Navždy spolu

#21

SEBASTIÁN

Nechtěl jsem ji pustit z obětí. Nemohl jsem. Všechno mi přišlo teď možné, když jsem cítil její tělo, které bylo přitisknuté na tom mém. Nedokázal jsem se ovládat, když jsem ji viděl s tím klukem, jehož jméno neznám. Moc dobře si uvědomuji, že moje reakce byla přehnaná, ale nedokážu si představit to, že bych přišel jak o Em, tak o Bell. Jsou to dvě nejdůležitější osoby v mém životě, i když vím, že mi to trvalo dlouho, než jsem si to uvědomil, tak tady teď stojím, objímám holku, do které jsem už od svých sedmnácti let tajně zamilovaný, protože by asi jejím rodičům nevyhovovalo, aby se jejich holčička ve čtrnácti tahala s někým, jako jsem byl já. Fetoval jsem, žil jsem úplně špatný život a ona se snažila napravit veškeré mé chyby, abych se změnil k lepšímu. Tak moc jí toho dlužím. 

"Děkuji, Em," pošeptal jsem Em do ucha a ona se ode mě odtáhla. Nechtěl jsem to, ale chápal jsem, proč to dělá, ještě mi totiž to všechno neodpustila. "Jak dlouho to bude trvat, než mi odpustíš to, že jsem tě na to všechno nechal sám?" zkusil jsem se zeptat Em a ta jen mlčky stála naproti mně. Nic neříkala, ani se na mě nekoukala, prostě tam jen stála a koukala do země. Chytl jsem její bradu a zdvihl jí směrem nahoru, aby mi koukala do očí a zopakoval jsem svou otázku. "Víš, není to tak, že bych ti to už neodpustila. Vím moc dobře, že toho všeho lituješ a že ti to je líto, jen prostě nedokážu být ve vztahu, který bude probíhat jako tehdy. Myslím si, že jsme spolu byli dostatečně dlouho na to, abychom časem zjistili, jestli spolu chceme být až do konce život a já jsem si opravdu myslela, že ano, ale vše se změnilo. Uvědomuješ si, že jsem nezažila vůbec žádný jiný vztah než s tebou? Když mi bylo patnáct, tak jsme se dali dohromady a byli jsme spolu ještě donedávna. Za pár dní mi bude dvacet čtyři let a říkám si, že bych konečně měla vyzkoušet i něco jiného, něco nového," řekla mi a při tom všem se mi pořád koukala do očí. Snad ani jednou nemrkla a já jsem si uvědomil, že to je všechno špatně, že tohle už se nedá změnit, že tohle už se nedá napravit. "Jen nechci, aby sis myslel, že to je tebou. Není to tak, že by to byla něčí vina. Ano, zažili jsme si toho společně hodně, vytahovali jsme se společně ze špatných věcí, ale teď už nejsme puberťáci, máme spolu holčičku a já tě mám pořád hodně ráda, ale teď mi jde jen o to, aby měla Bell skvělý život," dodala a šla směrem ke kočárku, kde byla Bell. "Takže tohle je sbohem?" zeptal jsem se Em a čekal, jak odpoví. Ona se na mě jen podívala a mně začalo rychle pumpovat srdce, nechtěl jsem o ni přijít. "Není to sbohem, budeme se dál stýkat kvůli Bell, ale už nikdy nebudeme to, co jsme byli dřív," odpověděla na mou otázku a pomalu odcházela s naší dcerou pryč. 

