Navždy spolu

#28

SEBASTIÁN

Probudil jsem se a měl hlavu jako střep. Nevěděl jsem, jestli to, co se včera mezi námi s Em stalo, byl jen krásný sen anebo realita. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že to nebyl sen. Musel jsem se usmát, když jsem viděl, jak klidně spí a je u toho tak moc krásná. Palcem jsem se snažil hodně jemně dát pryč z jejího obličeje neposedné vlasy, co jí padaly do očí. "Dobré ráno," procitla se a já se lekl, že jsem ji probral. Culila se a schovávala se pod peřinu jako malá holka, bylo to tak krásné vidět na jejím obličeji opět úsměv, který jsem zapříčinil já. Ona byla krásná celá. 
"Dobré ráno," odpověděl jsem ji na pozdrav a ona se ke mně přišoupla blíž a koukala mi zpříma do očí. Nemohl jsem uhnout pohledem, ani jeden z nás nemohl. Byla to kouzelná chvíle. Tohle bych si přál každé ráno. 
Chytla mě za ruku a já to nevydržel a přitáhl si ji do náruče. "Chybíš mi," nedokázal jsem si tuhle větu odpustit. Malinko se odtáhla a podívala se mi do očí. "To ty mně taky," řekla a její úsměv v tu chvíli hned zmizel z její nádherné tvářičky. "Proč to tak komplikujeme, Em?" Nemluvila, neodpovídala, ale ani ze mě pořád nespouštěla oči. "Chci být součástí tvého i Belly života," pokračoval jsem. "Jsi součástí našich životů," řekla hodně rychle, když jsem tamto vypustil z úst. "Já vím, že jsem, ale proč to nechceš znovu zkusit? Proč mi nechceš dát šanci, abychom mohli vychovávat Bellu společně?" Uhnula pohledem, pustila mou ruku a odtáhla se ode mě. "Kam jdeš?" zeptal jsem se zklamaně a bál jsem se, jak to bude pokračovat dál. 

Oblékla se a já na ni jen nechápavě koukal. "Řekl jsem něco špatně?" Otočila se směrem ke mně a sedla si na okraj naší postele. "Co se včera stalo mezi tebou a Lilly?" zeptala se mě a já jen vykulil oči. "Tak vidíš," řekla a rychle se zvedla. Naštěstí jsem stihl ji chytit ještě za ruku a přitáhnout si ji zpět do postele. "Kde si přišla na to, že se něco mezi mnou a Lilly stalo?" zeptal jsem se hodně nechápavě a ona se na mě ani nepodívala. 
Dlouho bylo ticho, až jsem to nevydržel. "Můžeš mi laskavě odpovědět?" Podívala se mi do očí a v jejím pohledu byl smutek, ke kterému opravdu neměla důvod, protože mezi mnou a Lilly se nic rozhodně včera nestalo. "Říkal si, že ses s ní včera viděl," odpověděla na moji předchozí otázku a já nevěděl, co ji na toto mám říct. To si opravdu myslí, že se mezi námi něco stalo, protože jsme se jen viděli? Pustil jsem její ruku a zvedl se z postele. 
"Vidíš? Tohle je přesně tvůj problém, Em," řekl jsem malinko naštvaně a zároveň zklamaně. "To si jako o mně myslíš, že se tady jako kretén snažím, abys mi dala šanci, protože chci být součástí vašich životů a pak běžím za Lilly, vyspím se s ní a večer se vyspím s tebou? Tak to je hezký, že si o mně myslíš tyhle věci," řekl jsem, sebral svoje věci ze země a odešel do koupelny se obléct, abych malinko vychladl.

EMILY

Skoro nikdy jsem ho neviděla takhle naštvaného a připadala jsem si jako blbka, když jsem takhle žárlila, ale vlastně mi nedal odpověď, jestli spolu něco měli, nebo neměli. Zvedla jsem se z postele, na kterou mě stáhl a šla pro kabelku. Když jsem se podívala na telefon, tak jsem měla pět zmeškaných hovorů od mamky. Užuž jsem vytáčela její číslo, když se do místnosti vřítil Sebastián jako velká voda a pokračoval ve svém projevu. "Tak mimochodem, když si tohle o mně myslíš, tak bys měla vědět, že je Lilly zasnoubená s nějakým klukem." Vykulila jsem na něj oči, protože jsem si myslela, že jsem asi slyšela špatně. Otočil se ve dveřích a někam odešel. Sebrala jsem se a běžela za ním. Cítila jsem se opravdu jako hodně špatný člověk. Proč jsem nemlčela? Proč jsem radši nedělala jakože nic? 

"Počkej!" volala jsem za Sebastiánem, ale ten ignoroval všechno, co jsem řekla. "Můžeš počkat?" zavolala jsem ještě jednou a on se otočil, podíval se mi do očí a spustil. "Víš co Em? Já se na tebe nezlobím, to vůbec ne, ale mrzí mě to, že si o mně myslíš tyhle věci. Chci být s tebou, chápeš to sakra?! Vždyť já tě miluju!" řekl a myslím si, že sám byl překvapený svými slovy, ale ne tak moc, jako jsem byla překvapena já. Neudržela jsem se a malinko pustila slzy na povrch. Rozběhla jsem se a vrhla se mu do náruče. "Nezlob se na mě, prosím," zašeptala jsem mu potichu do ucha. "Dáš mi prosím ještě jednu šanci?" žadonila jsem. Malinko si mě odtáhl z náruče, aby se mi mohl podívat do očí. Byla to snad věčnost, co jsme na sebe koukali a já tuhle chvíli nechtěla přerušit. Připadala jsem si jako puberťačka, co se poprvé zamilovala a nechtěla o toho člověka nikdy přijít. To, co se stalo mezi námi včera v noci a co mi řekl teď, to se dá popsat jen jedním slovem. Nádhera. Přerušil náš oční kontakt a políbil mě. Jemně přitiskl své rty na ty mé, jako bych byla něco křehkého, co nechce poškodit.