Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 21. Knihy

Pracovat, učit se nebo se vůbec nějak připravovat do školy v sobotu ráno je hodně divné, ale mé spolubydlící se zřejmě rozohodly mě ignorovat, takže se moje chování nedočkalo žádné odezvy. Když začali scházet po schodech na snídani, uvědomila jsem si, že jsem už zase zmeškala večeři, zaklapla jsem všechny knihy i sešity s mými zápisky, převlékla se do hábitu a vyrazila do Velké Síně. Ve společenské místnosti postávala Mandy a když mě uviděla, usmála se a zamávala na mě. Nejistě jsem jí úsměv oplatila a připojila se k ní. ,,Jak jsi to udělala?"zeptala se mě nadšeně. ,,Co jsem udělala?"odpověděla jsem unaveně. ,,No přece jsi přiměla Remuse Lupina, aby se mnou šel na rande."připomněla mi a mile se zasmála. ,,Vážně přišel."pokyvovala vesele hlavou. Její optimistická nálada se zřejmě zčásti přenesla i na mě, protože jsem se už taky alespoň trochu usmívala. ,,Ani nevím, ale nejspíš se mu prostě jen líbíš."nadhodila jsem a sledovala jak se červená. ,,Chtěla jsem ti poděkovat, bylo to.. bylo to moc milé."mrkla na mě. ,,A uvidíte se ještě? Myslím, že Removi se to taky líbilo."ukázala jsem na Poberty, kteří už seděli u nebelvírského stolu a na Remuse, který na mě a Mandy mával. Tváře těch dvou byly skoro stejně rudé jako Mandyiny vlasy. Došli jsme k našemu stolu a posadily se vedle sebe. Přestože jsem si myslela, že poděkováním naše konverzace skončí, povídali jsme si celou snídani. Bylo to docela fajn. Cestou do knihovny se ode mě odpojila a tak jsem se zpět do svého výzkumu ponořila sama. Byla jsem za to ráda, nechtělo by se mi vysvětlovat jí, proč sestavuji sérum neutralizující účinky úplňku na vlkodlaky.
***
,,Už jsi zase tady?"podivil se Sirius opřený o regál vedle kterého jsem seděla. ,,Co třeba jít si zase zalétat? Minule to byla sranda."usmál se na mě. ,,Jo, bylo to bezva, ale tohle je důležitý, promiň."odvětila jsem a sklopila pohled na Velkou knihu o rušících lektvarech. ,,Co může být důležitější než já?"zeptal se a posadil se vedle mě. Začala jsem rychle zavírat všechny knihy tak, aby nebyl vidět jejich název. ,,Taková otázka nabývá v mnoha ohledech mnoha odpovědí."odpověděla jsem a zastrčila většinu knih do tašky. ,,No jo, Havraspár. Nerozumím ti ani slovo. To je Nebezpečí kletby vlkodlaků ?"ukázal na bichli, kterou jsem si zrovna brala do rukou. ,,Ne."zalhala jsem zbytečně. ,,O co se snažíš?"zamračil se a vzal mi z ruky sešit. Vytrhla jsem mu ho a strčila ho do postranní kapsy brašny. ,,O nic, jdeme přece létat, ne? Jen si odnesu věci nahoru."usmála jsem se a vykročila z knihovny.