Navždy spolu

#23

SEBASTIÁN

Tahle večeře byla propadák. Nechci tím říct, že by mi nechutnalo. Vždy mi chutnalo, když vařila paní Spearová, ale teď jsem tu večeřel a naproti mně seděl Patrik, který nebyl zrovna dvakrát šťastný, když se dozvěděl, že tady také budu večeřet. "Asi bych už měl jít," řekl jsem a pomalu se zvedal od stolu, když mě paní Spearová chytla za ruku a odtáhla si mě stranou od Patrika a Em. "Sebastiáne, moc dobře víš, že se v žádném případě nechci motat mezi tebe a Em, ale tohle je špatně. Nemůžeš přeci dovolit to, aby skončila s tímto klukem." Hleděl jsem paní Spearové zpříma do očí a nevěděl, co jí na to říct. Věděl jsem, že měla pravdu, ale také jsem si byl jistý tím, že jakmile se Em rozhodne, tak její názor nikdo nezmění. "Prosím Sebastiáne, slib mi, že se ještě budeš snažit," žadonila a já jen kývl hlavou na souhlas. "Nikdy jsem se snažit nepřestal!" 

Šel jsem se ještě rozloučit s malou, když v tom jsem zaslechl rozhovor mezi Patrikem a Em. "Víš, myslel jsem si, že si říkala, že mezi vámi dvěma už nic není," zaslechl jsem, jak říkal Patrik Em. Popošel jsem trochu blíže, abych slyšel lépe, o čem se baví. "Mezi námi už ale doopravdy nic není!" "Nejsem slepý! Viděl jsem, jak na sebe koukáte. Předem jsem ti řekl, že do vztahu nepůjdu, jestli je nějaká šance, že byste to ještě mohli dát dohromady. Takže se tě naposledy ptám.. Chceš ho zpět?" zeptal se Em a v tu chvíli bylo ticho. Nic jsem neslyšel. 

EMILY

Nedokázala jsem mu na to nic odpovědět. Jen jsem tam mlčky stála a koukala se mu do očí. "Víš, Patriku," řekla jsem, ale ten mi skočil do řeči dřív, než jsem stačila říct něco víc. "Tohle mi jako odpověď stačí. Víš, já nejsem naštvaný, vlastně jsem za to rád. Pro Bell a i pro tebe to tak bude nejlepší," řekl a rychlým krokem vyšel z našeho baráku. Viděla jsem Sebastiána, jak stojí v obýváku a kouká směrem ke mně. Musel všechno slyšet. "Je všechno v pořádku?" zeptal se mě a já věděla, že přesně ví, o co jde. "Nedělej blbého," řekla jsem a posadila se na schody. "Promiň, nechtěl jsem poslouchat, ale mluvili jste dost nahlas, takže se to nedalo přeslechnout." Jeho ruka chytla tu mou a přitáhl si mě do objetí. I když jsem se sebevíce snažila odtáhnout, být opět nedostupná a dělat jako že mi je jedno, tak jsem to tentokrát nedokázala. Nedokázala jsem se bránit citům, které jsem vůči němu cítila. Věděla jsem, že jsem si přála, aby Patrik byl ten únik, ale nebyl. Nikdo jím nebyl. 
Cítila jsem, jak mi začaly stékat slzy po tváři a po chvilce jsem začala vzlykat. Sebastián to uslyšel a ještě víc si mě přitáhl do objetí. "Bude to v pořádku," zašeptal mi do ucha a hladil mě po zádech. Pomalu jsem se dostala z jeho objetí a koukla se mu do očí. Nedokázala jsem to vydržet a spojila naše rty. 

