Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 28. Večer

***
,,Kapitánko?"oslovila jsem nejistě Gwenog, když se všichni začali zvedat z laviček. ,,Příští pondělí mám přemisťování."řekla jsem jí to, co už stejně musela slyšet. ,,Já vím. Bez tebe, Manuel, Terryho a Zandry nemůžou být tréninky."odmlčela se a lehce se zamračila. ,,Takže pondělky se ruší!"křikla tak, aby ji slyšel i odcházející tým a vydala se s nimi k hradu. Chvíli jsem počkala a vyrazila i s koštětem a dresem za nimi.
***
Když jsem vešla do Vstupní Síně, stmívalo se. Stihla jsem dojít na večeři a pak jsem rychle vystoupala po schodech, odpověděla na otázku havraspárského klepadla stejně, jako jsem to slyšela u Terryho, který šel přede mnou a poté jsem vešla do pokoje. Mé spolubydlící seděly v kroužku na podlaze a šeptaly si. Nevědomky jsem si udělala drdol a došla k oknu u kterého stála má postel. Nejdřív jsem si nebyla jistá, ale pak mi došlo, že u jezera někdo je. Postava stála u stromu a každou chvíli do něj vrazila pěstí. I přes to šero jsem podle delších tmavých vlasů a nebelvírského hábitu poznala, kdo to je. Otočila jsem se a vyrazila zpět dolů.
***
,,Jsi v pořádku?"zeptala jsem se Siriuse Blacka, když jsem došla k jezeru a přiblížila se zhruba na dva metry k postavě u něj. ,,Co tady děláš?"odsekl a znovu vrazil pěstí do stromu. ,,Viděla jsem tě z okna."odpověděla jsem. ,,A proč jsi přišla?"zeptal se a opřel se o kmen. Sledovala jsem, jak si o vnitřek pláště otírá rozbité klouby. ,,Zeptat se, co se stalo." Postavila jsem se blíž k němu. Z tváře se mu pomalu vytrácel vztek a nahrazovala ho zahořklost. ,,To moje matka. Chce..chce abych se přidal k Voldemortovi."sykl, tiše zavrčel a znovu prudce vrazil rukou do stromu. ,,Tak se k ní nevracej."napadlo mě. ,,Taky mě to napadlo."zklidnil se znovu a i přes nedostatečné světlo se na mě podíval. ,,Co se ti stalo?"natáhl najednou dlaň k mému krku a prsty přejel po malých strupech pod levým uchem. ,,Asi to, co tobě."ucukla jsem a ukázala na jeho odřené ruce. ,,Jak mi můžeš vůbec chtít pomoct, když jsi sama hloupá, šílená a poničená?"ušklíbl se. Jako by se mi na chvíli zastavila krev v žilách. Odstoupila jsem o dva kroky zpět. ,,Ty můžeš jít k Jamesovi, víš to a je na tobě, co bude dál. Já jsem svůj lék využila jinak."řekla jsem. Protočil oči. Přestože bych se teď měla dramaticky otočit a rychle odkráčet pryč jsem ještě chvíli stála na místě a nějaká má část si užívala to, že jsme si tak blízko. Pak jsem zavřela oči a potichu odešla do začínajícího deště. Kdyby teď Sirius něco řekl, už ho neuslyším.