Cena života

22. Kapitola - Zeď kolem nás

Od Thanata jsem odešla ve chvíli, kdy mi do pokoje vrazila Ruben a nečekaně mě probudila kvůli kardinální kravině.

Celý den jsem byla myšlenkami jinde.

Večer jsem chvátala do postele, takže jsem si vymyslela migrénu a bez dalších průtahů jsem zmizela do svého pokoje.

V Thanatově světě jsem pouze prošla svou kanceláří, aniž bych se zastavila u stolu a zkontrolovala, jestli na mě čekají nějací pacienti.

„Je nahoře." Upozornila mě recepční, aniž by zvedla pohled od nějakých papírů na stole.

Cesta výtahem byla delší než obvykle. Ale nakonec jsem se dočkala a vešla do obýváku, kde už na mě čekal Thanatos. Seděl v křesle a koukal z okna. V normálním případě bych k němu přišla, sedla si mu na klín a políbila ho. Jenže dnešek není normální den a my nejsme v obvyklé situaci.

Sedla jsem si naproti němu tak, aby mezi námi byl konferenční stolek.

Když jsem dosedla, Thanatos se jen zašklebil. „Ještě by sis mohla vyskočit v kuchyni na linku, abys ode mě byla dostatečně daleko."

Zakroutila jsem nad tím očima. „Nech toho. Dneska s tebou chci mluvit naprosto vážně. Včera jsem byla v šoku, ale teď po tobě chci odpovědi. Pochop mě. V hlavě mám zmatek. Sama nevím, kdo vlastně jsem. Potřebuju to zjistit."

„Chápu tě. Udělám cokoliv budeš chtít." Thay byl vážný a věřila jsem mu, že bude upřímný.

„Fajn. Budu pokládat otázky a chci, abys mi řekl úplnou, celou pravdu."

„Do toho." Kývl na mě Thanatos.

Zhluboka jsem se nadechla a začala. „Něco málo jsem si o božstvu našla. Ale chci vědět kolik vás je."

Thanatos se opřel do křesla a dal se do odpovědi. „Chci, abys věděla, že ne všechny zdroje, na které jsi asi narazila, jsou pravdivé. Sama jistě víš, že v mnoha věcech se neshodují."

„Ano, docela mě překvapilo, že někde se uvádí, že Tartaros je místo, ale jinde se píše, že je to osoba." Přitakala jsem.

„Přesně tak. Každopádně ti nedokážu odpovědět na tvoji první otázku. Někteří z nás se navzájem zabili, některé jsem zabil já. Opravdu nevím, kolik nás zbylo."

„A máš aspoň nějaký odhad?"

Thanatos se zadumaně zamračil a svoji odpověď si promyslel. „Můj odhad? Já osobně si myslím, že už nás moc není. Na úplném začátku nás bylo opravdu mnoho. Ale počítám, že naše řady se silně zmenšily."

„Jaké byly začátky?" zeptala jsem se, protože mě zajímalo, jak moc se lišily báje a pověsti od reality.

„Divoké."

Oba jsme se zasmály. Bylo velmi vtipné, jak jedno slovo dokáže zastat desítky jiných.

„Bylo nás opravdu hodně. Každý den někde někdo pořádal velký mejdan." Pokrčil Thay rameny.

„No jo, mejdany asi byly něco pro tebe, co?"

„Kdepak. Na většině byl ten blbeček Erós, takže jsem na ně nechodil."

„Tak to jsi asi byl dost odstrčený, ne?"

Thanatos se jen ušklíbnul. „Vůbec. Pravidelně jsem chodil na večírky, které pořádal Áres. Většinou to obnášelo kochání se na největší bitvy historie lidstva. Například v takových Thermopylech jsem zažil asi nejlepší piknik. A do práce jsem to měl jen pár kroků."