SEBASTIÁN

Byl jsem překvapený, když to Em udělala, ale zároveň jsem byl šťastný. Chtěl jsem to udělat už takovou dobu, ale bál jsem se. Bál jsem se odmítnutí. A teď tady sedím na schodech u Emily doma, líbám se s ní a při tom mám pocit, jako bych prožíval náš první polibek. Emily se odtáhla a já věděl, že je něco špatně. "Omlouvám se, byla to chyba," řekla a chytla se za spodní ret. "Nebyla to chyba. Bylo to něco, co se mělo stát už dávno." Koukala se mi přímo do očí a já v těch jejích viděl pouze a jen zmatenost. Cítil jsem se blbě, že jsem jí motal hlavu, ale udělal bych vše pro to, abychom byli mi tři rodina. "Prosím, pojď to zkusit," prosil jsem jí a byl jsem už zoufalý. Nevěděl jsem, co víc bych měl už dělat, abych jí nějak získal zpět. Vzpomněl jsem si na sestry slova. "Pozvi jí na rande a zkus jí znovu poznat!" Asi tak nějak to znělo, když to říkala a já se rozhodl, že bych to mohl teď zkusit použít, i když mi to stále připadalo jako kravina. "Em?" promluvil jsem na ni a ona se na mě zvídavě podívala. "Nešla bys se mnou prosím na rande? Na naše první rande?" Vykulila na mě nevěřícně oči a pak jen chvíli mlčela a koukala se do země. Už jsem začínal pochybovat o kladné odpovědi, když v tom zvedla oči vzhůru a koukala se do těch mých. Vždy jsem se v jejích očích ztrácel. Byly tak krásné a zároveň tajemné. "Půjdu s tebou moc ráda, ale mám jednu podmínku." "Jakou?" zeptal jsem se a jí začal hrát úsměv na rtech. "Bude to takové rodinné rande," řekla a já na ní jen nechápavě koukal. "Pojedeme všichni tři jako rodina a pak se stavíme u vašich," řekla a já na ní nevěřícně koukal, že se dobrovolně chtěla stavit u mých rodičů. "Nic v tom nehledej, jen si zaslouží vídat svou vnučku více," řekla a usmívala se jako sluníčko. Kdyby mi někdo řekl, že tahle holka před ani ne deseti minutami brečela, tak bych jim to rozhodně nevěřil a vysmál bych se jim. Ztrácel jsem se v tom jejím úsměvu a nedokázal jsem odolat, abych nepolíbil ty krásné plné rty. Věděl jsem, že takhle to je správně. Nic na světě mě nedokázalo donutit, abych teď přestal s tím, co jsem dělal. Tedy až na jednu věc. "Děti," zavolala paní Spearová a vkročila do obývacího pokoje. "Je, já se tak omlou-," začala větu, ale Em jí do toho rychle skočila. "Nic se neděje, copak si chtěla?" zeptala se své matky a ta se jen pořád usmívala. Moc dobře jsem si uvědomoval, kvůli čemu to bylo, když ještě před necelou hodinou mi říkala, abych se o Emily snažil. "Za deset minut to bude přesně dvacet čtyři let od toho, co jsem tě prvně spatřila," řekla paní Spearová a usmívala se od ucha k uchu. "Nepřipijeme si na to?" Podívali jsme se na sebe s Emily a ta jen kývla hlavou na souhlas. Bohužel já jsem to udělat nemohl. Byl jsem tady autem, takže jsem si nemohl dovolit pít. "Budete si muset dát beze mě, protože já řídím," řekl jsem a Emily se na mě podívala zklamaným pohledem. Chytla mě za ruku a táhla do kuchyně. Vyndala z kuchyňské linky tři panáky a nalila do nich nějaký alkohol, co vypadal fakt ohavně, ale radši jsem byl ticho. "Na moje zdraví přeci, ne?" řekla a já se musel usmívat. Byl jsem tak šťastný, že se to všechno zase vrátilo do pořádku. "Takže budu muset zavolat Sarah, aby pro mě dojela. Ta bude mít teda radost," řekl jsem a začal se smát. Paní Spearové ztvrdl výraz a viděl jsem, jak očima propichuje Em, která na ní dělala jen nechápavé pohledy. "No, jelikož moje dcerka se k tomu nemá, tak ti to nabídnu já. Nechceš tu dnes přespat?" zeptala se a já nevěděl, co mám odpovědět. Nechtěl jsem to nějak uspěchat a proto jsem se tázavým pohledem podíval na Emily, která kývla hlavou na to, že je to v pořádku. "Tak dobře, hodně by mi to pomohlo."

EMILY

Ležela jsem už v posteli, když jsem přemýšlela nad tím, co se dnes všechno stalo. Byl to velmi dlouhý den, ale byla jsem ráda za to, jak vyvrcholil. Usmíření se Sebastiánem pro mě hodně znamenalo. Pocit, že leží ve vedlejší místnosti v pokoji pro hosty, byl pro mě tak uklidňující. Věděla jsem, že teď už bude vše jen dobré. Vzpomínala jsem na polibek, který jsem s ním dnes prožila a jemně přejížděla prstem po svých rtech. Načapala jsem se, jak se usmívám při tom, když na to vše myslím. 

Nemohla jsem spát, proto jsem se zvedla a sedla si na okraj postele. Přemýšlela jsem nad tím, jestli je hodně špatný nápad se sebrat a jít do pokoje za Sebastiánem. Rychle jsem tyto myšlenky vyhnala z mysli a opět si lehla do postele. Celou dobu jsem koukala do stropu a nedokázala usnout. Už jsem to nemohla vydržet, proto jsem se zvedla a potichu odešla ze svého pokoje, abych neprobudila Bell. Pomalu jsem chytla za kliku Sebastiánova pokoje a než jsem otevřela, tak jsem ještě přemýšlela nad tím, jestli to je dobrý nápad, ale v tu chvíli mi to bylo tak nějak jedno. Pomalým nejistým krokem jsem se vydala k jeho posteli. Všimla jsem si, že zarazil jeho pohled na mou osobu, když jsem tam vešla, takže taky nespal. "Co tady děláš?" zašeptal, aby nikoho neprobudil. A já jsem si jen přiložila na pusu prst, abych mu naznačila, aby byl ticho. On tak učinil a já šla směrem k němu. Sedla jsem si něj obkročmo a začalo ho líbat. Chybělo mi to, on mi chyběl, jeho tělo mi chybělo. Chyběl mi ale i pocit bezpečí, který jsem cítila jen s ním. Chvilku jsme se líbali a pak jsem si vedle něj jen lehla a on přehodil jeho paži okolo mého pasu. Malinko jsem se pousmála, když mi vtiskl pusu na krk. Teď už jsem měla pocit, že můžu s klidným srdcem usnout, že mi nic nechybí. Zavřela jsem oči a už se vznášela jen ve snové říši.