Navždy spolu

#10

O 4 MĚSÍCE POZDĚJI

EMILY

"Ahoj mami," zavolala jsem pozdrav na rozloučenou a vydala se směrem k autu. "Sakra, zapomněla jsem si klíčky," vyjekla jsem a vrátila se zpět domů. "Copak si zapomněla, Em?" zasmála se mamka a já jí ukázala klíčky, které jsem držela v ruce. "Jeď opatrně!" zakřičela mamka ještě za mnou a já jsem se vydala směrem za Sarah.

Když už jsem skoro byla na místě, tak mi zazvonil telefon. Na displeji se objevilo Leny jméno. "Copak nevěsto? Nevíš si rady, jaké šaty si máš vybrat?" zeptala jsem se Leny a začala se smát. "Haha, ty jsi zase vtipná Em. No, já volám, abych se tě zeptala, jestli nechceš dneska přijet na večeři, chceme se tě na něco se Stellou zeptat," řekla mi. "Dobře, ale teď jedu za Sarah, tak si pak déle upřesníme čas?" zeptala jsem se Leny a pak hovor ukončila.

Vešla jsem do kavárny, kam jsem dříve chodila se Sebastiánem. Už jsem s ním nemluvila měsíce, ale podle všeho byl šťastný. Z mých myšlenek mě dostala Sarah, která se mi ihned vrhla kolem krku, když mě spatřila. "Bože, tak moc ráda tě vidím!" Vyjekla a já se začala smát. "Taky tě ráda vidím," řekla jsem a než jsem stihla říct něco dalšího, tak mi Sarah skočila do řeči: "Sakra, ty máš už ale velký pupek, holka! Tam nosíš trojčata nebo jak?" Začala jsem se znovu smát a pak jen dodala: "Podle ultrazvuku je tam jen jedno mimčo." Vytáhla jsem z tašky ultrazvuk a podala ho do ruky Sarah. "Ach, to je ještě škvrně malý," řekla a já na ní udělala ošklivý ksicht. 

"Povídej, co je u vás nového?" zeptala jsem se Sarah a ta se jen zhluboka nadechla a začala vyprávět: "No, bratra jsem neviděla už měsíce, mamka už se těší na vnoučátko a chtěla, abych tě poprosila, jestli by ses u nich dneska nemohla zastavit-." Než stihla pokračovat, tak jsem jí do toho skočila a řekla: "Tvoje mamka chce, abych se u nich dneska zastavila?" Vykulila jsem na ní oči a ona se jen zasmála. "Holka, nosíš její vnučku nebo vnuka, tak se nediv, že se s tebou chce vidět," řekla a já nevěděla, jestli se mám usmát nebo začít ječet, že nikam nechci jít. Když v tom se otevřely dveře do kavárny a někdo vešel dovnitř. Ach ne. To ne. Sebastián. 

VYPRAVĚČ

Sebastián se zastavil mezi dveřmi a zíral směrem k Emily. Jejich pohledy se potkaly a nedokázal se ani jeden odtrhnout. I když si oba měsíce tvrdili, že jsou bez toho druhého šťastnější, tak to nebyla pravda. Chyběli si navzájem, potřebovali se. Sebastián už se otočil k odchodu, když ho jeho přítelkyně Lilly chytla za ruku a donutila ho jít směrem k jeho bývalý přítelkyni. Něco se v něm zlomilo. Pocítil bolest, pocítil strach, pocítil stud za to, že se choval k Emily tím způsobem, jakým se choval. Potřeboval se vytratit z místnosti, kde seděla jediná osoba, kterou v životě miloval. Jeho Em.

SEBASTIÁN

"Co to děláš?" zašeptal jsem potichu, když mě Lilly táhla směrem ke stolu, kde seděla moje sestra s Em. Nebyl jsem připravený jí čelit. "Ahoj," pozdravil jsem je a podíval se Em do očí, kde se nacházela pouze a jen bolest. Nesnášel jsem vždy, když jsem tohle viděl, protože jsem to většinou způsoboval já. Styděl jsem se za to, že jsem takový kretén, co ubližuje holce, kterou miluje víc než svůj vlastní život. A co teď dělám? Stojím před svojí bývalou těhotnou přítelkyní, která nosí moje dítě a držím se za ruku s Lilly, kterou tolik nesnášela. "Ahoj, takže tvoje přítelkyně je Lilly, jo?" Viděl jsem její překvapení v očích, když nás spatřila spolu. "Už to tak bude, viď, miláčku?" řekla Lilly a přitiskla své rty na ty mé. V tu chvíli se Em zvedla a řekla: "Omluvte mě prosím, už musím jet, ještě toho mám dost na práci." Odtrhl jsem se od Lilly a běžel za Em, která už plakala. "Em, počkej prosím," volal jsem na ní, ale ona jen přidala do kroku. "Emily Elisabeth Spearová, okamžitě se zastav a laskavě mě poslouchej!" zavolal jsem na ní a ona se zastavila. Stála ke mně pořád zády a já nevěděl, co mám dělat, abych to neposral ještě víc, než to bylo.
Už to nejde, věř mi. Řeklo mi moje blbý podvědomí. 

"Em, prosím, podívej se mi do očí," řekl jsem a chytl jí za bradu, aby se na mě podívala. Stékaly jí po tvářích slzy a měla rozmazanou řasenku. Palcem jsem jí slzy otřel, ale ona sebou trhla a popošla krok dozadu. "Co si chtěl? Musím k vašim," řekla uplakaně a já přemýšlel nad tím, proč zrovna k našim, bože. "Můžeme si prosím v klidu o všem promluvit?" zeptal jsem se a doufal, že řekne ano. Zkusím všechno, abych to napravil, abych poznal naše miminko. Moje dítě. Uvědomil jsem si, jaký jsem kretén, když si myslím, že to je nějakého týpka z chaty. Věděl jsem, že Emily není schopná mě s někým podvést. Nikdy. Ona taková není. Jen já jsem kretén, co si nevážil toho, že měl dokonalou přítelkyni, která mu přivede na svět jeho dítě, které bude mít určitě stejně krásně černé oči jako my dva a ďůlečky v tvářích jako Em. Měla nádherný úsměv. Byla celá nádherná. "My dva už se nemáme o čem bavit," řekla Em, otočila se ke mně opět zády a šla směrem k jejímu autu.