Navždy spolu

#30

SARAH

"Vůbec se mi nelíbí, jak to teď mezi Sebastiánem a Emily je," řekla jsem Leovi a ten se na mě koukal jak na blázna. "Vím, že jsem chtěla, aby spolu byli, ale to neznamená, že jsem chtěla, aby spolu jen spali a už vůbec ne, když u něj spí hned vedle naše dcera," dodala jsem ještě a Leo se začal na celou místnost smát. Nevěděla jsem, co mu na tom přijde tak děsně moc vtipného. "Většina vztahů se dává zpět dohromady díky sexu, buď ráda, že se alespoň nějak snaží to dát dohromady." Přistoupila jsem k němu blíž a dívala se mu do očí. "Tak většina vztahů se urovnává sexem, jo? A ty to můžeš vědět jak?" zeptala jsem se Lea, ale odpovědi jsem se už nedočkala, protože za námi přišla Lily. "Mami, pojedeme se podívat k tetě Em na Bellu? Ona říkala, že mám přijet se na ní dneska podívat," řekla Lily a přesně tohle se nám dneska nehodilo. Měli jsme všichni, včetně Sebastiána, se jet podívat za mamkou a taťkou. Oni vůbec neschvalovali to, co mezi sebou měli Seb s Em, ale všichni jsme se to snažili nějak respektovat, protože nám do toho nic není, ale mnohem lepší by bylo, kdyby už se dali konečně dohromady. 

"Zlato, dneska jedeme k babičce a dědovi, ale můžeme se domluvit, že bychom se tam jeli podívat zítra?" snažila jsem se přesvědčit svou šestiletou dceru. Někdy mi připadalo, že jí je mnohem více, protože se tak chovala. "A nemohla by jet Bella s námi k babičce? Určitě by si s ní babička taky chtěla hrát," naléhala Lily a snažila se vymyslet jiný způsob, jak vidět svou sestřenici. "To by ses musela domluvit se strejdou, jestli jí tam vezme s sebou, ale nejsem si jistá tím, že bude chtít." Leo mě propichoval očima, protože mu bylo jasné, že jsem se snažila přesvědčit naši dceru o tom, aby přestala naléhat. "Tak já mu jdu zavolat! Půjčíš mi telefon, tati?" Leo se začal smát mé marné naději ji přesvědčit a já se musela začít taky smát. "Tady to máte, slečno." 

"Strejdooo?" zavolala Lily do telefonu a šla si svůj telefonát vyřešit do obýváku. "Uvědomuješ si, jak nám ta holka roste před očima?" zeptal se Leo a já jen kývla na souhlas a schovala se v jeho náruči. "Neměli bychom jí říct o tom, že bude mít sourozence?" zeptala jsem se Lea a ten se jen usmál a pohladil mě po bříšku. "Vůbec nemůžu uvěřit tomu, že jsi opravdu těhotná a my budeme mít dalšího malého sviště tady doma," řekl se štěstím v hlase a já se v tu chvíli cítila dokonale. Nechtěla jsem řešit nic jiného než to, aby naše rodina, jako já, Lily, Leo a to malý, dokonale fungovala.
"Strejda říkal, že zavolá Em a možná přijede i s ní! Není to super?!" řvala nadšeně na celý barák Lily a my se jen museli přidat k její radosti.

SEBASTIÁN

"Myslíš si, že je teď vhodná chvíle na to, abychom jim oznámili, že jsme opět spolu?" zeptala se mě Em a já si byl jistý tím, že lepší čas už nenajdeme. "Em, tohle je perfektní chvíle. Takhle celá rodina už se u nás nesejde!" vykřikl jsem a dal ruku na Emily stehno. "Bude to dobré, neboj se," ujišťoval jsem ji ještě před tím, než jsme vjeli do dvora mých rodičů. "Tak jsme tady, princezny moje." Emily se na mě usmála a chytla mě za ruku ještě před tím, než jsem měl šanci vystoupit z auta. "Jsi taky tak nervózní?" zeptala se mě a já opravdu v jejím hlase slyšel nervozitu. "Nemáš důvod být nervózní, neseznamuji tě s nimi prvně!" snažil jsem se ji uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Natáhl jsem se směrem k ní a dal jí pusu. "Bude to dobré." 
Vystoupili jsme z auta, já jsem vyndal Bellu ze sedačky ze zadních sedadel a společně jako rodina jsme šli vstříc mým rodičům. 

"Ahoj, tak tady nás máte," pozdravil jsem všechny u stolu, který už čekali na nejlepší jídlo od mojí milované maminky. "Už se nemůžu dočkat té dobroty," ujistil jsem mamku a dal jí pusu na tvář. Konečně jsme si v klidu sedli všichni ke stolu s už připraveným jídlem na stole a já si nemohl pomoct. "Prosím všechny, ještě než začnete jíst, tak bychom vám rádi s Emily řekli jednu novinku a to tu, že po dlouhé domluvě, kdy jsme si ani jeden nebyli jisti tím, jestli tohle je správné, tak jsme se domluvili, že to ještě jednou zkusíme a jsme spolu!" Nedokážu popsat slovy, jaké štěstí se objevilo v očích mé matky. Zvedla se od stolu a šla nás s Emily oba dva pevně obejmout. "Takhle to je správně, děti moje!" ujistila nás a já byl vděčný tomu, že máme tak chápavou rodinu. "Pro Bellu je tohle nejlepší, co jste mohli udělat," dodal ještě Leo a usmál se na nás. Jediný, u koho vypadalo, že se z nás neraduje, byla Sarah, což jsem docela nechápal, protože zrovna ona byla ta, která od začátku chtěla, abychom se k sobě vrátili. Nevím, co se teď stalo.