Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 14. Mdloby na vás

***
Pokládala jsem si na talíř tousty a sledovala Remuse a jeho kamarády, jak si povídají. Po chvíli se na mě bratr podíval a mávl rukou směrem ke dveřím.
***
,,Chtěl jsi se mnou mluvit?"zeptala jsem se, po chvíli čekání ve Vstupní síni, když ze dveří vyšel zjizvený kluk. ,,Vím co jsi nacvičovala se Siriusem. Neumí být zticha." ,,Chtěla jsem ti pomoct. Jsem tvoje sestra!"bránila jsem se. ,, Ale je to nebezpečné. Víš co všechno naši udělali abys byla v bezpečí? Chceš se za to prohánět po lese?"odsekl Remus. ,,Klukům to hrozí taky."podotkla jsem. ,,Jenže oni to umí." ,,Já taky!"vyjekla jsem. ,,Ukážu ti to."zavřela jsem oči. ,,Tady ne. Jsi normální? Už to nikdy nedělej." Chytla jsem ho za zápěstí a odtáhla jsem ho k nejbližšímu přístěnku na košťata. Zavřela jsem nás oba dovnitř a přeměnila se. ,,Prostě nebudeš chodit se námi. Tečka."řekl Rem, vyšel z přístěnku a zabouchl mě.
Zavrčela jsem a přeměnila se zpět. Pak jsem vyrazila k učebně obrany. ,,Promiň Nyo!"houkl na mě Sirius, když s ostatními odcházeli od přístěnku někam ke schodům. Zjevně mu došlo téma naší sourozenecké konverzace. ,,Tu Nyu si strč někam."sykla jsem na něj.
***
,,Letos jsme se zatím věnovali pouze teorii k NKÚ, takže teď budeme zkoušet praktické využití některých zaklínadel."řekl profesor nevím-jak-se-jmenuje-protože-má-příliš-dlouhé-jméno a na tabuli se objevil krátký seznam zaříkadel v čele s omračovacím kouzlem. ,,Všichni do dvojic."řekl a po třídě se začalo ozývat šoupání židlí, odsouvání lavic a tichá konverzace. Já jsem samozřejmě zůstala lichá. ,, Začněte. Jeden z vás použije omračovací kouzlo, druhý se pokusí ubránit pomocí štítového zaklínadla."rozhlédla jsem se kolem sebe a pak upřela pohled na profesora. ,,Pane, s kým mám trénovat?"zeptala jsem se, stále ještě trochu podrážděná. ,,Se mnou."usmál se profesor. ,,Mdloby na vás!"vyhrkla jsem a ušklíbla se, když s hůlkou stále skloněnou spadl na zem. ,,Enervate."řekla jsem tiše a profesor se začal sbírat z podlahy. ,,Velmi rychlá reakce."zamručel a zdvihl hůlku. ,,Mdloby na tebe."řekl. ,,Protego." mávla jsem nedbale rukou, ale to už profesor tiše vysílal další červené paprsky. Poskakovala jsem sem a tam a tvořila štíty. Strašně mě to vytáčelo. Mdloby na vás pomyslela jsem si a neverbální kouzlo, které jsem správně neměla použít profesora málem zasáhlo. Zastavil ho štítem. ,,Procvičujeme verbální zaklínadla, slečno Darwinová."zamračil se. ,,A útočíme jen když je váš partner připraven." ,, Přesně tak to totiž rozhodně dělá i Vy-víte-kdo, nemám pravdu?"zavrčela jsem. ,,Možná byste se měla trochu uklidnit."navrhl profesor zvýšeným hlasem. ,,Rozhodně."zamrmlala jsem. ,,Rozhodně, pane."připomněl profesor. ,,Rozhodně, pane."papouškovala jsem ho ironicky. ,,Darwinová. Školní trest. Zítra se můžete hlásit u kolegy Křiklana. Prý musí uskladnit nějaký hnis z dýmějových hlíz."řekl klidně profesor a posadil se ke svému stolu. Proč jsem ho vůbec na začátku hodiny křísila?