Navždy spolu

#25

SEBASTIÁN

Přijel jsem k sestře a viděl na Lili obličeji nadšený výraz, když mě spatřila. "Už jsem se nemohla dočkat," vyjekla Lili a vběhla mi do náruče. "Vždyť já na tebe taky ne." Rozhlédl jsem se po místnosti a hledal sestru, protože mi dveře otevřel Leo. "Kde je Sarah?" "Znáš ji, už je hodinu v koupelně a maluje se," řekl se smíchem na rtech a já se snažil také pousmát. Pravda ale byla, že jsem byl hodně nervózní z příchodu Em a nevěděl jsem, jak to všechno dopadne. "Ahoj sestřičko," pozdravil jsem sestru, která si napjatě dělala oční linku. "Blbečku, podívej se, co jsem si kvůli tobě udělala?" Začal jsem se smát, když jsem na jejím obličeji viděl dlouhou čáru. "Nejsi tu nějak brzo?" zeptala se mě a podívala se na hodiny, které měla v předsíni. "Sakra, sakra, sakra," vyjekla a začala si rychle odličovat tu dlouhou čáru na jejím obličeji. "To nemáme šanci stihnout," volal z kuchyně Leo a Sarah začala nervózně pobíhat po koupelně, protože nejspíš něco hledala. "Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptal jsem se smíchem Sarah a ta mě jen propichovala očima. "Radši odtud vypadni, než po tobě něco hodím," řekla naštvaně a já nechtěl pokoušet její nervy, proto jsem se radši otočil a šel do obývacího pokoje za Leem. "Tak, kdy mi také přineseš ukázat Isabell?" "No, myslím si, že jestli se moje sestřička," podotkl jsem dost nahlas to sestřička, "bude ještě dlouho malovat, tak ji uvidíš ještě dnes," řekl jsem Leovi a ten se na mě nechápavě podíval. "Domluvil jsem se s Em, že sem s ní přijede, abych tu s Lili nemusel být sám," objasnil jsem to Leovi a tomu se jen na tváři objevil široký úsměv. "Takže jste se s Emily udobřili?" "Cože? Vy jste se udobřili?" Objevila se ve dveřích sestra a vykulila na mě oči. V tom se ozval zvonek u dveří a Lili nadšeně běžela otevřít. Zaslechl jsem Emily hlas, který zdravil Lili. "Ahoj Emily," pozdravili skoro sborově Leo a Sarah. Leo se rychle zvedl z pohovky, aby se mohl jít podívat na malou. "Ach, ta je tak krásná," řekl a dělal na ní obličeje, což naší malou Bell úplně rozesmálo. Byl to smíšek sám o sobě, natož když jí k tomu někdo dával důvody. "Sarah, víš koho mi připomíná?" zavolal hodně nahlas Leo, aby ho Sarah slyšela do ložnice a ta se k nám připojila už oblečená v rudých šatech. "Moc ti to sluší!" pochválila ji Em a já s ní jen musel souhlasit. "Dnes opravdu vypadáš docela hezky," podotkl jsem to docela a Sarah mě opět, dnes už podruhé, propíchla pohledem. "Ty aby sis za tím něco nenašel," řekla bručivým hlasem a já se musel pousmát. Dělalo mi dobře, tak asi jako každému mladšímu bratrovi, když jsem jí mohl štvát. "No tak koho ti připomíná?" zeptala se Sarah Lea a pohladila prstem malinkou po tváři. "Pamatuješ si, jak si mi ukazovala tu fotku, na které si byla ty a držela si v náruči Sebastiána?" zeptal se Sarah a ta jen kývla hlavou na souhlas. "Je děsně podobná Sebastiánovi. Máš tu fotku ještě někde schovanou?" "Jasně, že mám. Hned pro ní jdu, ale pak už budeme muset jet, jinak to nestihneme!" podotkla sestřička a běžela zpět do ložnice pro fotku. Byl jsem zvědavý, jestli měl Leo pravdu, nebo jestli se mu to jen zdálo. 

Když mi sestra do ruky podala fotku, na které jsem byl údajně já s ní, tak jsem přejel očima z té fotky na Bell a s otevřenou pusou jsem koukal na tu neskutečnou podobu. "To snad ani není možný," řekl jsem nahlas a vzal si do náruče Bell, aby si tu fotku mohla prohlídnout i Em. "No, tak alespoň víme, komu bude podobná," řekla Em a krásně se na mě usmála. "A komu jsem podobná já, maminko?" zeptala se Lili a hladila Bell po ručičce. "Ty jsi miláčku celý tatínek," řekla Sarah a Lili se pousmála. "A to nejsem tvoje, když ti nejsem podobná?" Všichni jsme se začali smát, když jsme zaslechli Lili otázku. Ta na nás všechny jen nechápavě koukala a pak jen začala natahovat. "Zlatíčko, jasně že jsi moje. Jsi moje největší štěstí v životě!" řekla Sarah a pevně si jí sevřela do objetí. Bylo krásné, jaký k sobě měly vztah. Záviděl jsem jí to. Přál bych si, abych jednou měl také takový vztah s Bell. "No a teď pěkně poslouchej strejdu Sebastiána a tetu Emily! A nechovej se moc zbrkle, ať neublížíš Bell, ano?" "Ano, maminko," odpověděla Lili a ještě skočila do tátovo náruče. Oběma ještě vtiskla pusu a pak už jsme se všichni jen rozloučili.