Navždy spolu

#29

EMILY

Pokládám si jen jednu jedinou otázku a to tu, jestli to, co teď momentálně dělám, je správné. Sedím u stolu s večeří a chovám se jako absolutní puberťák. Nedokážu ani na sekundu přestat myslet na jeho úsměv, na jeho rty, na jeho oči, kterými na mě tak nádherně koukal. Neustále musím kontrolovat telefon, jestli tam není nějaká zpráva, která by mi patřila od něj. Jestli tam není něco, co by mě ještě víc nutilo si myslet, že se ze mě stal naprostý blázen. 

"Dobrou noc," popřála jsem své malé princezně a dala jí pusu na čelo. Vše je tak, jak má být a i když jsme si se Sebastiánem společně neřekli, že jsme spolu, tak mám takový pocit, že to brzo přijde. Zavřela jsem dveře od Belly pokoje a potichu odcházela do své ložnice, abych neprobrala mamku, která šla dneska spát malinko dřív. 
"Emily?" zavolala moje jméno a já se tomuhle chtěla vyhnout. Nechtěla jsem, aby mě vyslýchala. "Co tě nutí k tomu, aby ses dneska celý den jen culila a koukala na displej svého telefonu?" zeptala se a já se neubránila znovu a zas úsměvu. Nutila jsem se, abych se přestala usmívat, představovala jsem si všechny špatné věci, ale nic nezabíralo, pořád tam i přesto vše byly myšlenky na Sebastiána, které byly mnohem silnější, než jakákoliv odpornost, co se mi teď honila hlavou. 
"Em, ani nevíš, jak dlouho jsem čekala na tento okamžik, až zase budeš šťastná!" Pevně si mě zmáčkla do objetí a já se cítila jako malá holčička, která se chodívala do tohoto objetí často schovávat. "Věř mi, že jsem taky ráda, že je nejspíš vše zlé za námi," odpověděla jsem a myslela to naprosto vážně. Nechtěla jsem už svádět vše špatné věci na Sebastiána, chtěla jsem zapomenout na to, že mě opustil, když jsem čekala naši dceru, chtěla jsem si připustit, že tento chlap, co teď stál přede mnou byl úplně někdo jiný. 
"Uplynul skoro rok, co je Bella na světě a musím říct jen jedno. Jsem na tebe pyšná. Nádherně si se se vším vypořádala a ani nevíš, jak budu šťastná, až to všechno dáte zase do pořádku se Sebastiánem a budete konečně úplná rodina." Při těchto slovech jsem si uvědomila, že má pravdu a že se na toto upřímně už taky těším. Až to bude všechno v pořádku.

SEBASTIÁN

"Opravdu ti nevadí, že tu dneska bude Lily spát?" zeptala se mě už asi po tisící sestra se starostí v očích. "Nemusíš mít strach, my si tady s Lily poradíme! Není to tak, špunte?" Její nadšený dětský úsměv mluvil za všechno. Přál jsem si, abych tento úsměv viděl i na obličeji své dcery, až bude v jejím věku a bude se mnou trávit čas. 

"Strejdo?" zavolala na mě z obýváku Lily, když jsem připravoval pizzu k večeři. Slyšel jsem, jak se rozběhla za mnou do kuchyně, protože její dupání se opravdu nedalo přeslechnout. "Přijde si s námi dát po večeři zmrzlinu teta Emily a Bella?" zeptala se mě a v jejích modrých očích se objevily jiskřičky. Moc jsem nechápal, jak je možné, že mohla mít takhle nádherně svítivě modré oči, protože my se Sarah jsme měli až temně hnědé oči. "Bella zaprvé zmrzlinu ještě nemůže, protože je moc malinká, zadruhé má už určitě půlnoc a zatřetí, kdo tady mluvil o tom, že bude po večeři ještě zmrzka?" Začala prosit a dělat na mě ty svoje dětské smutné oči, abych udělal přesně to, co po mně chtěla. "Ale strejdo, přeci zmrzlina patří k pohádkovému večeru," dodala a mě nepřestávalo dostávat to, že takhle mluví takhle malá holčička. Asi mi ten malý špunt hezky rostl před očima. "Kdo jsi a kde je moje malinká Lily?"
"Mohla bych zavolat tetě Em, jestli se k nám dneska nechce přidat?" Nevěděl jsem jistě, jestli je tohle dobrý nápad. Neviděli jsme se od té aféry, jak mi vyčetla to, že jsem něco měl s Lilly. Vím moc dobře, že se mi za to omluvila, ale takhle přesně to bylo vždy, když jsem se bavil s nějakou jinou holkou než byla ona. Udělala mi žárlivou scénu a pak se děsně omlouvala, že se to už nestane, ale za týden to bylo to samé. Už si pár dní píšeme a je to něco kouzelně krásného, nechci, aby to přestalo, ale také to nechci moc uspěchat, aby se to všechno neposralo. Ta holka je všechno, co každý kluk v životě potřebuje. 

"Em?" "Ahoj Lily, děje se něco?"  Slyšel jsem její hlas a všechny pochyby upadly. Chtěl jsem, aby sem přijela, strávila se mnou a Lily večer a zůstala tu se mnou. Je mi fuk, jestli se to opět zvrtne, protože možná to je to, co přesně teď chci, aby se to opět zvrtlo tak, jak se to zvrtlo naposledy. Sakra Sebastiáne přestaň myslet na tamtu noc! HNED! 

"Nechtěla by sis s námi dát zmrzlinu a koukat se s námi na pohádku?" ptala se Lily Em a ona dlouho neodpovídala. Začal jsem se bát toho, že řekne, že dneska už má na večer jiné plány, že nemůže přijít. "Na jakou pohádku?" Musel jsem se začít culit, když jsem slyšel, na co se Emily ptala. "Na jakou pohádku se budeme koukat, strejdo?" zavolala na mě hlasitě Lily, jako by vůbec neměla ponětí, že sedím těsně vedle ní. "Na to, na co se budete chtít koukat vy dvě," odpověděl jsem a opět se neubránil úsměvu.