Pro To Jsme Zrozeni

Část 31. Dívka

Rychle jsem k dívce došla. 

,,Kdo je to?" zaúpěla. 

,,To jsem já. Nemáš se čeho bát. Co tu děláš?" Proč teď? Proč ne zítra?

,,Už jsem to nemohla vydržet. Jedna žena od nás mi řekla, že v královnině městě smím být vším, čím chci. A když jsem jí ukázala tu kartičku, ukázala mi směr. Prosím, neposílej mě zpátky. Ukaž mi cestu do královnina města. Klidně budu spát na ulici jen..." 

,,Pst." položila jsem jí prst na ústa. ,,Odvedu tě tam, ale musíme si pospíšit." Uchopila ji za ruku a okolo tábora ji vedla až do lesa a následně pěšinkou k branám. Jedna otázka mi stále vrtala hlavou, až jsem ji musela položit. ,,Ty jsi... Tobě se vždy líbily spíše dívky než chlapci?" 

,,Teprve v posledních letech. Muži se ke mě vždy chovali naprosto příšerně a i u nás bylo několik takových jako já. Ale nikdo neměl odvahu to projevit. Všichni nakonec odešli do královnina města, kde si lidé nedovolí být tolik krutí. Zjistila jsem, že to nevydržím mezi tolika nechutnými muži." Její hlas byl depresivní a zároveň plný naděje. 

,,Takže oni tě zbavili panenství?" zeptala jsem se tiše. Nesnášela jsem takové lidi. Ty, o kterých jsem to věděla nebo to předpokládala, se smrt mou pomocí protahovala. 

,,Bohužel, ale později se o mou přízeň nepřeli jen mladíci." Když jsem se ohlédla i v té tmě jsem viděla červené uši. Usmála jsem se tomu. 

Dovedla jsme ji k branám a následně do jednoho hostince, o kterém jsem věděla, že tam chodí pouze bohatí lidé na úrovni, takže si nedovolí chovat se k ní jako ke kusu hadru. Vyjednala jsem jí práci i přístřeší a nakonec se s ní rozloučila v dobrém. Opět mi to chtěla oplatit polibkem, ale já ji zarazila. ,,Vím, že pro tebe to je samozřejmost, ale toto opravdu není věc pro mě." 

Trochu zaskočeně přikývla a obě jsme se rozloučily. Během chvilky jsem se vrátila do tábora a připravila si všechny věci na cestu. Za chvíli mělo svítat. Vzala jsem své dýky, meč a pro jistotu i luk a toulec s šípy. Osedlala Rapida a připevnila na něj vaky s osobními zásobami.  

,,Vidím, že ty už jsi připravená." zasmál se generál Troi za mnou. Očividně šel taky sedlat svého oře. 

,,Nemohla jsem spát. Stále myslím na to, že za vše teď budu moct já."

,,Ano. Budeš moct za pokoj v zemi."

,,A za potrestání jeho pachatelů. Ani jedno mě netěší." Utáhla jsem řemeny sedla. ,,Navíc se teď všechno změní. Ani nevím, co se mnou udělá královna, až je přitáhneme jí na stříbrném podnose."

,,Stane se z tebe její společnice, možná rádkyně, možná generál. Ale odměněna budeš."

,,Asi ano, ale... Radši bych vše vrátila do zajetých kolejí. A nejlépe, aby se ze mě stal jeden z kapitánu na lodi, která popluje dobývat další světadíl. Nebo někdo, kdo popluje někam daleko. A vracet se bude minimálně." 

,,Nechceš se dívat na vraždu svého bratra?" 

Sklonila jsem hlavu a promluvila tiše, aby mě slyšel jen on a nikdo jiný. ,,Nechci se dívat, jak umírá další bastard."

,,Ale on už není bastard."

,,Ale byl jím. To se nikdy nezmění." Vyvedla jsem Rapida ven. ,,Jdu dohlédnout na přípravu vozů pro zajatce." Nechtěla jsem se o tom dál bavit. A jak jsem řekla jsem i udělala. 

Bomb bylo víc než dost. Vozů pro zajatce snad padesát. A bastardů nespočet. Neodolala jsem odhadům, kolik z nich spatří své staré přátele. A kolik to přiměje ke kolaboraci.