"Ahoj Sarah," pozdravil jsem svou starší sestru, když jsem vešel do jejich bytu. "Ahoj strejdoo," pozdravila mě Lili. Chytl jsem ji do náruče a zakroutil s ní dokola. "Copak tady děláš, Sebastiáne?" zeptala se mě sestra a ukázala rukou, abych si sedl na gauč. "Potřebuji asi někde vypustit páru a na chvíli myslet na něco jiného," odpověděl jsem a sestra na mě hodila nechápavý pohled. "O co jde?" zeptala se mě a já jen kývl hlavou na to, aby to nechala být. "Teď tady nejsem, abych řešil nějaký problémy, teď jsem přišel, abych se vás tří na něco zeptal, ale taťka tady není, jak vidím," řekl jsem a Lili v tu chvíli hned přišla a začala se vyptávat o co jde. "No, jelikož jste ani jedna ještě neviděli malou Bell, tak mě napadlo, že bych ji sem dnes večer mohl přivést. Budu ji mít na starosti a upřímně nevím, jestli to sám zvládnu," řekl jsem a Sarah se začala smát. Lili na to hned kývla a s radostí odběhla do svého pokojíčka, aby našla nějakou hračku, kterou Bell dá. "Určitě ano! Moc se na ni těším, ale myslím si, že bys to i sám úplně v pořádku zvládl. Jsi totiž úžasný táta a i Bell si to bude myslet, až bude velká, neboj se toho," řekla mi sestra a sedla si vedle mě na gauč, aby mě mohla obejmout.

Já: V kolik si můžu dojet pro Bell?
Em: Tak v půl třetí?
Já: Dobře, budeme u sestry, nevadí?
Em: Ne, proč by mělo? Tak v půl třetí, zatím.

"Tak Lili, tohle je Bell," seznámil jsem Lili s její malinkou sestřenicí. Ihned se jí objevily jiskřičky v očích a byla nadšená, že ji vidí. "Je nádherná," řekly sborově Lili se Sarah. "Kdy má přijet Leo? Aby ji taky viděl?" zeptal jsem se sestry a ta konečně na chvíli spustila oči z malé a podívala se na mě. "Do hodinky by tady měl být," odpověděla mi a dál se věnovala Bell. "Jestli něco chceš k pití, tak se zvedni a jdi si něco udělat," řekla sestra a já se začal smát. "Velmi mile se chováš ke své návštěvě." "Ty ale nejsi moje návštěva, ty jsi můj bratr," řekla se smíchem na rtech. 
Zvedl jsem se a šel si do kuchyně udělat pití, když v tom jsem se na ledničce všiml jedné fotky. Pořádně jsem si tu fotku prohlídl a všiml si jednoho kluka, který na té fotce taky byl. Odněkud jsem ho znal a pak jsem si vzpomněl na dnešní ráno. Na té fotce byl ten kluk, se kterým se ráno bavila Em a který choval naší Bell. "Mohla bys sem přijít, prosím?" zavolal jsem na sestru a ta otráveně zavolala že ano. Když přišla, tak držela v náruči Bell a civěla na mě. "Kdo je tenhle kluk?" zeptal jsem se Sarah a ukázal na kluka, který stál vedle Lea. "Pamatuješ si na Jorge, se kterým se Leo tolik kamarádil?" zeptala se mě sestra a já jen kývl hlavou na souhlas. "Před necelým rokem se ženil a tohle je jeho bratr. Tahle fotka je z Jorgovo svatby," řekla sestra a vrátila se zpět do obýváku, aby mohla malou položit. "Proč tě to tak zajímá?" zavolala nahlas z obýváku a já její otázku ignoroval, protože jsem tady nechtěl přes celý byt řvát důvod. "Co?" zeptala se mě znovu, když jsem došel za ní. "Jak se jmenuje?" zeptal jsem se jí a ignoroval její otázku. "Jmenuje se Patrik, proč?" "Bože, ráno jsem ho potkal s Em a choval zrovna Bell. Myslím si, že spolu něco mají," odpověděl jsem sestře a ta se na mě jen udiveně koukala. "Je to fajn kluk, když s ním bude šťastná, tak jim to moc přeji," odpověděla sestra a já na ni udiveně koukal s otevřenou pusou. "Tohle je vtip, že ano?" zeptal jsem se jí a ona se na mě podívala nechápavým pohledem. "Pokud vím, tak ty a Em už spolu nejste, přej jí trošku štěstí." "Mám jí přát štěstí s někým jiným, když jí miluji a chci s ní být? To je velmi chytré," řekl jsem sestře a naštvaně se posadil do křesla naproti.