Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 35. Pády

Zapomněla jsem si natočit budík, takže jsem kvůli tvrdému bezesnému spánku zaviněného dýmem, který jsme včera vdechovali zaspala. Když jsem rozcuchaná a rozespalá utíkala s otevřenou taškou a knihami v náručí do učebny dějin, byly už chodby prázdné. Před učebnou jsem rázně zastavila a z náhle vynaloženého úsilí se zakymácela. Málem jsem spadla na podlahu. Poté jsem otevřela dveře a vklouzla do učebny. Pár spolužáků si sice odfrknulo, nebo protočilo očima, ale profesor Binns si ničeho nevšimnul. S omluvným úsměvem jsem se posadila vedle Mandy a začala si opisovat její poznámky. Přemýšlela jsem, jestli je ,profesor Binns' vůbec správně. Přeskládávala jsem si v hlavě různé kombinace slov duch, profesor a Binns, ale profesor Binns byli přece jen nejlepší. Když jsem se blížila ke konci zápisků z části hodiny, kde jsem chyběla, padla na mě náhlá únava. Zbytek dějin  jsem nejspíš prospala.
***
Podobné byly i ostatní hodiny. Vždy jsem měla chvíli spoustu energie, a potom najednou skoro žádnou. S přibližujícím se večer se energické stavy ztrácely, takže když jsem se vracela do věže pro famfrpálový úbor, skoro jsem si nevšimla, že jsem do někoho narazila.
Prostě jsem se sklopeným pohledem spěchala potemnělou chodbou a pak jsem najednou ležela na zemi zavalená učebnicemi a ještě něčím dalším. Ukázalo se, že to další byl nějaký student, který při pádu hlasitě vypískl. Upoutal tak dočasně pozornost všech na chodbě. Upoutal i pozornost mého bratra, který šel se svými kamarády okolo. Pomalu jsem se zvedala, ale potom mě zasáhla nová vlna únavy, ztratila jsem rovnováhu a opět spadla. Když jsem se uprostřed rozsypaných knih a sešitů posadila, stál nade mnou Remus a ostatní Pobertové. Pokusila jsem se trochu usmát, ale to už mě bratr vytáhl za paži na nohy a rychlým pohybem hůlky mi poskládal do rukou všechny knihy. Neusmíval se. Vlastně vypadal opravdu rozzlobeně a jeho tři kamarádi na sebe vrhali tázavé pohledy. ,,Čau." pozdravila jsem a zamávala, což způsobilo opětovný pád všech mých knih. ,,Nazdar."sykl tiše Rem, když mi kouzlem znovu rovnal učebnice do rukou. Zrudla jsem a sklonila hlavu. Pak jsem se otočila a pokusila se prchnout do svého pokoje. James mě bohužel chytil a otočil čelem zpátky k Remusovi. Peter se začal tiše chechtat. ,,Přijdu pozdě na trénink."protestovala jsem. ,,To stihneš."zavrtěl bratr hlavou. Pořád mi úplně nedocházelo, o co jde. ,,Co je?"ptala jsem se. ,,Fetovala jsi?"ptal se on. ,,Ne."odpověděla jsem. Použil nějakou formu kouzla Revelio a z mé hlavy se začala odpařovat ta mlha, kterou jsme včera vdechovali. Sirius hvízdl. ,,Co je s tebou pořád?"ptal se zlostně Remus. ,,Říkám že nic. Je mi patnáct, můžu mít svůj život a ty mě tady nemůžeš drżet."zamračila jsem se. ,,Vlastně jako prefekt můžu. Můžu ti i udělit školní trest."ušklíbl se. ,,Že bychom se tam potkali? Taky se jim zrovna nevyhýbáš. Přestaň mě kontrolovat."zavrčela jsem a narovnala se tolik, abych mu viděla skoro přímo do očí. ,,Přestaň mě kontrolovat, nejsem malá."kňučel Peter. ,,Zmlkni kryso."obrátila jsem se na něj a vycenila zuby. Uskočil za Siriuse a Jamese. To bylo přes čáru. Remus mi vrazil facku a já opět padla na kamenné dlaždice. Tentokrát jsem však narazila na hlavu a začala ztrácet vědomí, slyšela jsem vzdalující se kroky a tlumené hlasy. Chtělo se mi brečet.