Cena života

18. Kapitola - Jdu domů

To bylo tak šíleně trapný!

Po více než roce jsem měla druhý den, a skončil opět katastrofálně. Kdyby to byl sen o někom jiným, asi bych to přežila. Ale ono se mi muselo zdát o sexu s Thanatem! Šmarja!

Vzhledem k tomu, že jsem od Thanata utíkala rychlostí blesku a záhy jsem se probrala zpět ve své posteli, jsem se moc nevyspala. Proto jsem druhý den nechtěně usnula u učení.

Klepala jsem se, aby si mě Thanatos opět nevyžádal, ale naštěstí po něm nebylo ani vidu ani slechu. A trvalo to další den, další týden, dva týdny, tři týdny, .... Zkouškové období skončilo a já se vrátila na prázdniny domů. Ujala jsem se domácnosti, protože rodiče byli dost zaměstnaní Ruben, jejíž sezóna byla v plném proudu. Znovu se mi otočil biorytmus, ale rychle jsem si zvykla.

Měla jsem docela dost času sama pro sebe. Jako například dnes. Ruben měla dvojdenní turnaj daleko od domova, tak si s rodiči pronajali pokoj v hotelu a já zůstala doma sama. Naplno mně to vyhovovalo. Šla jsem si dřív lehnout, abych všechno v klidu stihla.

Probrala jsem se v šatně, otevřela skříň, vybrala si černé pouzdrové šaty a k tomu odpovídající černé lodičky. Měla jsem náladu na něco elegantního a šik.

Jenže s příchodem do kanceláře přišel šok. Na stole nebyla ani jedna složka. Hned ve mně hrklo, ale záhy jsem se uklidnila, když jsem spatřila papírek se vzkazem:

Přijď ke mně.

Hyp.

Oddechla jsem si. Hyp mě neděsil. Hypa jsem měla ráda. Zapomněla jsem na náš incident a pokusila se pohnout dál. Opět jsme se sblížili. Povídal mi o své přítelkyni i o jejich minulých životech. Vždy mě zarazilo, jak moc velkou bolest cítí, když nemůže být s ní. Jeho láska byla tak hluboká, že by brala dech. Záviděla jsem tu tento cit.

Vydala jsem se za ním, ale s příchodem na recepci mi došlo, že plány se změnily.

Kromě slečny za pultíkem se totiž v prostoru recepce nacházel nejen Hyp, ale i jeho bratr. Velký a temný bůh smrti, Thanatos.

Všichni se na mě otočili a nespouštěli ze mě pohled. Čekali na moji reakci. Okamžitě jsem zamrzla a vyhledala očima Hypa. Tvářil se provinile, krysa jedna. Zpražila jsem ho pohledem, ale on na oplátku jen pokrčil rameny.

Jako první promluvil Thanatos. „Kari, pojď se mnou." Nečekal na odpověď a vydal se k výtahu do svého bytu. Po pár krocích se ale zastavil a otočil se zpět na mě, protože jsem stále stála na stejném místě a nehnula se ani o píď.

„Karino, hned teď." Zavelel.

Stále jsem se nehnula. Ani jsem nepromluvila. Téměř jsem nemrkla.

„Karino." Thanatovi docházela trpělivost, ale místo toho, aby zvýšil hlas, ho snížil a vypustil trošku hrůzy navíc. Až v tu chvíli jsem se rozhodla pohnout. Sklopila jsem hlavu a naprosto submisivně následovala svého šéfa do jeho bytu, což bylo poslední místo, kde jsem chtěla být. A stát vedle Thanata ve výtahu rozhodně nebylo vrcholem dne.

Mlčky jsme vyjeli až do jeho obýváku, kde mi Thanatos pokynul ke gauči. Poslušně jsem si sedla a zabodla pohled do podlahy. Připadala jsem si jako děcko, co by se mělo za něco kát. A nebylo to jen tak nějaké něco. Byl to sen o Thanatovi. V duchu jsem si nadávala, že jsem blbka s nemocnou hlavou.

Do výhledu mi vstoupil pár bot, když si Thanatos sedal hned vedle mě.

„Musíme si promluvit."

