Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 16. Plán

***
Když mi zbývalo už jen pár lahviček a trocha hnisu, uslyšela jsem kroky rychle směřující k učebně. Skočila jsem do skladu a přivřela za sebou dveře. ,,..Šedohřbet se výměnou za ni přimluví u Pána zla, abychom mu mohli sloužit."šeptal jakýsi hlas svému kumpánovi když vpadli do učebny. ,,To nevím. Chytat malou holku? Vždyť je to blbost."odvětil druhý hlas. Podívala jsem se škvírou mezi dveřmi a zdí. ,,Jmenuje se Loonya Lupinová, ale vydává se za Darwinovou."říkal právě vysoký chlapec ve zmijozelském hábitu, ve kterém jsem poznala Averyho. Myslím že on i ten druhý, Mulciber, byli jedni z těch, o kterých mi Remus v prvním ročníku říkal, abych si na ně dávala pozor. ,,Tak jo, pomůžu ti. Aspoň trochu uškodíme těm skvělým Pobertům, když je připravíme o sestřičku." kývl s ošklivým úšklebkem Mulciber. ,,Musíme ji za úplňku dostat do lesa." řekl opět Avery. Přestože doteď mluvili tiše, nadále už jen šeptali a mumlali, takže jsem nerozuměla ani slovo. Roztřeseně jsem se nadechla. Napadlo mě vtrhnout do třídy a říct jim aby mě nechali na pokoji, ale byly dva a navíc starší. Svezla jsem se po dveřích a ty se hlasitě zabouchly. Lekla jsem se a utíkala co nejdál ode dveří až dozadu do skladu. Hned potom, co jsem na sebe použila štítové i zastírací kouzlo se z učebny pronesl Mulciber kouzlo, které dovede prokázat přítomnost lidí v nejbližším okolí. ,,Homenum revelio." ,,Asi průvan."oddechl si Avery, když mě kouzlo neodhalilo. Ještě chvíli tiše o něčem debatovali a pak odešli ze třídy. Když jsem si byla úplně jistá, že už jsou pryč, vrátila jsem se ke dveřím a nakoukla dovnitř. Třída byla skutečně prázdná. Rychle jsem dodělala svůj trest a zamířila do věže spát. V mém pokoji čekala sova a zle na mě zahlížela, kde jsem tak dlouho. Spolubydlící ji pravděpodobně pustili dovnitř, aby přestala ťukat na okno. Když jsem k ní natáhla ruku, pořádně mě klovla, a potom mě nechala odvázat vzkaz u její nožky. Když viděla jak útržek pergamenu rovnám, abych si ho mohla přečíst jednou zahoukala a přilétla k oknu. Pustila jsem ji ven a prohlédla na psaní v mé ruce.
Nechceš si zítra ráno zalétat? Teda pokud zas nemáš školní trest. Uvidíme se v sedm na hřišti. -SiRius
I přes to všechno, co jsem právě vyslechla jsem se usmála, než jsem šla spát.
***