Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 29. Následky

Neslyšně jsem kráčela hradem a míjela několik málo studentů, kteří si ještě nešli lehnout. Když jsem vešla do pokoje, stékala mi po tváři slza. Na otázku: ,,Všechno ok?"od Millie jsem se strojeně usmála a přikývla. Poté jsem se krátce osprchovala a v již temném a spícím pokoji vylezla na postel. To už mi slzy tekly z obou očí. Potlačila jsem vzlyk, přetočila se na břicho a zabořila hlavu do polštáře. Jak jsem si kdy mohla myslet, že mě bere vážně? Nebo dokonce, že budeme přátelé? Kysele jsem se přes proudy slz zasmála. Nebo spíš zachroptěla. Pomáhal mi jako mentálně nemocné sestře Remuse. Nikdy nic víc. Pokusila jsem se utišit vzlyknutí. Věděla jsem, že přehráním, že jedna věta nic neznamená, ale dnes už jsem nemohla logicky uvažovat. Bylo toho na mě moc. A tak jsem neverbálně použila Ševelissimo a rozplakala se. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale když jsem usnula, zdálo se mi, že se topím.
***
Ráno mě vzbudil budík, jenže já jsem ho zamáčkla a znovu usnula. Deset minut před začátkem první hodiny jsem se po druhé probrala a zděšená se rychle nachystala na vyučování. Do třídy jsem došla chvilku před tím, než do ní vplul profesor Binns. Jen díky náznaku povzbuzovacího kouzla, o které jsem se pokusila, jsem si vydržela psát poznámky.
***
Po obědě jsem zamířila přezout si boty, abych si ty školní v bylinkářství nezničila a poté jsem vyrazila k Zapovězenému lesu, kde už se scházela má třída a stejný ročník Mrzimoru. Poslechla jsem si výklad profesorky Prýtové o nějakých rostlinách semenících v půdě u lesů a spolu s Carmen Changovou a Sally Bonesovou jsem semena začala hledat. Ke konci druhé hodiny Carmen jedno našla, takže jsme si je stihly včas nakreslit na list pergamenu. ,,Vypracovaný úkol s popisem pohybu i vzhledu odevzdáte na příští hodině. Pro dnešek konec."zahlásila profesorka a propustila nás. Cestou do hradu na mě začala znovu doléhat únava. Málem jsem dokonce zapomněla na svůj Vlkodlačí lektvar, takže jsem se na schodech do mého pokoje otočila a změnila směr.
***
Nalila jsem všechen lektvar do lahviček a použila na své kapsy nezištné zvětšovací kouzlo. Když v každé straně hábitu bylo pět dávek lektvarů, vracela jsem se zpět. Vzhledem k tomu, že jsem si mezi davy studentů musela dávat velký pozor abych nespadla, mi cesta zabrala poměrně dlouho. Znovu jsem vystoupala všechny schody a zastavila se přede dveřmi pokoje. Doléhal sem hluk že společenské místnosti, takže jsem nepoznala, jestli je někdo uvnitř. Otevřela jsem dveře- a spadla na podlahu. ,,Tak jsme se pobavily."zasmála se Emily, ale úsměv se jí ještě protáhl, když viděla devět lahviček kolem mě. ,,Že bych skočila pro profesora Kratiknota?"