Cena života

10. Kapitola - Zlomená a nádherná

Krátce po snídani, během které mně Ruben propalovala pohledem, někdo zazvonil na náš zvonek. Bohužel jsem zrovna ležela ve skříňce pod dřezem, protože nám tam tekla voda a utvářela útvar rozsahu Kaspického moře, takže jsem nemohla jen tak vyběhnout k brance.

„Kdo zvoní?" zavolala jsem na kohokoliv, kdo by mi mohl odpovědět.

„Se běž kouknout, ne?" vyprskla Ruben, která se najednou objevila nade mnou.

„Já mám práci. Běž se kouknout ty." Oponovala jsem, ale věděla jsem, že je to úplně zbytečný.

„Já mám někam chodit? Zbláznila ses?"

Jen tak tak jsem sestře nepodkosila nohy. Možná to bylo i tím, že se odpovědi na moji první otázku chopila mamka, která z terasy mohla vidět, kdo stojí u zvonku. „Nějaký mladý muž." Zavolala na mě zpátky a pak ztišila hlas a dodala. „Vysoký a fakt hezký."

V tu chvíli Ruben vystartovala ke dveřím s výkřikem: „Jdu otevřít!" Vsadím se, že trhla dráhový rekord, když se běžela kouknout na fešáka čekajícího u dveří. Oddechla jsem si, když odešla.

Podařilo se mi zastavit vodu, ale než jsem se pustila do vytírání té potopy, ozvalo se odkudsi: „To je pro tebe, Karino."

Zvedla jsem se, otřela ruce do tepláků a hodila si rozcuchané vlasy tak, aby mi nelezly do očí. „Už běžím."

Slyšela jsem, že se hlasy přesunuly na terasu, takže moje kroky zamířily právě tam. Neměla jsem tušení, kdo by za mnou mohl přijít. Během uplynulých týdnů jsem přátelské ani romantické vztahy neudržovala.

Jen pár vztahů jsem za tu dobu vytvořila a z nutnosti je udržovala. Například ten s Thanatem. A právě Thanatos stál na naší terase, kde snášel očividné flirtování mé sestry a hltavé pohledy naší matky.

Sám se tvářil neutrálně. Znatelně se však uvolnil, když mě spatřil ve dveřích. Stála jsem tam jako socha. Umatlaná, unavená socha, která byla zvědavá, proč se bůh smrti objevil na našem pozemku a vyhýbá se pohledu na Ruben, která si stáhla výstřih trička až ke kolenům.

„Co tu děláš?" vypadlo ze mě, když jsem se probrala ze šoku. První co jsem se myslela bylo, že si přišel pro Ruben. Bála jsem se a možná proto byl tón mého trošku ostřejší, než jsem zamýšlela.

I Thanatos byl trošku překvapený. Povytáhl obočí a já na něm poznala, že se mu moje otázka ani trošku nelíbila. Nahlas ale nic neřekl.

Na rozdíl od mojí matky. „Karino, dávej si pozor, jak to mluvíš. Vychovala jsem tě mnohem, lépe, než jak se chováš. Omluv se." Poslední dvě slova procedila mezi zuby.

Neměla jsem ani náhodou v plánu se omlouvat. Otočila jsem se zpátky na Thanata. „Takže proč jsi tady?" usmála jsem se sladce. Možná až moc hraně a přeslazeně. Všichni jsme to věděli.

„Chci si s tebou promluvit." Prozradil hlubokým hlasem, který mi běhal po páteři.

„Posaďte se, já nám přinesu čaj." Nabídla Ruben, zatímco si otáčela pramen vlasů na prst.

„Chci si s Kari promluvit v soukromí." Odmítl Thanatos a podíval se na mě o pomoc. Poznala jsem, že mu její vnucování není příjemné. Což je zvláštní, protože moje sestra byla mladá, krásná a talentovaná. Já jsem vedle ní musela vypadat jako naprostá šmudla. Běžně se stávalo, že muži padali k nohám mé sestry než k mým.

„Půjdeme se projít po zahradě?" nabídla jsem mu velkoryse. Thanatovi se lehce zvedly koutky rtů, ale za to opadl Rubenin úsměv. Nelíbilo se jí, že jsem Thanata osvobodila z jejího háčku.