Cena života

21. Kapitola - Ty jsi ten důvod

„Vidíš něco, co se ti líbí?" zeptal se mě Thanatos, aniž by zvedl oči od knížky a načapal mě tak, jak si ho prohlížím. A ačkoliv tuto větu položil jako otázku, oba jsme věděli, že je to spíš konstatování.

„A co když odpovím, že ano?" poškádlila jsem ho.

Thanatos mě překvapil, když se jen zachechtal. Nikdy jsem od něj nic takového neslyšela. A byl to jeden z nejhezčích zvuků, které jsem kdy poznala. „Pojď sem." Hlavou pokynul na druhou polovinu postele, na níž jsem už jednou ležela.

„To asi nebude nejlepší nápad." Zavrtěla jsem se nepříjemně. „Nebylo by asi nejlepší, kdybych si lehla do postele se svým šéfem."

„Ale, ale. Bojíš se mě?" konečně zvedl oči od knížky a mrknul na mě, čímž mě naprosto odzbrojil a já poslušně poslechla.

V tu chvíli se otočil na bok. I já jsem ležela na boku, takže jsme byli natočeni obličeji k sobě. Byl jen kousíček ode mě, takže kdybych natáhla ruku, mohla jsem ho pohladit po tváři. Ale držela jsem se, abych to neudělala. Raději jsem začala hovor.

„Není nepříjemné být každý den v obleku?"

„Po všech těch letech ani ne. Zvykl jsem si. Nejsem ten typ na nošení tepláků. Moje práce je náplň mého života."

„Baví tě to?"

„Svojí prací žiju. Je to moje poslání."

„Musíš být někdy dost osamělý, ne? Řešíš jen smrt a jedinou oporou ti je jen brácha."

„Jak říkám, je to prostě můj život. A Hyp je někdy spíš koule u nohy než podpora." Zasmál se Thanatos.

„Žádná přítelkyně, která by ti dělala život barvitější?" zeptala jsem a snažila se, aby mi červeň nestoupala do obličeje.

Thanatos se uculil. Bůh smrti se na mě culil! „Kdybych řekl, že někoho mám, žárlila bys?"

„Ne." Vyhrkla jsem vysokým hláskem, který mě prozradil. Ani nevím, kde se ve mně všechny ty pocity vzaly, ale byly tu. Vládce toho světa byl pro mě jako magnet.

Thanatos se jen usmál. Dál jsme nic neříkali, jen leželi. Po pár okamžicích jsem si vybavila, že přesně takhle začínal můj sen.

Pramínek vlasů se mi nahrnul do obličeje a dřív, než jsem si ho stihla upravit, po něm sáhl Thanatos a dal mi ho za ucho. Ruku už nestáhl. Přejížděl mi prsty po čelisti a pak palcem promnul můj ret. Mojí odezvou bylo pootevření rtů a zajíknutí.

„Ani nevím, kolikrát jsem o tomhle snil." Zašeptal Thanatos spíš k sobě, než ke mně a během okamžiku palec nahradil svými rty.

Polibek byl hladový, divoký, vášnivý a dechberoucí. Thanatos kopíroval můj sen krok po kroku a za chvíli jsem ležela nahá pod bohem smrti a křičela jeho jméno. Jakmile jsme propadli jen druhému, nebylo cesty zpět.

Každý den jsem po práci chodila k Thanatovi do bytu nebo do kanceláře. Povídali jsme si, smáli jsme se, milovali se.

Během pár týdnů si mě naplno získal. Těšila jsem se na něj, a vždycky, když jsem ho spatřila, jsem se nekontrolovaně usmívala a tetelila blahem. Nic jsme si neslibovali, jen jsme si užívali jeden druhého. Ani mě nenapadlo o našem krátkém vztahu pochybovat.

„Takhle to bude každý den dalších několik let?" zeptala jsem se jednou po velmi uspokojujícím sexu. Ležela jsem na Thanatovi a užívala si jeho teplo. A proto jsem mohla cítit, že se po mé otázce znatelně napnul.