Navždy spolu

#12 - SEBASTIÁN

Akorát jsem viděl, jak od našich odjíždí Em a bouchl jsem plnou silou do volantu. "Sakra," zakřičel jsem na celé auto a pak z něj vylezl. Šel jsem po schodech a honilo se mi v hlavě hodně myšlenek, co bych asi měl udělat a jak bych se měl zachovat, abych ji získal zpět. 

"Čau," pozdravil jsem mamku, která seděla v křesle a pila kávu. "Ahoj, akorát odjela Em," řekla mi mamka a já čekal na to, kam tímhle míří. "Víš, zajímalo by mě, co tě sem přivedlo, když ses tu tolik měsíců neukázal?" zeptala se mě a já protočil očima. "Nic, jen jsem tě chtěl vidět," zalhal jsem a sedl si na gauč naproti mamce. "Jsi si tím jistý?" naléhala, abych jí řekl pravdu. "Sakra, mamko, to se mám sebrat a jít zase pryč?" zeptal jsem se a mamka se začala smát. 

"O čem jste se bavili s Em? Co tady vůbec dělala?" zeptal jsem se po tom, co jsme dokončili rozhovor o Lilly, o holce, která je moje přítelkyně. Sakra, sakra, sakra. Měl bych se s ní rozejít. "Ukazovala mi ultrazvuk," řekla a já jsem zatoužil po tom, aby ho moje matka měla, abych se na něj taky mohl podívat. "A asi ho nemáš, co?" zeptal jsem se mamky. "Ne, nemám, jen mi ho ukázala a pak si ho vzala k sobě," řekla mamka a usmála se na mě. "Copak, tebe by to zajímalo?" Její otázky mě začínaly štvát. "Jasně, že by mě to zajímalo! Je to moje dítě," řekl jsem a mamka na mě vykulila oči. "Ach, Sebastiánku, už jsem si myslela, že tohle z tvých úst nikdy neuslyším," řekla a vrhla se mi kolem krku. "Tak zase dost mami, dobře? Já teď nemám náladu na srdcervoucí objetí od své milované maminky," řekl jsem a mamka se začala smát. "Jsem na tebe hrdá!" vykřikla a ještě jednou si mě přitáhla k sobě do náruče, ale já se odtáhl. 

"Mami?" zavolal jsem na mamku, která připravovala večeři v kuchyni. "Jestli něco chceš, tak pojď sem a neřvi za rohem!" vykřikla a já jsem si vzpomněl, jak na mě vždycky nadávala, když jsem byl malý a začal se smát. "Tak co?" vykulila na mě ty její hnědé oči a já přešlapoval na místě jak malý dítě, než jsem začal vůbec mluvit. "Víš, přemýšlel jsem," zasekl jsem se a koukal na to, jak mamka čeká na to, jak budu pokračovat. "Ano?" pobídla mě a já pokračoval. "Přemýšlel jsem nad jednou kravinou a asi potřebuji, aby mi jí někdo rozmluvil," řekl jsem mamce a viděl v jejích očích obavy. "Nad čím?" zeptala se mě mamka a já jen vymýšlel, jak to říct. "No," začal jsem, nadechl se a pokračoval: "No, myslel jsem si, že by byl dobrý nápad požádat Em o ruku, když spolu budeme mít to malý a hlavně si myslím, že by to hodně věcí dalo do pořádku." Když jsem to dořekl, tak na mě mamka zírala s otevřenou pusou a viděl jsem na ní, že nedokáže najít ta správná slova. "A co Lilly?" zeptala se mě. Bože, mami, čekal bych od tebe jinou reakci. Oba víme, že to není ta pravá holka pro mě," řekl jsem a mamka pokračovala v krájení mrkve. "Mami, ty mi na to nic neřekneš?" zeptal jsem se jí a ona jen zvedla oči od krájení a pak spustila. "Sebastiáne, ty jsi takový vůl, to už jinak říct nejde. Co si myslíš? Že si tam přicupitáš, řekneš jí, jestli si tě vezme a ona vykřikne ano? Tak to je vidět, že si jí za těch skoro devět let málo poznal. Oba víme, jak je paličatá a teď především hledá to nejlepší pro malý. A upřímně? Nedivila bych se jí, kdyby teď pochybovala o tom, že ty pro toho malého nejlepší nejsi, protože to, co si jí udělal, je neodpustitelné. To si pamatuj!" řekla mi mamka a viděl jsem, jak jí při tom tečou slzy po tváři.