Navždy spolu

#18

SEBASTIÁN

"Už dlouho ses tady nezastavil," řekla vyčítavě sestra a upřela na mě ten její pohled, který jsem z celého srdce nenáviděl. "Snažil jsem se být co nejvíce s Bell, je to snad špatně?" zeptal jsem se a viděl, jak se na jejím obličeji objevuje úsměv. "Víš, bráško, hrozně nerada to říkám nahlas, ale nemohu si pomoct, jsem na tebe hrozně hrdá," řekla a pevně mě objala. "Tak dost, hezky mě pust, pro dnešek bylo té lásky už dost," řekl jsem a odtáhl se od Sarah. "Ach jo, děláš, jak kdybych byla jedovatá." Začali jsme se oba smát a já si uvědomil, jak moc mi chybí ty společně strávené časy. Sice si vždy byla bližší s Em, protože byly jedny z nejlepších kamarádek, ale i přesto všechno jsme si byli hodně blízcí. "Mluvila si teď někdy s Em?" zeptal jsem se Sarah a doufal jsem, že mi nějak poradí, jak to všechno napravit. "Eh, hele, brácha, já ti nevím, jestli je dobrý nápad o tom mluvit," odpověděla mi a viděl jsem na ní, že jsem ji uvedl do nepříjemné situace. "Omlouvám se, jestli ti to není příjemné, ale já už prostě nevím, co mám dělat." Chtěl jsem jen vědět upřímný názor od své starší sestry, ale ona nechtěla podrazit Em, což jsem naprosto chápal. "Neměl ses chovat jako kretén, myslím si, že Em ti to ještě neodpustila, jak ses zachoval a já upřímně taky ne," řekla a byla opět naštvaná. 

"Co se tady děje?" zeptala se mamka, když slyšela, že se tady dohadujeme. "Nic," vykřikli jsme sborově a falešně se na ni usmáli. "Dobře teda, pojďte na večeři." Přišel jsem si, jako by mi bylo opět čtrnáct a hádal jsem se se Sarah o tom, že jestli mi nepůjčí nějaké prachy, tak na ni prásknu, že byla venku s nějakým starším klukem. "Za chvíli přijdeme, jen potřebuji ještě něco říct Sebastiánovi," řekla mamce Sarah a opět se na ni falešně usmála. Mamka jen kývla hlavou a odešla. "Sebastiáne, chceš ji opravdu získat zpět?" zeptala se mě a já kývl hlavou na souhlas. "Tak začni od začátku, na chvíli zapomeň, že spolu máte miminko. Zapomeň i na všechno to zlé i dobré, co se u vás událo, prostě to ber tak, jako bys jí znal týden, ona tě okouzlila a ty bys s ní chtěl hrozně moc na rande," řekla a já se trošku v tom všem ztratil. "Jak to myslíš?" zeptal jsem se a sedl si na trávu. "Ach jo, vy kluci jste fakt nechápaví. Prostě ji pozvi na rande a zkus ji znovu poznat, jako byste byli spolu někde poprvé," řekla a já nad tím začal přemýšlet. Upřímně mi to přišlo jako totální kravina, ale Sarah rozuměla přeci jen holkám více než já. "Dobře. Myslíš si, že to zabere?" Sarah jen pokrčila rameny a šla směrem do kuchyně. Tak fakt díky ségra za super odpověď. 

"Tak kdy přivezeš Bell? A jak jste se vlastně domluvili s Em, že to bude? Budete mít střídavou péči?" zavalila mě matka otázkami a já jsem vůbec nechtěl přemýšlet nad tím, že bychom měli nějakou střídavou péči. Dítě má vyrůstat v úplné rodině. "Nevím, můžete se jet podívat k Em domů, Bell je ještě malinká a já ji nechci tahat po všech čertech. Bude opravdu lepší, když tam pojedete vy," řekl jsem a na druhou otázku se vůbec nevyjadřoval. "A co s tou péčí?" zeptal se táta a já se zhluboka nadechl, abych neřekl něco, čeho bych později litoval. Přeci jen tady pro mě zrovna oni vždy byli. "Upřímně? Nechci žádnou takovou péči, pro dítě to není dobré a tečka. Víc o tom mluvit nechci." Podíval jsem se po všech, co seděli u stolu a ti se jen potichu pustili do jídla. Díky bohu už mlčí, vážně mě vytáčí. 

Vzal jsem si telefon a chtěl napsat Em, když v tom mi Sarah vytrhla telefon z ruky a spustila. "O čem jsme před chvílí venku mluvili? Nepiš jí, nevolej jí, seber se a dojeď jí pozvat na rande." Začal jsem se smát, když jsem uviděl ten vražedný pohled, co měla na obličeji. "Ach, sestřičko, ještě bych rád žil, jestli to nevíš, tak mám malinkou holčičku, která bude potřebovat tátu," řekl jsem a Sarah na mě jen nechápavě koukala, než jí to došlo. "Hej, ty jsi fakt blbej," řekla a bouchla mě pěstí do ramene. "Já vím, ale i tak mě máš ráda," řekl jsem a ona se usmála. "Jasně, že mám."