Navždy spolu

#9 - EMILY

Uběhly týdny od toho, co jsem naposledy mluvila se Sebastiánem a pomalu jsem si začal připouštět to, že je opravdu konec. Lena se tady nakonec zdržela trošičku déle, protože když se dozvěděla to, co se u mě doopravdy děje, chtěla mi se vším pomoct a já jsem jí za to byla vděčná. Byla jsem ve třetím měsíci těhotenství a přišlo mi, že to neskutečně utíká. Chodila jsem s Lenou do kina, divadla a na různé akce. Cítila jsem se konečně po dlouhé době zase dobře. Párkrát jsem mluvila i se Sarah, od které jsem se dozvěděla, že Sebastián s někým randí. Trhalo mi to srdce, nebudu říkat, že ne, protože jsem se ohledně toho cítila příšerně. Nechtěla jsem se takhle cítit, už jen proto, že jsem pod srdcem nosila toho nejdůležitějšího človíčka v mém životě, ale přála jsem mu, aby byl šťastný, i když to znamenalo, že v jeho životě nemáme místo s tím prckem. 

"Kdy už si necháš konečně říct pohlaví?" zeptala se mě Lena s jiskřičkami v jejích očích. "Nenechám, nechám se překvapit," řekla jsem a ona se na mě zamračila. "Bože, to vydržíš?" zeptala se mě a já jen s úsměvem na rtech kývla. "Nezajdeme dneska na ten nový film, co se ti podle traileru tolik líbil?" zeptala se mě Lena a já jen souhlasila. Na chvíli jsem se zamyslela, co asi dělá Sebastián, když v tom mě z mého zamyšlení dostala Lena. "Bude to v pořádku, dobře? My to společně zvládneme!" řekla mi a já jí věřila. Věděla jsem, že když budu s ní, tak to zvládnu. Stala se pro mě během těch týdnů tou nejlepší kamarádkou, co jsem kdy potkala. Stála při mně vždy, když jsem potřebovala. 

"Nechybí ti někdy Stella?" zeptala jsem se Leny na její bývalou snoubenku. "Chybí, ale věděla jsem, že by to nefungovalo, proto jsem to udělala. Nechtěla jsem jí ublížit, ale věděla jsem, že bychom společně nebyli šťastné," řekla mi a usmála se na mě. "Proč si s ním byla tak dlouho, když se takhle choval už dřív?" zeptala se mě a koukala se mi do očí. Nevěděla jsem, co jí na to říct. "Asi jsem si myslela, že se kvůli mně změní, že mu za to stojím," řekla jsem a pak si uvědomila, jak moc blbě to zní. "Proč si holky vybírají kluky hajzly?" zeptala se mě Lena a já se zasmála. "Vy holky si nevybíráte holky, co se chovají někdy jak krávy?" Začala se taky smát a pak řekla: "Myslím si, že se taky takové najdou. Ale teď mi odpověz na otázku." Zamyslela jsem se a pak spustila: "Myslím si, že si holky vybírají takové kluky proto, že si myslí, že budou hodní jen na ně. Že ony pro ně budou ty princezny, za které stojí bojovat a pro které se chtějí změnit, protože je milují. Nějaké mají štěstí a najdou takového. Druhé bohužel ne. Nic mezi tím není." Usmála jsem se na Lenu a ona mi úsměv opětovala. "Jaká byla Stella?" odvážila jsem se jí zeptat a viděla jsem, jak se jí na obličeji objevil úsměv. "Byla to princezna. Pracovala s dětmi v nemocnici a chodila dobrovolně pomáhat do psích útulků. Hodnější holku jsem nikdy nepoznala. Nedokážu jí popsat slovy," dořekla a já si uvědomila, že je do ní stále zamilovaná.