Loony, sestra Náměsíčníka [HP-FF]

Kapitola 27. Strategie

Čekala jsem na rohu. Uslyšela jsem, jak se ke mně z obou stran blíží kroky. Přikrčila jsem se a procvičila si klouby. Postavila jsem se zády ke stěně a hned jak se z jedné strany přiblížil člověk ve zmijozelském hábitu, praštila jsem ho vší silou pěstí do nosu. Mou ránu následovalo vlhké křupnutí. Jeho kumpán mě ale pochopitelně viděl a vrhl se po mě. Za chvíli jsem byla téměř celá zkrvavená. Oni dva taky. Jenže já jsem ležela na zemi s nehty zarytými do krku a oni stáli nade mnou a zlověstně se usmívali.
Sykla jsem bolestí a probudila jsem. Jak jsem čekala, byly mé ruce a krk trochu zašpiněné od krve. Ráno si zjevně nebudu stahovat vlasy do drdolu. Povzdechla jsem si a šla zase spát. Dlouhodobý nedostatek spánku se na mě totiž začínal trochu projevovat. Nevím, jestli si toho všímali i ostatní, ale mé obvyklé kruhy pod očima byly alespoň o dva odstíny tmavší každý den od začátku školního roku. O prázdninách totiž můžu spát i přes den. Použila jsem na sebe kouzlo dočasného spoutání a než plně zabralo, odložila jsem hůlku na svůj noční stolek.
***
Když jsem se znovu probrala, cítila jsem se docela dobře, takže na snídani jsem došla téměř s úsměvem na rtech. ,,Věnujte mi, prosím, pozornost."ozvalo se od učitelského stolu chvíli potom, co jsem snědla omeletu a skoro všichni se obrátili k profesorce McGonagallové. ,,Chci vám oznámit, že páté a šesté ročníky budou mít spolu hodiny přemisťování a to každé pondělí ve Velké Síni Nebelvír a Havraspár a každý čtvrtek Zmijozel a Mrzimor. Lekce začínají příští týden v pět hodin." Profesorka se posadila a žáci obnovili své rozhovory. Povzdechla jsem si. Gwenog z toho nebude nadšená. Tenhle školní rok bude doopravdy náročný.
***
Když jsem se ve tři odpoledne vrátila z vyučování, byla jsem docela vysílená. Přece jen se začíná ten nedostatek spánku projevovat. Napsala jsem si do sešitu eseje, pojednání a cvičení, která jsme dnes dostali a pustila se do prvního úkolu. Pojednání o upíří hierarchii bylo naštěstí jen na jeden svitek pergamenu, takže když si Emanuela přišla odložit tašku, dopisovala jsem poslední větu. Rychle jsem pergamen uklidila, zabezpečila a s dresem a koštětem vyrazila za ní. ,,Dneska tyhle věci nepotřebuješ."řekla Manuela, když jsem ji dohnala, a kývla směrem k mému Zametáku. ,,Jak to?"zeptala jsem se. ,,V pondělí Gwen vysvětluje a vylepšuje strategii."odpověděla má spolubydlící a přidala do kroku, z čehož jsem vytušila, že náš rozhovor je u konce.
***
,,Poslouchejte, soustřeďte se, klidně si pište poznámky, ale hlavně nerušte!"přivítala nás ostře kapitánka Jonesová a ukázala směrem k lavičkám v šatně. Sama se postavila k tabuli, chopila se křídy a zhluboka se nadechla. Už teď se mi chtělo spát.