Navždy spolu

#17

O 3 TÝDNY POZDĚJI

EMILY

Konečně mě pustili domů, už jsem si myslela, že to tam nezvládnu. Společně se Sebastiánem jsme se dohodli, že se malá bude jmenovat Bella. Takové obyčejné jméno, ale je krásné a k té malinké se úplně nádherně hodí. Úplně mě překvapuje, jak krásně se k ní chová Sebastián, je to krásný. A ne jen k ní se chová pěkně, i my dva jsme se nějak dokázali společně začít normálně bavit. Každý den se chodí starat o Bell a nějak si uvědomuji, že bych mu to všechno dokázala odpustit, když vidím, jaký má teď o všechno a především o tu malou, zájem. I jsme se o tom bavili, jak to bude dál a tak, ale neměla jsem moc v nemocnici sílu o tom přemýšlet, teď je ale všechno jinak a my bychom mohli společně začít nový začátek.

"Em?" zavolala na mě mamka z kuchyně. "Pomůžeš mi vařit?" Jen jsem kývla na souhlas a začal loupat okurku. "Vím, že by ses měla šetřit, ale hodně mi tohle pomůžeš, vůbec nestíhám a když má dneska zase přijet ten Sebastián, tak to chci alespoň stihnout," řekla a soustředila se na krájení zeleniny. "Myslím si, že kvůli jídlu sem zrovna Sebastián nejezdí," řekla jsem a usmála se na mamku. "Já vím, že sem jezdí kvůli Bell a kvůli tobě, ale dobré jídlo určitě neodmítne," řekla a začala se smát. "Pšššt mami, vzbudíš malou a pak si ji půjdeš uspávat sama. Dneska mi to dalo fakt hodně práce, aby usnula, " řekla jsem a mamka ukázala rukou, že si zamyká pusu, ale dlouho to nevydržela a znovu spustila: "A jak to je vůbec teď mezi tebou a Sebastiánem?" Koukla jsem na ní a zhluboka se nadechla. "Neukazovala si, že sis zamkla pusu a budeš chvíli ticho?" zeptala jsem se a mamka na mě udělala uražený obličej. "Tohle na mě neplatí. Neměla bys být náhodou ty ta rozumnější?" zeptala jsem se mamky a začala jsem se smát. Mamka se ke mně přidala a pak jen řekla: "Em a teď vážně, jak to teď mezi vámi bude? Je sice krásný, že sem za Bell jezdí každý den, ale takhle to nebude moct být do nekonečna, budete to muset mezi sebou nějak vyřešit." Nedokázala jsem se na ni podívat a přehrávala jsem si její slova pořád dokola. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem zmatená z toho, co je správně a co ne. "Mami, myslíš si, že bychom to ještě měli zkusit?" zeptala jsem se mamky a odložila na chvíli škrabku. "Víš, zlato, tohle ti nemůžu radit, tohle je pouze a jen na tobě, ale co si budeme povídat, pro malou by bylo nejlepší, kdyby vyrůstala v úplné rodině, takže s matkou i otcem. Tohle, co teď vy dva děláte, to nemůžete dělat napořád, jednou vás to jednoho omrzí a pak co? Nejvíce bude trpět právě Bell," řekla mamka a v tu chvíli někdo zazvonil na dveře.

SEBASTIÁN

Stál jsem za dveřmi a v ruce jsem držel dvě kytky. Jednu pro Em a jednu pro její mamku. Jediný, čeho jsem se chtěl dneska dočkat, bylo to, že mi Em konečně řekne, že přistupuje na to, abychom to společně ještě jednou zkusili. Moc dobře oba víme, že to pro Bell bude nejlepší. Z mého přemýšlení mě vyrušila Emily, která otevřela dveře do jejich baráku. "Ahoj, pojď dál," řekla a usmála se na mě. Viděl jsem jí na očích, že ten úsměv není falešný a že ho myslí naprosto vážně. Tak moc ji miluju a nejraději bych to řekl úplně všem, aby to všichni věděli. "Dobrý den, tady jsem vám a Em něco přinesl," řekl jsem a oběma jsem podal kytici růží. "Ty jsou tak nádherné," řekli sborově a mně se ulevilo, že se jim líbí. Někdy jsem si přišel jako puberťák, co se znovu snažil okouzlit svou vyvolenou a její matku. Ach, kde jsou ty časy, všechno bych udělal už jinak. "Dáš si něco k pití?" zeptala se mě Em a zamávala mi skleničkou před očima. "Dal bych si prosím nějaký džus, díky," odpověděl jsem a koukal na ní, jak moc jí to dneska sluší.

"Doufám, že máš dneska Sebastiáne hlad, kvůli tobě tady celé dopoledne vařím," řekla mi paní Spearová a vyhrožovala mi vařečkou v ruce. Vzpomněl jsem si na dětská léta, když tohle dělala moje matka. "Ano mám, nebojte se. A to jste nemusela," řekl jsem a začal se smát. Emily se přidala do rozhovoru: "Vidíš to? Já ti to říkala! Seb se spokojí i s namazaným rohlíkem." Podívala se na mě a mrkla. "Ale no tak Emily! Přestaň!" začala se rozčilovat její matka a my oba jsme se smáli, jako za starých časů, když jsem tady trávil veškerý svůj čas jen proto, abych s ní mohl být.