KARMA

Part 30~Fucking life

30K ! Děkuju, děkuju! Omfg tak tohle jsem nikdy nečekala! Nevím v ččem váss Karma baví, but nevermind, děkuji moc za podporu!<3
~~
Ještě 1 díl a konečně se vysvětlí, proč se tak Harry chová, proč jí život dopřává tak hodně štěstí i neštěstí a nakonec, proč je náš pan Styles tak dokonalý :)
Užijte si tenhle díl a věnuju pro: @christiebiebss a @klarakolmanova7♥
Jestli chceš věnování tak napiš :)x

Nevím jak jsem to udělala, ale právě stojím na letišti a připravuji si pas. Ano, odlétáme domu.
Chápete to? Ještě včera mě bolely nohy z nočních trhů a teď letím domu? Poslední dobou se mi stávají velmi divné věci. Přeskakují dny a některé věci jsou velmi nereálné. Asi navštívím psychologa. Očkem jsem zkontrovala Harryho, který stál vedle mě. Živě se bavil a nevšímal si mé drobné postavičky. Jak milé...
Pohledem jsem sklouzla k jeho zámečku na levém zápěstí. Pousmála jsem se.
Jen to pomyšlení, že si semnou nechal udělat společné tetování mi hřeje u srdíčka a uklidňuje mou zbouřenou mysl.
Když mi včera nebo kdy to bylo dokázal, že o mě nemá zájem a že jsem jen jeho kamarádka, cítíla jsem se poníženě a od probuzení jsem ani jednou neotevřela pusu. Asi proto se teď semnou nebaví. Zadržím slzy a s věcma se nechám překontrolovat. Čekala jsem, že se stane něco víc, že třeba spolu budem chodit nebo tak, ale ani ta jedna jediná pusa nepřišla...Měla jsem ho svést. Užít si a pak odejít. Lituju celýho výletu.. Že jsem vůbec jela...Máte to taky tak?
Když v něčem doufáte a on se stane pravý opak.
Mlčky a sama nastoupím na palubu a hledám své sedadlo. Zase u okýnka u křídla. Posmutním, když mi dojde, že na tom stejném místě jsem byla před týdnem a dělala tu blbosti.. Sedne si ke mě dnes Harry? Bude se semnou bavit?
Tašku a mikinu jsem si sama vyhodila do kufru a sedla si.
Čekám...čekám...A marně.. Zbývá poslední minuta do uzavření a on nikde. Z oka se mi vyvalí slzička a já pevně zavřu víčka k sobě. Poslední dobou jsem na tom teda pěkně špatně. Stala se ze mě ještě větší citlivka a ani se tim netajím..
V přesně v tu chvíli, kdy to vzdám a otočím se k okýnku, uslyším ránu. Prudce se otočím a co nespatřím.
Harry.
"Promiň, málem jsem se ztratil"-pousmál se křivě a já se ironicky uchechtla. Jak bys mohl když si stál vedle mě...
"Proč brečíš?"-otázal se a já se znovu otočila. Proč kurva?!
"Nevím jen tak"-protočila jsem očima, tak aby to viděl a on si ke mě přisedl.
"Proč?"-chtěl mě chytnout za ruku, ale já uhla na poslední chvíli. Vím že by mě jeho dotyk změkčil a to fakt nechci. Potřebuji aby věděl že jsem silná osobnost i když je to teď právě naopak. Nejradši bych mu řekla PROČ, ale to by asi bylo velmi divné mu vyznávat lásku uprostřed letadla.
"Proč brečím? Nevim, spadlo mi něco do oka.."-vyjeknu až moc rychle a poté se na něj podívám. V jeho tváři se mihne zmatek a nespokojenost. Je jako kniha. Dokážu ho přečíst i po slepu.
"A co?"-zamračil se a otočil se na mě. Je až moc blízko. Moc.
"Vzpomínky..."-zašeptám a jak jinak, spadne mi z oka slza. Nemůžu se aspoň jednou držet při sobě a nerozpadnout se hned? Rychlým pohybem kapku zápěstím utřu a zavřu oči.
"Já..."-začal, ale hned sklapl, když jsem se na něj výhružně podívala. Myslím že mu asi došlo, že by měl být pro jednou zticha.
Narovná se a frustrovaně si prohrábne vlasy. Zajímalo by mě co si teď myslí..Vše...vše mi připadá jak z nějaké telenovely.
