Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 9. Pamětní síň

,,Zase ona!"vykvikl Peter, když i s ostatními Poberty přišli v určenou dobu před Filchův kabinet. Chvíli jsem si připadala zaskočená, ale pak mi došlo, že nejspíš nevynechají ani jeden školní trest, a jen jsem pozdravila bratra. ,,Čau Reme." ,,Čau Loon, zase tady?",, Nešťastná náhoda."odpověděla jsem. ,,To zní jako tvůj život."poškleboval se Peter. ,,Drž hubu."řekl mu Sirius poněkud vážně, což u něj nebylo zvykem. U nikoho z nich. Všichni se tázavě obrátili na něj a pak na mě. Měla jsem nutkání něco říct. ,,Promiň Siriusi, že jsem se tam na tom hřišti chovala jako debil."řekla jsem rádoby lhostejně. Kývl hlavou právě ve chvíli kdy z kabinetu vystrčil hlavu Filch a nařídil nám umýt bez kouzel všechno v Pamětní síni. Pak po nás hodil kbelík a hadry, zasyčel ,,běda vám, jak to nebude dokonale čistý" a zabouchl se uvnitř.
***
,,Nikdo nepozná když budeme čarovat, ne?"řekl James, když viděl, jak jsme marní. ,,Pulírexo."řekla jsem já a jedním mávnutím vyčistila všechny desky a sošky, na které jsem dohlédla. ,,Dobrý,"řekl James. ,,Nejsi až tak na nic."přidal se Peter. ,,Vlastně odsud můžem vypadnout."zhodnotil to Remus. ,,Stačí jen ještě párkrát mávnout hůlkou támhle vzadu."zamířili jsme tam všichni, jen Peter se vymluvil, že má hlad a že my to sami zvládneme. Mně tady rozhodně chybět nebude. Vzadu v Síni byl kromě dalších ocenění a plaket i psací stůl. Celý se cukal. ,,Mám nápad na bezva hru."řekl James. ,,Vysvětlíme si navzájem to, čeho se nejvíc bojíme, ať se trochu poznáme i s touhle, když je teď s náma prakticky pořád." Protočila jsem očima, ale pak jsem otevřela stůl a rychle couvla za ostatní. ,,Tak jo."řekl Sirius a přišel k Bubákovi, který už se začínal měnit blíž. Vypadalo to, jako by se před Siriusem objevily masivní dveře. Za nimi se ozýval potěšený, ale přesto velmi nepříjemný hlas. ,,Shnij si tady! Nikdy už odsud nevyjdeš, ty krvezrádce, nikdy!" Tipovala bych to na Walburgu Blackovou, Siriusovu matku. ,,To poslední co bych chtěl, zůstat zavřenej v mým pokoji."řekl Sirius, na chvíli se znechuceně zašklebil a odstoupil. Bubák se v náhlé přítomnosti Jamese proměnil v dvě osoby. Lily v bílých šatech a Severus Snape, navlékající jí na prst svatební prsten Jamese trochu vyděsili. Otřásl se, zamumlal, že si přece vůbec nemyslí, že by si Lily mohla vybrat Srabuse a přenechal svoje místo Removi. Než mi došlo, že Remusův Bubák - měsíc se vznáší kousek nad ním, myslela jsem si, že je fuč. Alespoň by se nedostalo na mě. Sama si nejsem úplně jistá v co se přemění. To už ale bratr ustupoval a byla jsem na řadě. Když jsem přišla k Bubákovi, jako bych se z boku dívala sama na sebe. Můj odraz si ale držel kousek od hlavy svou hůlku, po tvářích mu stékaly slzy a prázdným výrazem sledoval Siriuse. Chvíli jsem si to se směsicí zvědavosti a zděšení prohlížela, jenže pak se Bubákovi - moje rty pohnuly a z hůlky vytryskl pramen zeleného světla a udeřil Bubáka do hlavy. ,,Riddikulus.''pronesl tiše, ale rozhodně Remus, než mé tělo stihlo spadnout na podlahu a Bubák s hlasitým puf zmizel. ,,Co to bylo?"zeptal se James. ,,Zoufalství."pokrčila jsem rameny a neverbálně začala čistit zbytek pohárů. Když jsem se na kluky znovu ohlédla, Remus taky čistil, James něco šeptal Blackovi, a ten zíral na místo, odkud zmizel můj Bubák. ,,Tak ahoj."řekla jsem, když už bylo všechno čisté a spěchala ke dveřím.