Pro To Jsme Zrozeni

Část 42. Epilog

Ahoj, předtím než se pustíš do této kapitoly, tak Ti chci poděkovat, že se našla mezera ve Tvém volném čase, k přečtení tohoto příběhu. Velice si toho vážím a hlavně Tebe. Protože to Ty jsi ten, který vdechl postavám život, při zopakování jejich životní cesty. Děkuji za podporu v tomto díle. Bez Tebe, by ten příběh neměl smysl. Musím sice se zármutkem říct, že druhý díl pravděpodobně nebude. Ber tuto kapitolu, jako západ slunce na konci dne. Zítra vyjde zas, ale nebude to už ten stejný den. 
Znamenáš pro mě hodně a za to, Ti děkuji. Užij si konec příběhu Rein. 

S láskou, Viliat <3.

V táboře jsem všechny svolala na cvičiště. 

,,Královna... je mrtvá. Zabil ji Sedmdesátpětka a je nyní novým králem. Už není jedno království. Už není vládce, který nás vlastní. Ale já řekla, že nyní, sloužíme pro ochranu zemí celého světadílu. Nepatříme žádné zemi. Nikdo nám nedá rozkaz zabrat to, či ono území. Všechny země nás však mohou povolat. Nezakazuji vám hledat si přátele, rodinu, lásku. Nenařizuji vám zůstat. Klidně odejděte. Klidně mi pomozte založit další tábory. Klidně zůstaňte a chovejte se stále jako bastardi. Je mi to jedno. Ale ať půjdete kamkoliv, stále jste bastardi a část Děsivé legie odejde s vámi. Odteď nejste čísla. Teď máte jména. Všechna, která jen chcete. Pro toto jsme zrozeni. Ze všech koutů světa. Zrozeni chránit. Všichni svobodní!" Zvedla jsem ovázanou pěst do vzduchu a všichni zakřičeli ke mě: ,,Pro toto jsme zrozeni!"  A všichni opakovali po mě.

,,Hezký proslov." Esprit mě tak překvapil, až jsem vytřeštila oči. ,,Co tu chceš?"

,,Vrátil jsem se pro své šance." usmál se a v tom se vedle mě objevil Troi a otočil mou tvář k té jeho a něžně mě políbil. 

,,Moje vládkyně." zašeptal a já se zasmála. 

,,Promiň, cos to chtěl?" otočila jsem se na Esprita, který zíral. Škodolibí úšklebek jsem si nedokázala neodpustit.

,,Ehm... No... Jen...."

,,Přidat se k nám?" 

,,Eh- JO! Ano... Chci se vrátit k bastardům."

,,Promiň. Zrádce neberu. Kde mám najít jistotu, že se už nespiknete. A promiň už musím. Bude velká korunovace, na které nesmím chybět."  usmála jsem se a on se trochu mimo odpotácel pryč. 

,,Však bereš Rebely?" zeptal se Troi. 

,,Ovšemže beru. Ale u něho není jistota, že bude v pořádku." řekla jsem a vešla do našeho společného domku mezi městem a táborem, který mi věnoval Roi. 

Vybrala jsem si rudé šaty krve a moci s širokou sukní a upnutým korzetem. Vlasy jsem nechala volně a dala si střevíce, na kterých jsem stále neuměla chodit. V zrcadle jsem místo sebe opět spatřila Miladru. Pyšně se na mě usmála jako matka. Kývla jsem hlavou.

,,Vypadáš úchvatně." usmál se Troi ve dveřích mého šatníku. 

,,Máš štěstí, že to samé mohu říct o tobě." řekla jsem a políbila ho. ,,Můžeme?" 

,,Jistě." 

Došli jsme zpět do truního sálu, kde bylo připraveno několik židlí. Až příliš, řekla bych. 

Když vstoupili všichni vládci se svými sluhy a jejich klenoty, myslela jsem, že ta korunovace bude nekonečná. Nakonec všichni složili slib, že budou dělat to nejlepší pro jejich zemi a jejich lid. 

Když všichni povstali Roi řekl něco trochu nečekaného. ,,Toto není vše. Jsem rád, že vás je zde tolik. Protože zde je ještě jeden vládce, který si zaslouží, abychom se mu všichni poklonili." Zas bude myslet sebe. ,,Rein? Mohla bys prosím za mnou." 

