Navždy spolu

#27

SEBASTIÁN

"Ještě jednu prosím," poprosil jsem ženu za barem, která se na mě usmívala. Chtěl jsem ji upozornit na to, že mám dítě a nejspíš i přítelkyni, ale pak jsem si to rozmyslel. Můj podnapilý stav mi říkal, ať na všechno kašlu a chvíli si užívám. Vzpomněl jsem si na staré časy, kdy jsem tohle dělal skoro každý víkend a Em to přivádělo k šílenství. Tentokrát mě k tomuhle dostala ona, ona mě přiváděla k šílenství. Ona mě nutila ji chtít ještě víc, toužit po ní, toužit po jejím těle, toužit po každé minutě strávený s ní a Bell. Jenže také ona mi tohle všechno vzala, když se začala chovat tak, jak se chovala. Uvědomoval jsem si, že ty moje všechny chyby se nedají jen tak odpustit, ale také jsem si dost jistě uvědomoval, že se za ně nemůžu omlouvat do konce života. "Oh, heleme se, kdopak tady je," přerušil mě hlas známé osoby a její ruce na mých ramenou. "Nazdar Lilly," pozdravil jsem dívku, která také hrála velmi významnou roli v mém životě. Nevěděl jsem proč, ale z nějakého důvodu jsem ji velmi rád viděl. I přesto, že se někdy chovala velmi nemístně, tak jsem věděl, že mě má opravdu ráda a toho jsem si musel vážit. 
"Zrovna nedávno jsem ti chtěla zavolat a zeptat se tě, jestli bys nezašel na kafe, ale pak jsem si to rozmyslela, protože mi došlo, že by to nemuselo být Em příjemné," řekla a koukala se na mě tím jejím sladkým pohledem. Nedokázal jsem se udržet, protože alkohol jednal za mě. Konečky prstů jsem jí přejel po tváři a stále se jí koukal do očí. Zarazila se a pak mi mou ruku sundala pryč. "Jsi opilý," zašeptala nejistě a já viděl před sebou úplně jinou osobu. Jindy by toho zneužila, snažila by se mě svést, ale tentokrát ne. Jen tam stála a nic nedělala, jen mi stále koukala do očí a já ji nepoznával. "Co si se mnou chtěla probrat, že si mi chtěla zavolat?" zeptal jsem se jí, aniž bych se zmínil, že vlastně s Em nejsem. Nepřišlo mi to jako podstatná informace. "Víš," začala, ale pak se zasekla, když k ní přišel nějaký chlap a zmáčkl si ji zezadu do objetí. "Ehm, Sebastiáne, tohle je Erik, můj snoubenec," řekla a já na ni vykulil oči. Nevěděl jsem, jestli nemůžu mluvit kvůli tomu, že mi alkohol zasáhl mozek, nebo protože to bylo něco hrozně zvláštního u Lilly, že by se vdávala. 

Byla to asi věčnost, co jsme na sebe všichni tři jen tiše zírali, než jsem promluvil. "Měl bys rychle utéct, dokud můžeš." Začal jsem se smát, když jsem se ale všiml, že oni dva nahodili kamennou tvář, tak jsem si uvědomil, že to asi nebyl vhodný vtip. "Omlouvám se, jen jsem překvapený. Znám tě takových let a nikdy bych neřekl, že zrovna ty si někdy někoho vezmeš, ale moc ti to přeji!" řekl jsem a zmáčkl si ji do svého objetí. Rychle jsem ji pustil, když jsem se všimla Erikova pohledu, který mě hodně jistě jím propichoval. "Děkujeme moc," řekla a vzápětí pokračovala: "a co ty a Em? Kdy do toho praštíte vy dva?" Trochu se zasmála, když to řekla, ale v tuhle chvilku to zase nepřišlo vtipné mně, když jsem si uvědomil, že dost jistě nikdy. "Víš Lilly, my spolu nejsme," řekl jsem trošku zklamaným hlasem a jí z tváře zmizel úsměv. Opravdu to byl už jiný člověk. Přál jsem si, aby byla s tím jejím Erikem, co mě propichoval pohledem a který mi docela naháněl strach, šťastná. "Co se stalo? Proč jste se rozešli?" začala se vyptávat, ale já neznal odpověď. Nevěděl jsem, jestli můžu před Erikem zmínit to, že jsme spolu s Lilly něco měli, proto jsem radši mlčel a vzal to za trochu jiný konec. "My jsme spolu ani po tom všem už znovu nezačali chodit. Prostě to tak ona nechtěla a já jsem se to opravdu snažil respektovat, ale myslím si, že tentokrát už došly nervy mně. Má mě totálně omotaného kolem prstu a já nemůžu nic. Už jsem dva dny neviděl Bell, protože nejsem schopný čelit Em. I když mi Bell neskutečně chybí, tak to prostě nezvládnu. Nezvládnu si nakráčet před dveře Em, zazvonit a říct něco ve stylu: "Ahoj, tak mě tady máš, přišel jsem za Bell." Chápeš, jak to myslím ne? Vždycky, když ji vidím, tak si vzpomenu na to, co jsme všechno zažili a asi si uvědomuji, že toho už je příliš, že tohle už je asi všechno moc. Asi by vztah neměl být takhle složitý, ne?" řekl jsem všechno, co jsem měl na srdci a sám sobě se divil, že jsem to dokázal říct nahlas a zrovna Lilly. "Víš Sebe, nerada to říkám, ale vy dva jste si opravdu souzeni. Někdy složitý věci za všechno stojí. Zeptám se tě na jednu otázku. Miluješ ji?" Koukal jsem na ní nechápavým pohledem, protože jsem netušil, kam tímto míří. "Jistě že miluji. Vždycky jsem miloval," řekl jsem a viděl jsem jí na očích, že se malinko zasekla. Asi jsem to neměl říkat takhle, možná jí to malinko ublížilo. "Tak vidíš. Nevzdávej to a běž si za tím, co miluješ!" řekla a já bych nikdy nikomu nevěřil, kdyby mi řekl, že tohle někdy uslyším z jejích úst.