Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 5. Přeměna

Jen co jsem zpozorovala, že hřiště ani z daleka není prázdné, zabočila jsem směrem k vrbě Mlátičce, která stála poblíž. ,,Čau Loon, promiň, ale nevezmu tě! Blbá kolej."zakřičel kapitán týmu, James Potter a zasmál se. Ten se směje nejspíš všemu. ,,Já.. jdu jen tak kolem."zavolala jsem nazpět a vyhla se pohledem černovlasému střelci vedle kapitána. ,,Počkej."křikl Sirius a letěl za mnou. Dělala jsem, že neslyším a pokračovala v cestě. Neměla jsem daleko k slzám. Rozčilovalo mě, že nevím proč. Koště bylo ale rychlejší než moje nohy a tak jsem po chvíli nešla sama. ,,Jsi v pohodě?"ptal Sirius. Měla jsem sklopenou hlavu a mlčela jsem. ,,Já.." ,,To nic."zarazila jsem ho. Něco nesrozumitelného jsem zamumlala. Měl to být pokus o vtip ale usmála jsem se jen já, a to tak křivě, že kdyby nás někdo sledoval, muselo to vypadat, jako bychom se rozcházeli. Napadlo mě, proč se chovám jako malé děcko. ,,Nechceš s něčím pomoct?"zeptal se mě. Nejspíš, aby uvolnil napětí vzniklé slzami, které se mi kdovíproč leskly v očích. ,,Jak se můžu stát zvěromágem?" Nečekala jsem, že mi vážně pomůže.
***
,,Takže umíš vyčarovat patrona."konstatoval Sirius, když se vedle mě posadila zářící modrá liška, vycházející z mojí hůlky. Přikývla jsem. ,,Tak si ji hezky prohlédni, nech ji zmizet a soustřeď se."řekl a já jsem to udělala. Stála jsem uvolněně před ním, hlavu jsem měla sklopenou a víčka poněkud křečovitě sevřená. ,,Teď se soustřeď na to, jaké by to bylo, kdyby ses stala liškou  a vnuť si tu představu natolik, že se stane skutečností. Pak proneseš zaklínadlo, je to nutné pro první celkovou přeměnu."podíval se na mě a čekal. Udělala jsem přesně to, co řekl, pak jsem otevřela oči a.. nic. ,,V klidu, zkus to znova."
***
,,Pro dnešek stačí."vydechl Sirius když se na mě po nějaké době objevil liščí ocas. Než jsem se z něj ale stačila radovat, byl pryč. ,,Takže se tady ještě uvidíme?"řekla jsem s nadějí v hlase.  Rozhodila jsem rukama po Komnatě nejvyšší potřeby, která teď vypadala trochu jako učebna. ,,Jo, jasně."zasmál se. ,,Ale dneska už to nepůjde, však víš, úplněk, Remus.."vypadalo to, jako by v duchu hodnotil předchozí měsíc a vzpomněl si na ráno, tak se trochu zarazil. ,,Fajn, tak díky za všechno, tak někdy příště. A hodně štěstí."vykoktala jsem. Alespoň myslím, že jsem koktala, protože mi to připadalo hodně jako schůzka, nebo něco takového, co jsem si vždycky přála. Má trochu poblázněná mysl začala vymýšlet různé teorie, které bych nyní označila za skutečně odporné. ,,Ale Removi ani slovo."usmála jsem se a odešla na večeři.
***
Večer jsem z okna havraspárské věže viděla tři kluky, jak podpírají čtvrtého a společně klopýtají k vrbě Mlátičce, aby svému vlkodlačímu kamarádovi jako zvěromágové usnadnili noc. Příště snad budu moct být s nimi.