„Ahoj mami," pozdravil jsem mamku a objal jí. „Čau táto," pozdravil jsem ještě tátu a pozval je dál. „Kam utíkala Em?" zeptala se mě máma, ale já o tom nechtěl mluvit, nechtěl jsem mluvit o tom, že čeká dítě, které je náhodou také moje, ale věděl jsem, že budu muset. „No, myslím si, že byste si na to měli sednout," řekl jsem. Věděl jsem, že zrovna oni dva mi mohou pomoct vyřešit to, co mám dělat dál. Cítil jsem to, jak moc mě Emily nechápe.
„Tak, co se děje?" zeptala se mamka a já si začal pomalu uvědomovat, že jsem se choval jako kretén. „Sebastiáne?!" mluvila na mě matka, ale já jí nevnímal, snažil jsem se v hlavě si srovnat to, jak to bude dál. Byl bych dobrý otec? Myslím si, že ne. Mám strach, že bych jako otec totálně pohořel, že bych tím Em zklamal, že by mě opustila. „Sakra Sebastiáne, můžeš mluvit?!" stále na mě mluvila matka a já se na ní konečně podíval. „Emily je těhotná," řekl jsem a viděl jsem v očích mé matky jiskřičky, které se tam objevily v tu chvíli, kdy jsem to vyslovil.
„Bože, to je úžasné! Moc vám gratuluji!" vykřikla matka a objala mě. „I já vám moc gratuluji!" Usmál se na mě táta a také mě objal. „Já to mimino ale nechci!" vykřikl jsem, vzal si mobil do kapsy a vyběhl jsem z bytu ven.
Proč byli sakra tak moc nadšení? Vždyť je to pohroma! Nejsme na to připravení! Neznamená, že když je mi dvacet pět, že už musím mít děti. Přemýšlel jsem nad tím, jak se asi musí cítit Em, vzal jsem si telefon do ruky a přinutil se jí napsat zprávu.
Já: Em, je mi to líto, jak jsem se choval. Můžeme se sejít a promluvit si o tom?
Em: Kdy a kde?
Já: Teď v naší kavárně?
Em: Ok.
ČTEŠ
Navždy spolu
RomanceEmily je dvacet tři let a právě se dozvěděla, že je těhotná. Bojí se to ale říct svému příteli, protože ví, jaký má názor na děti. Není to zrovna pozitivní názor. Je Sebastián (přítel Emily) schopný svůj názor změnit kvůli dívce, se kterou už chodí...
