Pro To Jsme Zrozeni

Část 10. Rvačka

Jela jsem dokud mě opravdu  nerozbolel zadek a to bylo až po poledni. Navíc mi vyhládlo a i Rapid se potřeboval napojit a odpočinout. 

Zastavila jsem v jedné vesničce a u hostince Rapida uvázala, aby mi na něm někdo neodjel. Okamžitě začal z koryta pít. Poplácala jsem ho na krku a všimla si, že za mnou stojí pár dětí a s vykulenýma očkama na mně hledí. 

,,Potřebujete něco?" zeptala jsem se. 

Jedna malá holčička přistoupila. Mohlo jí být tak devět. ,,Můžeme si ho pohladit?" zeptala se. Byla odvážná. Taky jsem v jejím věku chodila za ostatními a prosila je, aby mně nechali pohladit své oře. Jejich odpověď byla vždy stejná a u nikoho se nesměla měnit. ,,Ne. Mohl by vás kopnout. Je velice divoký. Nechci, aby vám ublížil." řekla jsem. 

Oči všech dětí se sklopily. ,,Dobře. Promiňte, že jsme vás otravovali." řekl chlapeček, který byl jen snad o rok starší než ta holčička, za kterou přišel, chytl za ručičku a všichni odešli si zase hrát. 

Byla jsem na ně asi moc krutá, ale jiný způsob neznám. 

Vešla jsem do hostince a objednala si vepřové maso s bramborem a k tomu malé pivo. Než mi to donesli prohlížela jsem si zdejší lidi. Chudina dívka, která roznášela pití v levém zadním rohu. Byl plný starých vousatých mužů, kteří se neustále smáli a plácali ji po zadku. 

Několik mužů si ji přitáhlo na klín a ona jim na něm chvíli seděla. 

Jakmile se přede mnou objevilo jídlo, nechala jsem lidi lidmi a pustila se do výtečného jídla. Byla jsem hladová a teď by mi chutnalo snad i koní hovno. Dokonce jsem pivo vypila na ex. 

Podívala jsem se znova do toho rohu a viděla, že dívku se jeden z těch starých chlapů snaží políbit, zatímco ona se brání a její zápěstí začíná hodně rudnout. Nesnáším zneužívání žen. 

Vstala jsem, došla k mužům a vytrhla dívku ze sevření, strhla ji za sebe. Chytla jsem muže za límec košile, přitáhla si jeho hnusný, páchnoucí obličej ke své tváři a zavrčela: ,,Jak si myslíš, že se to chováš?" 

,,Uvědom si s kým mluvíš slečinko. Jednak si žena, a už vůbec ne jako ty, může otevřít zobák na muže jako jsem já. Navíc, já si můžu  vzít, co chci, takže je hezké, že ses nabídla a nebudeš se vzpouzet jako tvoje společnice." Slizký úsměv na tváři mě znechutil snad víc než jeho slova. 

Jeho ruce však uchopila moje zápěstí, kterým jsem mu svírala košili. Usmála jsem se. ,,Víš s kým si zahráváš?" V jeho tváři se objevila nejistota. ,,Já nejsem ta, za kterou mně máš." zašeptala jsem, sevřela jeho zápěstí, vytáhla ho do stoje a odhodila na stůl. 

V hostinci zavládlo ticho a všichni na mne zírali. Když se chlap vzpamatoval, seskočil ze stolu s nasupeným výrazem. ,,Zahráváš si se špatným."

,,To bych spíš řekla já o tobě." Muž se na mně vrhl bez varování, ale příliš hlasitě, takže mi stačil jeden širší krok do strany a on si to napálil rovnou do lavice. ,,Dávej pozor kam běžíš." řekla jsem. Ani jsem se nemusela otáčet, abych věděla, že chce mi skočit na záda. 

Skrčila jsem se a jakmile přes mně muž skočil, chytla jsem ho za nohu, stáhla na zem, otočila na záda a přitiskla mu krk k zemi. ,,Jestli ještě jednou ty nebo nějáký tvůj kamarád sáhnete na jakoukoliv ženu v tomhle hostinci, najdu si vás a vykastruju. A po našem dalším setkání se vám bude těžko močit. Je ti to jasné?" Chlap jen zakýval hlavou a stále lapal po dechu.

Sesedla jsem z něho a hostinský se k nám už hnal. Vše jsme mu vysvětlila, dala peníze, poděkovala za pohostinost a řekla, že se už neuvidíme, s čímž souhlasil nesmírně rád. 

Když jsem odcházela, ukázala jsem na dívku, ať za mnou přijde. 

Došla ven a já krmila Rapida mrkví. 

Když jsem se na ni podívala, držela v rukou celou půlku chleba.

,,Moc děkuju, že jsi mne zachránila." Řekla a podala mi chléb.

,,Nech si ho. Máš větší hlad než já." Řekla jsem a zalovila v tašce. Měla jsem v ní několik papírků, připravené pro případy nouze. Slova, která na něm byla napsaná ve starém jazyce, který ovládali hlavně příslušníci královny. Soldat de la reine. 

,,Co to znamená?" zeptala se dívka. 

,,Až budeš příště v nebezpečí, vyhledej někoho, kdo vypadá, že aspoň jednou bojoval s mečem, tě odvede za mnou. U mě se ti nic nestane."

,,Co je na ní napsáno? A proč mi pomáháš? Kdo vůbec jsi? Vzbuzuješ tolik otázek." povzdechla si. 

,,To co říká, teď není důležité. Nemám ráda, když jsou ženy bezdůvodně zneužívány. Bordely stačí, tam to dělají aspoň za peníze. A kdo jsem? To není podstatné. Pamatuj si, co jsem ti řekla a už se nikým nenech využívat." 

Obrátila jsem se zpět ke svému koni, přehodila otěže a- ,,Počkej." řekl a já se otočila. Dívka mně chytla za ruku a podívala se na mě zpod řas. ,,Děkuju." Pak mě políbila do koutku úst!!! 

Zůstala jsem strnule stát. Ještě nikdy jsem polibek nedostala. Nepředstavovala jsem si svůj první, ale takový jsem ho určitě nečekala. Odtáhla jsem se a dívka na mě znovu stydlivě pohlédla. ,,Promiň, ale... Nějak ti poděkovat musím."

Nenašla jsem žádná slova, která bych mohla říct, tak jsem jen rázně kývla hlavou. Nasedla na Rapida a odjela, aniž bych se otočila. 

Musela jsem se z toho vzpamatovat. Najednou se mi zvedly koutky a já zrudla, při myšlence na Epritův obličej, který chtěl být jednoznačně tím, komu dám svůj první polibek. 

Aniž bych si to uvědomovala, začalo pršet. Jakmile mi to došlo, zastavila jsem a zvedla tvář k oblakům. Ledové kapky mi z koutku smyly polibek, který mi byl ukraden.

Dál jsem jela sprintem k vodopádům, kde jsem se schovala pod stromy a poslouchala proudící vodu, zatímco jsem čekala na svou výpravu.