Podivila jsem se, a Troi mě musel postrčit, abych přiměla své nohy k pohybu. Došla jsem ke svému bratrovi. 

Ten vzal mou pravou ruku a na prsteníček mi navlékl prsten a do ruky vtiskl můj meč, kterým zabil královnu. Zapomněla jsem, že mi ho vzal. ,,Navždy nám budeš připomínat, co bylo v královně dobré. Navždy nám budeš připomínat, že stvořila milion lidí jako jsi ty, a bez vás, by se naše zem zajistě rozpadla. Na naši ochránkyni! Na dívku, která byla bohatstvím královny, které jsme zdědili!" Vykulila jsem na něj oči a když všichni křičeli ,,Na naši ochránkyni!" zašeptal: ,,Já to slyšel." A usmál se. 

,,Ani nevíš, jak jsem teď šťastná, že jsem tě tehdy v té komnatě nezabila." Skočila jsem mu kolem krku a on mě lehce objal přes záda, protože rány po biči se stále hojily. 

,,A já ti za to děkuji." odpověděl. 

Po třech týdnech následovala další slavnost. Moje svatba. Břicho se mi lehce zvětšilo, ale bylo to skoro neznatelné. Nikomu jsem o tom zatím neřekla. 

V ten den jsem litovala jediného. Že jsem neměla svou družičku. ,,Jestli mě slyšíš, strašně se omlouvám, a doufám, že tam budeš..." řekla jsem svíčce u Katrininých dopisů. 

Měla jsem krásné zdobené šaty a svatbu mi zorganizoval Roi a pár dalších bastardů. A byla krásná. Nebyla přeplácaná, ale krásná. A když jsem šla uličkou po rudém koberci v královské kapli zdobené okvětními lístky růži a všichni vstávali a já se blížila ke své lásce, po dlouhé době jsem cítila klid v sobě. Otec mě jemu předal a my na sebe hleděli, zatímco jsme opakovali své sliby po knězi. 

,,Bereš si, generále Troi Javerte, zde přítomnou Rein Královskékrve za svou manželku? Budeš při ní stát v dobrém i zlém? Budeš jí oporou i útěchou?" Příjmení mi dal Roi. Trval na tom. 

,,Ano." Slyšela jsem, jak to chce vykřičet, do celého světa. 

,,A ty, Rein Královskékrve, bereš si zde přítomného generála Troie Javerta za svého manžela? Budeš při něm stát v nemoci i ve zdraví? Nalezne u tebe vždy hřejivé objetí domova a bezpečí?" 

,,Tisíckrát ano." vydechla jsem. 

,,Vyměňte si prstýnky. Nechť jsou připomínkou vašeho svazku." 

Troi mi navlékl tenký stříbrný kamínky osázený kroužek a já jemu navlékla tlustší kruh s rýhou ve středu.

,,Nyní vás prohlašuji za manžele. Smíte políbit nevěstu." řekl s úsměvem. 

Troi mě chytl za pas a týl, zaklonil a dlouze políbil. Všichni začali tleskat. Když přestal a chvíli mě tak jen držel, zašeptala jsme jen k němu: ,,Budeš skvělý táta." 

,,Počkat, cože?" podivil se. A já jen pokrčila rameny. ,,Dneska si ze svatební noci tolik neužiješ." 

,,Já budu táta. Ach bože, já tě tolik miluju." Znovu mě zběsile políbil. 

A tohle byl příběh země, kde vládla královna Miladra. Její vláda padla kvůli neprozíravosti. City nelze potlačit. Když jsou opravdové, nic je nezastaví. A je jedno, jestli jsou k lásce Vašeho života, sourozenci, nebo rodiči. Vždy se projeví. A pro toto jsme my lidé stvořeni. Milovat. A když to kdokoliv bude chtít potlačit, nad opravdovými emocemi nezvítězí. Každý v nás něco nechá. Pro někoho jsi bohatství. Pro mě jsi jedinečný čtenář, což je mé bohatství. 

Konec
S láskou, Viliat <3.