Navždy spolu

#15 - SEBASTIÁN

"Tak kde je?" ječel jsem na Lenu, které stékaly slzy po tváři. "Kde je Leno?" zařval jsem ještě víc nahlas, chytil jsem ji za ramena a začal s ní hýbat, aby mi konečně odpověděla. "Je-," začala větu, ale pak se zakuckala a začala ještě víc brečet. "Stello?" Pustil jsem Lenu a šel směrem k její snoubence. "Co se děje? Může mi to tady někdo říct?" zakřičel jsem na celou nemocnici, až ke mně přišla s pláčem matka Em. "Přestaň tady prosím řvát, Sebastiáne," řekla a otřela si slzy. Když v tom k nám přišel nějaký chlap, asi doktor a spustil. "Je tady někde rodina slečny Emily Spearové?" řekl doktor a já jsem rychlím krokem šel směrem k němu. "Já," řekl jsem a pak pokračoval: "Je v pořádku? Co se jí stalo?" Na doktorovo tváři jsem viděl starost, ale to mi bylo úplně u prdele, potřeboval jsem vědět, že dva nejdůležitější lidi v mém životě jsou zdraví. "Co s ní do prdele je? Můžete mi to kurva už říct?" zaječel jsem na doktora a ten se pak jen zeptal: "V jakém příbuzenském vztahu jste k slečně Spearové?" Když to dopověděl, tak do mě vjel vztek a začal jsem brečet. Nikdy se mi to na veřejnosti nestalo, ale cítil jsem zoufalství. Potřeboval jsem vědět, že je v pořádku. "Je to její přítel a otec toho malého," řekla Stella, která na tom z nás všech byla nejlíp a která byla alespoň schopná mluvit. "Vlastně je to ona," řekl doktor a usmál se směrem k nám. Zvedl jsem oči od země a podíval jsem se na něj. "Ona? Holčička?" zeptal jsem se a doktor jen kývl hlavou na souhlas. Dal jsem si ruce před pusu a objal paní Spearovou. "A jak je na tom Em? Chci jí vidět," řekl jsem a doktorovi zmizel úsměv ze rtů. "Tu bohužel teď navštívit nemůžete. Miminko jsme pomocí císařského řezu vyndali a je v pořádku, jen teď bude muset být pár týdnu v inkubátoru, ale bude v pořádku, nemusíte mít strach," řekl doktor, ale pořád nemluvil o Em, nic o Em. Prosím, ať mi řekne, že je v pořádku, že spolu budeme moct žít šťastně až navěky. Je to moje chyba, že nasedla do auta naštvaná a měla nehodu! Moje chyba! "Jak je na tom Em, že je v pořádku prosím Vás," řekla paní Spearová a my všichni jsme upřeli pohled na doktora, který nevěděl, jak nám to říct. "Víte-," začal a chtěl pokračovat, když v tom se paní Spearová skácela na zem a propukla v pláč. "Neee, moje holčička," řekla a Stella si k ní sedla, aby ji objala. "Nech mě být, odejdi ode mě, chci Em, nechci tebe, chci Em, prosím," křičela a doktor jí rychle přerušil: "Vaše dcera nezemřela, jen je teď v umělém spánku. Ta nehoda byla opravdu vážná a můžete být opravdu rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Sice na tom teď slečna Spearová není nejlépe, ale bude v pořádku, věřte mi." Usmál se na uplakanou paní Spearovou a já se na něj ještě otočil a zeptal se: "Kdy za ní budeme moct jít?" Všichni se opět podívali na doktora, který poté promluvil: "To bohužel nevím." 

Lena se probrala a také se zeptala: "A mohli bychom vidět malou?" Doktor se usmál. "Je nádherná, ale myslím si, že teď bude lepší, když tam bude jen tatínek a babička," řekl a ukázal nám, kam máme jít. Když jsem ji prvně spatřil, bylo to jako, když jsem prvně viděl Em. Prolítly mi všechny vzpomínky na naše krásné chvíle a vzpomněl jsem si na to, jak jsem se někdy choval jako debil, který si rozhodně nezaslouží takhle dokonalou holku, jako je ona a takhle krásnou dcerku, jako je moje malinká, u které ani nevím, jak se jmenuje, protože jsme o tom s Em nemluvili, ale rozhodně chci počkat na to, až bude Emily v pořádku, abychom o tom rozhodli spolu. "Sebastiáne, koukej, ta je tak nádherná," řekla paní Spearová a konečně jsem na její tváři spatřil úsměv.