Navždy spolu

#11 - EMILY

Když jsem nasedla do auta, tak už jsem se nesnažila udržet slzy a začala jsem plakat. Bylo mi hrozně. Proč si vybral zrovna Lilly, vždyť ví, jaká je. Vždyť ví, že měla každý týden jiného. To si opravdu myslí, že se kvůli němu změní? Nastartovala jsem auto a vyjela z parkoviště od naší kavárny. "Sakra," vyjekla jsem na celé auto. Zapomněla jsem, že musím ještě k jeho rodičům. Bože, to bude zase keců. 

"Ahoj Em," pozdravila mě paní Williamsová a objala mě. "Dobrý den," odpověděla jsem ji na pozdrav a šla dovnitř, když mě o to požádala. "Tak moc ráda tě zase vidím," řekla a usmála se na mě. "Posaď se prosím," dodala ještě a sedla si do křesla naproti mně. "Tak už víš, co to je za pohlaví?" zeptala se mě. "Nevím to, rozhodla jsem se, že si to nechám jako překvapení," odpověděla jsem a usmála se na ní. "Em," začala, ale já jí skočila do řeči: "To je dobrý, opravdu." Viděla jsem v jejích očích, že jí to štvalo, že jí mrzelo to, co se stalo. "A s tím malým je všechno v pořádku?" zeptala se mě a já jen kývla na souhlas a vytáhla z tašky ultrazvuk, abych jí mohla ukázat její vnouče. "Ach, ten je ještě malinký," řekla a v jejích očích se objevily jiskřičky. "Moc se těším, až se narodí, u nás bude mít vždy otevřené dveře," řekla a já jsem nevěděla, jestli mám mít radost z toho, že o něj má alespoň zájem Sebastiánovo matka, nebo být smutná z toho, že sice bude znát jeho babičku, ale nebude znát svého otce. 

"Na shledanou," rozloučila jsem se s paní Williamsovou a napsala Leně zprávu.

Já: Už vyjíždím!
Lena: Tak jeď hlavně opatrně! Čekáme na tebe.

Odložila jsem telefon na vedlejší sedačku a čekala, až auto za mnou zajede, abych mohla vyjet. Bylo to Sebastiánovo auto, takže jsem si oddychla, že jsem se s ním nepotkala. 

Zazvonila jsem u Leny a Stelly, když v tom mi otevřela dveře Lena. "Pojď dál," řekla a otevřela dveře dokořán, abych mohla vejít. "Přinesla jsem vám víno," řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšela i Stella. "Tak pojď do jídelny, Stella akorát začala nosit jídlo na stůl," řekla Lena a já vešla. 

"Tak, co jste mi to chtěli říct?" zeptala jsem se, když jsme dojedli a pak dodala: "A mimochodem, Stello, měla si to vynikající!" Stella se na mě usmála a pak se na sebe společně s Lenou podívali. "Chtěli jsme ti říct jednu novinku, jsi naše kamarádka a chtěli jsme to nejprve probrat s tebou, než to doopravdy uděláme," řekla Lena a já jí pozorně poslouchala. "O co jde?" zeptala jsem se a viděla, jak Stelle hraje na tváři úsměv. "Rozhodli jsme se, že až se vezmeme, tak si adoptujeme nějaké díte," řekla Lena a já vyjekla radostí. "Bože, to je úžasný! Budete skvělí rodiče!" dodala jsem a vrhla se jim kolem krku.