Pro To Jsme Zrozeni

Část 1. Prolog

K tomuto jsme se narodili. Kdybych se narodila o několik kilometrů jinde, jiné matce, jiné královské příslušnosti, mohla bych se svobodně rozhodnout čím budu. Třeba léčitelka, švadlena, králova poradkyně... Ale osud si to přál jinak. 

Svět podléhá mocné vládkyni Miliadře. Věčně mladá, věčně krásná, věčně v černé... Toto byla budoucí vládkyně světa. Její armáda je mistrovské dílo. A já jsem její pravou součástí. Jsem dcerou vojáka. Bastard... A z nás se skládala celá Děsivá legie. Tak Miladra říkala své nejmocnější armádě. Její plán byl bravůrní. Začala jako princezna, která měla svou vlastní malou armádu. Asi ve čtrnácti letech zjistila, že se až příliš slabými vojáky. Měli příliš soucitu. 

Proto je dala sledovat. Každému se narodilo minimálně jedno nemanželské dítě s kurtizánou z bordelu. Tyto děti jim vzala a i když se oni o ně chtěli starat, jejich manželky jim to nedovolily. Podporovaly mladou princeznu, aby si s nimi dělala, co se jí zachce. A ona je vycvičila. 

Začalo to nevině. Starala se o ně, jako náhradní matka. Jakmile dokázali běhat, předala je generálům, aby je naučili s meči a několikrát sledovali veřejné popravy z prvních řad s víčky dokořán drženými prsty jejich otců. V deseti letech, sami zabili své první objeti. A na jejich těla se při odchodu z márnice ani neohlédli. 

Takových dětí, nejdřív bylo jedenáct. Když se to vojáci dozvěděli, jejich počty klesali. Nakonec se z princezny stala královna, která si nechala postavit několik bordelů speciálně pro vojáky. Jedenkrát měsíčně do něj povinně museli jít. Jejich manželky o tom věděli a než s nimi dokázali vlézt do postele, nechaly si navléct snubní prsteny. Nakonec se z toho stala skvělá nutící technika. 

Když chtěl muž ke sňatku přimět ženu, která ho nechtěla, jednoduše jí začal vyhrožovat, že ji do jednoho z takových bordelů strčí a ona nikdy nebude své děti vychovávat a bude jen sledovat, jak jejich duše černají. 

Takto vypadá část země, do které patřím. A brzy tak bude vypadat celý svět.