„Nemusíme." Kuňkla jsem potichu. V mysli se mi hned objevily vzpomínky na ten sen. Jeho ruce na mě, jeho polibky...

„Ale ano, musíme." Trval si na svém.

„A když ne, moje sestra zemře?" vypálila jsem na něj nazpátek jedovatě. Koukala jsem se do jeho očí a měla pocit, že se snad utopím, jak moc hluboké byly.

S Thanatem to nic neudělalo. Ani se nehnul.

„Ne, nezemře. Ale chci, aby sis poslechla, co mám na srdci."

„Ale já to nechci. To, co se stalo, byla velká chyba a chci, abychom na to oba zapomněli. Nechci se k tomu vracet a nemysli si, že to něco znamenalo. Moje unavená mysl byla tak mimo, že se uchýlila k moc velkému extrému. Byla to chyba."

„Nebyla." Zabručel Thanatos, čímž mě překvapil.

„Prosím?" zeptala jsem se zmateně.

„Nebyla to chyba. Protože kdybych věděl, že nebudeš křičet a kopat kolem sebe, tak bych tě okamžitě políbil a na téhle sedačce udělal všechno, co jsi ve snu sama chtěla. Ale jestli chceš, i já dokážu hrát tu hru, ve které oba předstíráme, že se nic neděje. Taky zvládnu přehlížet všechny důkazy toho, co je mezi námi."

„Děsíš mě." Oponovala jsem, ale marně. Taky jsem si byla vědoma energie, která mezi námi byla.

Naklonil se těsně ke mně. Kdybych chtěla, stačilo by pár centimetrů, abych ho políbila. „Koukni se mi do očí a řekni, že se ti to nelíbí. Stačí mi jen slovo, že tě moje temnota odrazuje, a já tě nechám být."

Nemohla jsem to říct. Nemohla. Hyp byl přesnou kopií Thanata jen bez té temnoty a vůbec mě nepřitahoval. Thanatos byl Hypnovou temnou verzí a táhlo mě to k němu jako k magnetu. Věděla jsem to a i sám bůh smrti na to poukazoval.

Zarytě jsem mlčela a přitom mu koukala do očí.

„Věděl jsem to." Sotva dokončil větu, překonal zbylou vzdálenost a políbil mě. Bylo to mnohem lepší než ve snu.

Objala jsem ho kolem krku a přitáhla si ho ještě o kousek blíž. Vzdychla jsem, zatímco Thanatos zabručel. Víc na mě netlačil. První krok jsem musela udělat já.

Zatlačila jsem na něj tak, abych ho na gauči položila na záda a nalehla jsem na něj. Bylo nezvyklé, abych byla nad ním a on ležel pode mnou. Ale rozhodně to ani jednomu z nás nebylo nepříjemné.

Po pár okamžicích Thanatos zapojil do muchlování ruce a prozkoumával zvědavě moje tělo. Já jsem mu na oplátku pročesávala vlasy prsty. Oba jsme do toho byli tak moc zažraní, že jsme si ani nevšimli Hypa, který se k nám připojil. Zaregistrovali jsme ho až ve chvíli, kdy se stoupl těsně nad nás a odkašlal si. Bleskurychle jsme se od sebe s Thanatem odtrhli. Já vyskočila na nohy a přešla k oknu, Thanatos se vyšvihl do sedu.

Hyp se celou dobu šklebil. Počkal, než se oba upravíme, než se nahlas uchechtnul a zeptal se: „Budeme teď předstírat, že jsem nic neviděl?"

„Co tu sakra chceš?" zahučel viditelně nasraně Thanatos.

„Ty jsi to chtěl. Cožpak si nepamatuješ, jak jsi říkal, abych vám dal chvilku čas a pak přišel?

„Proč jsi sem měl přijít?" zeptala jsem se nevyrovnaným hlasem, který zněl jako vrzavá vrata.

„Abychom probrali Thayův výlet, který se mu trošku protáhl." Uculil se jako malé dítě Hyp, který byl stále pobavený naším výstupem. Otočil se na Thanata a zvětšil úsměv. „Ještě jednou vítej zpět, bráško."