Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 3. Les

,,Tenhle úkol je jen pro čtyři."stěžoval si Peter. ,,Tak se omlouvám, že jsem potřebovala mluvit s vaším Náměsíčníkem."odsekla jsem možná víc protivně, než odpovídalo situaci. Pak bylo zas ticho. ,,Hele, támhle to je!"ukázal James na nějaké kytky a vydal se k nim. Z dálky jsem uslyšela zavytí. Otřásla jsem se. ,,Hej maličká, neboj, jsi s náma."zasmál se Sirius a vzal mě kolem ramen. Z jeho přítomnosti jsem byla trochu v rozpacích. ,,Já nepotřebuju chránit. A neříkej mi maličká, Blacku." S úsměvem jsem shodila jeho ruku a odstrčila ho.,,A proto se celá třeseš. Víš kolik holek by ode mě chtělo obejmout?"ptal se se smíchem. Na to mě nenapadla žádná vhodná odpověď, takž jsem jen ukázala na další rostlinu. ,,Není tahle taky na seznamu?" Odešel a se zbytkem  ,,týmu" a mnou za zády se šel na podivné rostliny podívat.
***
Vraceli jsme se lesem ke hradu když v tom za námi něco zavrčelo. ,,Utíkejte!"křikl James a přeměnil se v jelena. Trošku přehnaná reakce. Pod stromy bylo dost šero, a tak jsem neviděla, v co se mění ostatní, ale s radostí Jamese následovali k hradu. Pohlédla jsem na zvíře ve stínech stromů, které se chystalo zaútočit, když mě Remus chytil za předloktí a společně jsme se rozběhli k za jeho kamarády. ,,Byl to on? Šedohřbet?"jméno vlkodlaka jsem jen zašeptala. Byla jsem otřesená strachy a v šoku. ,,Nevím."zněla odpověď. Dál jsme běželi jen za zvuku praskání větviček a vrčení. Mimo les nás uvítalo bezpečí. Paráda. Pak jsem neviděla nic.
***
Jdu potemnělým lesem. Mezi každými dvěma stromy vidím pár očí. Chci se otočit a utéct, ale není kam. ,,Našel jsem tě."ševelil vítr větve i všechno okolo mě. Schoulila jsem se do sebe a chtěla utéct, ale větve jsou moc nízko. Prostor kolem mě se uzavírá. Za chvíli už  skoro nemůžu dýchat. Teď už nemůžu ani otevřít oči, v uších mi zní strašlivý jekot..
Trhla jsem sebou a rozhlédla se okolo sebe. ,,Jak se spalo? Proč křičíš?"ptal se Sirius který mě v doprovodu Pobertů nesl hradem. Asi jsem usnula nebo omdlela na louce před hradem. Velmi trapné. Seskočila jsem z jeho rukou a za smíchu všech okolo spěchala zšeřelým hradem k sobě do pokoje.
***
Tam právě probíhala živá konverzace mých spolubydlících o tom, jak jsou Pobertové úžasní. Ani si mě nevšimly. Když se začaly rozplývat nad Siriusem a mým bratrem okřikla jsem je. ,,Někdo to třeba poslouchat nechce.",,A někdo třeba nechce poslouchat tebe, blbko."odsekla vysoká tmavovlasá dívka. Možná maličko nepříjemná. Protočila jsem oči a naštvaně odkráčela ke koupelně. Stiskla jsem kliku a uslyšela zapištění: 
,,Obsazeno!". Došlo mi, že v pokoji si povídají jen dvě spolubydlící. Vylezla jsem na postel a kouzlem Pulírexo, které jsem našla v učebnici formulí se očistila od jehliček a bláta z lesa. Potom jsem kolem sebe vytvořila protizvukovou clonu, abych mé ,,kamarádky" ráno zase nevzbudila jekotem. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že se mi znovu zdálo o Zapovězeném lese.