Cena života

Epilog 2/2 - Čas říci sbohem

Karina

Myslela jsem si, že je těžké nemít sny. Ale nakonec jsem měla větší problémy snít. V každém snu jsem potkávala Thanata a ráno po probuzení jsem pláčem nedokázala dýchat. Překvapilo mě, že jsem byla učebnicový příklad někoho, kdo si prochází všemi pěti fázemi smutku.

Popírání se odehrávalo každé ráno, když jsem se vzbudila a uvědomila jsem si, že jsem strávila další noc bez Thanata. Říkala jsem si, že další noc už se to nestane. Stále dokola a dokola jsem se obelhávala a namlouvala jsem si, že se s Thanatem další den potkám.

Z popírání jsem přešla skokově do agrese. Byla jsem naštvaná na celý svět a speciálně na Thanata, že rozhodl za nás za oba. A rozhodl špatně. V tu dobu jsem běhala z jednoho vztahu do druhého. Známosti na jednu noc nebyly výjimkou. Doufala jsem, že to Thanatos uvidí, bude naštvaný a bude cítit takovou bolest jako já. Hodně jsem pila a s odstupem času jsem sama musela uznat, že chytit v tu dobu nějakou pohlavně přenosnou nemoc nemohlo být lehčí. Ale nakonec jsem ve zdraví zahájila fázi smlouvání.

Hledala jsem alternativní možnosti spojení s Thanatovou říší. Když jsem se neučila, ležela jsem v knihách o mytologii. Nastudovala jsem kdejakou publikaci, kde se objevovalo jméno mého muže nebo jeho bratra. Navštívila jsem nespočet pochybných osob, které slibovaly propojení s říší mrtvých. Dokonce jsem i trávila volný čas v nemocnici u lidí na sklonku života s výmluvou, že to dělám ze studijních důvodů. Ale pravdou bylo, že jsem čekala na Thanata nebo alespoň na Hypa. Ale když už jsem dostala šanci být u lůžka umírajícího, neviděla jsem ani jednoho z bratrů. Většinou se kolem mě prohnaly jen temné stíny ve tvaru žen. Nepostřehnutelně na mě kývly a byly pryč. Musely to být Thanatovy a Hypovy sestry.

Hledání dalších možností a smlouvání mě tak vyšťavilo, že nebylo ani moc těžké dostat se do deprese. Byla to ta nejhorší fáze ze všech. Dělala jsem jen ty nejdůležitější věci nutné k životu a k tomu, abych neměla problémy ve škole. Jinak jsem jen ležela v pokoji se stáhnutými žaluziemi. Neměla jsem chuť k jídlu nebo dalšímu prozkoumávání bájí o Thanatovi a jeho světě. Nemluvila jsem s rodiči ani s kamarády. Neměla jsem zájem o vlastní život.

Kdyby nepřišla poslední část smutku, smíření, dokázala bych v posteli bez kontaktu se světem klidně umřít. To se ale nestalo. Vstala jsem a z posledních sil jsem začala žít. Napravila jsem vztahy s kamarády, zavolala jsem rodině a začala pracovat na své kariéře. Šlápla jsem do studia a o pár let později jsem se stala psychiatričkou, která měla neotřelé a inovativní postupy a přístup k pacientům. Uvědomila jsem si, že mi dal Thay šanci proplout životem jako normální člověk a bylo mi jasné, že to pro něj nebylo lehké.

Po pár letech praxe v nemocnici jsem ale pocítila nutkání něco ve svém životě změnit. Chtěla jsem se posunout dál nejen jako člověk, ale také jako lékařka. Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet o možných variantách. Poslání životopisu do léčebny Olymp byla asi ta nejpřirozenější věc, kterou jsem mohla udělat. Olymp si za krátkou dobu svého fungování vysloužil skvělé jméno a lidi o něm věděli široko daleko. Bylo to zásluhou jeho dvou majitelek.

K mému velkému štěstí mě přijímala Pásithea. Bylo poměrně těžké nedávat najevo, že znám Hypna i jejich příběh a říkat jí jejím lidským jménem. Nechtěla jsem, aby si o mně myslela, že jsem cvok a také jsem to považovala za silné vměšování se od jejich vztahu. Raději jsem dlouhé roky byla zticha a jen ji pozorovala. Aurora byla o něco málo mladší než moje vlastní máma. Byla úžasnou odborníci v adiktologii a všichni v Olympu k ní vzhlíželi.

V mnoha věcech jsme byly stejné, ale ve více věcech jsme byly odlišné. Aurora například zůstala po celé ty dlouhé roky Hypovi věrná, ačkoliv v tomto životě jim nebylo souzené být spolu. Naopak já jsem si prožila dobu, kdy se mi muži střídali v posteli jako na běžícím páse. Další věcí bylo, že v Aurořině životě zůstalo jen málo lidí. Měla nejlepší kamarádku a její rodinu. To byly všechny blízké vztahy. Já jsem měla hodně přátel ze studií a ikdyž se to možná nemusí všem líbit, s mnoha svými milenci jsem zůstala v kamarádském styku.