Cena života

19. Kapitola - Co bejvávalo, už není

Hypova pozornost se ovšem stočila i na mě. „Ta rudá ti moc sluší." Zaštěbetal.

Tuto barvu jsem měla v obličeji. Kdo by se mi taky mohl divit, když mě právě kamarád nachytal, jak se muchluju s jeho bratrem na gauči.

„Pánové, já nevím, proč bych u téhle porady měla být taky, ale prosím, začněte." Požádala jsem, aniž bych se pozastavila nad Hypovou poznámkou.

S Hypem jsme se natočili na Thanata, který stále seděl na gauči. Jednu ruku měl na koleni a druhou měl opřenou o opěrku gauče. Vypadal k sežrání.

„Hledal jsem všude. Prošel jsem zrůdná místa a dokonce i místa, která se zdála být jako ráj. Ale nikde nebyl."

„To je všechno?" zvedl obočí Hyp a založil si ruce na hrudníku. „Kvůli tomuhle jsem přerušil vaši soulož?"

„To jsme nedělali!" Zakřičela jsem poníženě.

Jenže Hyp se jen zasmál. „To si myslíš ty. Ale z tohohle místa to vypadalo jinak."

Okamžitě jsem očima chtěla požádat Thanata o pomoc, ale místo toho jsem jen oči vykulila.

Thanatos se usmíval.

Hyp následoval můj pohled a překvapením zkoprněl podobně jako já. „Ty kráso. Tvůj obličej tohle umí?" neodpustil si otázku, která mi taky proběhla hlavou.

„Jasně, že ano." Pokrčil rameny bůh smrti a stále se usmíval, jako by to dělal každý den. „Ale abych se dostal zpátky ke své dovolené ... Nejdřív jsem se vydal na jeden ostrov, kde se probouzela nečinná sopka k životu. Ani vědci takovou sopečnou činnost nečekali. Prostě to přišlo jako blesk z čistého nebe."

„To zní jako Chaos." Konstatoval Hyp.

„Přesně tak. Domorodci mi dokonce potvrdili, že někdo dědova popisu tam kdysi žil. Jenže před dávnou dobou vesnici opustil. Tak jsem šel jinam. Ale závěr byl stejný. Všude mi řekli, že Chaos tam byl, ale odešel. Většinou zmizel po nějaké nečekané přírodní katastrofě. Tak jsem navštívil místa, kde se už staletí nic nestalo. A z několika pokusů byl nakonec jeden správný. Naběhl jsem do místní hospody, kde mě barmanka objala a přivítala, jako bychom se znali už léta. Natočila mi pivo, které mimochodem chutnalo jako voda ze záchodu a s úsměvem mi řekla, ať jdu domů, protože Chaos si mě najde, až bude sám chtít."

„To je konec příběhu?" ujišťoval se zklamaně Hyp.

„Jo. Jen mi mezi řádky naznačila, že pravidla vyletěla oknem a čeká nás úplně nová etapa a že Chaos moc dobře ví, že to hledám. Tak jsem šel domů." Pokrčil rameny Thanatos.

Z konverzace jsem pochopila, že šel Thanatos hledat jejich dědu, Chaose. A nenašel ho. Proto jsem se neubránila otázce: „Proč přesně ho potřebuješ tak nutně najít?"

„Od začátku jsme byli spoutáni pravidly. Fungovaly jisté systémy, které zajišťovaly chod našich životů. Představ si to jako východ a západ slunce. Co bys dělala, kdyby slunce najednou nevyšlo?"

„Já osobně? Asi bych panikařila."

„Jsi blízko." Ušklíbl se Hyp.

„Přesně tak." Souhlasit Thanatos. „ Co bývávalo už není. A my jsme se ve vší té panice rozhodli, že půjdeme hluboko do počátků našeho vzniku a nejdeme odpovědi na to, proč se boří základy našich životů, naší existence."

„Aha." Přikývla jsem. „A proč jsem součástí vašeho meetingu?"