Gr. Co jsem komu udělala?
Osud je tak krutý! Snad mi to nedává Karma sežrat za to, co jsem kdy udělala něco špatného.
###
Let ubíhal ještě pomalejc a tak není divu, že sedím na záchůdku v kabince už dobrou půlhodinu. Od té doby co se Harry vzbudil mě furt otravuje a ptá se mě co mi udělal. Kdyby věděl. Jseš až moc úžasný a děláš mi falešné naděje, že jednoho dne spolu budem.
Není to tvoje chyba. Vím že spolu nikdy nebudem, takhle myšlenka silně bolí a svírá se mi z toho dýchací trakt. Sedím na umyvadle a je mi totálně jedno, že venku čekaj lidi. Ať se taky potrápí jako já. V uších mi hrajou smutné písničky a dále pohupuji nohami ve vzduchu.
Přestává mě bavit tohle frustrované sezení, a tak seskočím a otevřu dveře. Fronta až k pilotovi a naštvané pohledy. Ano, tak jsem to chtěla. Bez jakkékoliv omluvy procházím přes ty všechny zamilované páry všech věků. Odfrknu si. Doufám že shořej v pekle. Ani bych se nedivila kdybych teď uslyšela nějaké vzdychy, když vidím jak spolu vypadají zamilovaně.  Ošukejte se tu, mě je to jedno. Zbývají ještě 3 hodiny a potom budem konečně ve Francii. Přes Harryho jsem se dostala ke svému sedadlu a dál pozorovala tu tmu tmavou za okýnkem. Hovno jsem viděla, ale furt lepší než se dívat na to úžasné stvoření vedle mě. Ahhh.. Co to klabosím. Vždyť...
Nesmím se na něj ani podívat. Tak moc toužím ho obejmout, opřít si o něj hlavu či jen tak se na něho dívat jak sladce spí, ale moje mysl mi to nedovolí. Dovolila bych si i říct, že ho doopravdy miluju, ale tenhle pitomeček to prostě nevidí. To mu to mám říct jako hned do očí nebo co!? Nebaví mě furt dolejzat a být tou, která zoufale čeká kdy tomuhle dojde, že po něm chci víc než jen přátelství. Buď to jen hraje a nechce mi ublížit nebo je doopravdy slepej. Myslím že bych v tuto chvíli byla radši za tu druhou variantu.....
####
Všechno je tak spletené a rychlé.
Rodiče mě vyzvedli na letišti a spolu jsme odjeli domu. Byla jsem ráda že se moc nevyptávali, když si pamatuji jen 1. den. Harryho vyzvedla mamka a též odjeli. Od té doby co jsem usnula se na mě ani nepodíval natož aby promluvil.
Je naštvaný? Měla bych být spíš já. Doma jsem líným krokem odešla do pokoje. Proč mi to vše najednou připadá tak nudný? Kufr hodím do rohu a poté skočím na svou postel. Frustrovaně zamknu víčka a přemýšlím. Ani nevím o čem. Jen tak..
Co jsem mu udělala, že je na mě naštvaný? Budeme ještě kamarádi? Asi bych se zabila kdyby semnou už nepromluvil. A jestli jo, radši budu zticha a nebudu mu vyznávat neopětovnou lásku, která by všechno posrala. Povzdychnu si a sednu si. Nemám na nic chuť a myšlenky mám pomíchané. Na jednu stranu bych se nejradši zabila a na druhou bych všechno vykecala Harrymu. A to se nestane. Určitě ne. Kdyby jo, tak by to stejně souviselo s tou první variantou. Tak či tak.
Čapnu pár věcí ze šatny a půjdu relaxovat do koupelny. Chvilka, kdy mi je všechno u...Zadní části těla.
Ach, proč beru ten život tak vážně? Stejně jednou chcípnu.

Vážně mě nebaví psát ty smutné části, je mi pak líto i Emily, takže díl je krátký a odsekla jsem ho:(
Všechno je tak nepřirozený, že?
Máte někdo návrhy co se stane či Harry řekne?
Pár nápověd tu v tomhle dílu bylo!^

Tentokrát žádný stanovení počet votes, nezasloužím si je za tu odbytost:D

Jinak děkuji za komentáře <3 Luv ya!

Annie x