Moje otázka vyvolala u dvojčat zajímavou reakci. Vyděšeně se na sebe koukli, Hyp pokrčil rameny a hlavou pokynul zpět ke svému bratrovi, který se otočil na mě a s naprostou vážností mě vyvedl z míry větou: „Protože ty jsi důkaz toho, že už pravidla neexistují."

Po tomto prohlášení jsem si musela jít sednout. Padla jsem do jednoho z křesel a chytila svoji hlavu do rukou. „Proč já? Co jsem komu udělala? Chci mít normální život. Chci chodit chlastat s kamarády a mít druhý den opici jako kráva. Chci s batohem procestovat celý svět. Ale ne. Ne. Já se paktuju s bohy a posílám sebevrahy na posmrtnou cestu." Pomalu se mě zmocňovala panika. Ani mě nenapadlo se zeptat, čím jsem si zasloužila být tím důkazem. Co je na mě tak speciálního?

A moc tomu nepomohl ani Hyp, který se začal pochechtávat. Naštěstí ho Thanatos kopl pod koleno, takže smích ustal a vystřídaly ho nadávky.

„Rozumím, že se ti to asi nelíbí, ale věřím, že brzo pochopíš, že být součástí našeho světa je sranda." Ubezpečil mě Thanatos.

A já mu věřila. Už dlouho jsem se necítila s nikým tak bezpečně jako s ním. Bylo to zvláštní, když uvážím, že jsem se ho bála a chtěla jsem se mu ještě nedávno vyhnout. Ale všechno se mění.

„Takže my teď můžeme jen sedět na zadku a čekat, až sem Chaos naběhne? Pardon, ale to se mi moc nelíbí." Zamyslel se Hyp.

„Mně se to taky nelíbí." Kuňkla jsem.

„Ani mě ne. Ale musíme se dát dohromady. Až sem Chaos přijde, musíme být jednotní. Musíme vydržet nápor jeho přítomnosti. Chaos není hodný dědeček z pohádky. Je to děsivý ďábel, který stvořil zrůdy jako je například Erós." Thanatos se během poslední věty rozdurdil.

Zmateně jsem se v křesle narovnala a špitla směrem k Hypovi. „Hype, není Erós náhodou bůh lásky?"

„Jo. Je." Odpověděl mi jednoduše Hypnos, aniž by přesunul pohled z Thanata a při tom se zlomyslně uculoval.

„Proč nemáš Eróta rád?" zeptala jsem se boha smrti před sebou a spatřila nenávist v jeho očích.

„Debil vyfasuje luk a šíp a hned si myslí, že se kolem něj točí celý vesmír. Je chytrý jak rádio, úchylák jeden." Bručel Thanatos naštvaně. Zmínka o Erótovi na něj, jak se zdá, funguje jako rudý hadr na býka.

Pro odpověď jsem se musela tedy otočit na jeho dvojče. „Proč němá tvůj bratr rád Eróta?"

Naštěstí Hyp už pro mě odpověď měl. „Erós je přesný opak Thaye. Blonďák ..."

„Frajírek libovej." Zahučel Thanatos a koukal při tom z okna.

..., který překypuje pozitivitou. Ve všech vidí jen to dobré. Miluje všechny a chce, aby to tak měli i ostatní. Je slizký a s Thanatem jsou na ostří nože. Naštěstí se dlouho neviděli, ale vzhledem k tomu, že pravidla už nejsou, může Erós kdykoliv přijít našimi dveřmi."

„Shodím ho do Tartaru, blbečka." Mumlal si Thanatos a vyvolal tak ve mně i v Hypovi úsměv.

„Jednou si všechny vaše historky poslechnu. Teď už ale budu muset jít." Spala jsem už dlouho a ze zkušenosti vím, že dlouhé ležení mi nedělalo dobře.

Zvedla jsem se k odchodu a nechala rozdurděného Thanata se zlomyslným Hypnem samotné.

Ještě než se dveře od výtahu zavřely, jsem mohla slyšet Hypa, jak kárá svého bratra: „Ty seš takový idiot. Kdybys jí řekl narovinu celou pravdu a nekouskoval jí to, mohlo by být všechno lehčí."