KARMA

Part 26~Zabalování

####DEN~ODLETU#####

"Em?

"Emily!?!?"

"Emily Hillstingová jestli sakra chceš letět do toho Hanoje tak se vzbuď nebo se neznám!!!!"-zakřičela mamka. Co? Den odletu? Už!? Tak. A tohle už není normální. Ještě včera jsem si zabalovala a zbývala mi ještě neděle! Určitě bych nemohla zaspat 1 den. Tohle už neni normální. Štípla jsem se do paže, abych se vzbudila z tohohle snu. A ne. Prostě ne. Počkej, štípla jsem se vůbec? Zamračila jsem se, když mi došlo, že žádnou bolest jsem necítila. Tohle má být realita?

"Emily!!!!"-bouchala mamka do dveří.

"Už jsem vzhůru pane bože!"

"Já jsem tvoje matka, ale Bože mi můžeš taky říkat!"-zasmála se a poté jsem jen slyšela tlumené cupitání ze schodů. Protočila jsem očima. Ach, velmi vtipné. Až jsem se zapoměla smát. Odhrnula jsem ze sebe pandí deku a spustila své nohy podél postele. Mám je z toho sluníčke pěkně opálené. Myslím že tenhle výlet do ještě polepší... Aniž bych si ustlala postel, poskakuju celá natěšená do šatny si vybrat co na sebe. Taky máte takový problém? Po 5ti minutách vybírání ze skříně vytáhnu legíny, bílý dress s číslem 32 a lehkou bílou mikinu se zipem. Pohodlný a úžasný. Všechno jsem si přehodila přes ruku a cupitala do koupelny. Přednost jsem dala ranní hygieně, kterou jsem udělala překvapivě rychle a poté si všechno oblékla. Doufám že se tenhle outfit bude Harrymu líbit. Nedávala jsem si moc make-upu. Bude to na nic. V letadle mě nikdo nebude okukovat. Řasám jsem dala řasenkou trochu objemu a zvýraznila trochu víc obočí. Miluji nude styl. Pousmála jsem se výsledků, který jsem vykouzlila. Vlasy jsem si vyčesala do vysokého culíku a pár pramenů na stranách jsem zastrčila za ucho. Mikinu a kraťasy jsem hodila do koše pro špinavé oblečení a potom se přemístila do pokoje. Do kabelky jsem si přidala pár dalších užitečných věcí a zavřela kufr. V šatně jsem si sepla pár zlatých řetězů na ruku a na krk a s věcmi se přemístila do kuchyně, kde už na mě čekala připravená mamka s nějakýma papírama na baru. Kufr jsem si odložila do obýváku a šla si sednout naproti s jablkem v ruce. Jako vždy byla sokonale upravená do všech maličkostí a neměla žádnou chybu.

"Ugh, no konečně. Tady máš nějaké drobné, tady máš pas, zdravotní kartičku, vietnamskou simkartu a neptej se mě kde jsem to všechno sehnala."-strčila mi pod nos všechny ty věci. No ta se zbláznila! Kousla jsem si do jablka a pak ho položila. Do rukou jsem si vzala peníze a začala počítat.

"Cože!? 300.000!? Třista tisíc liber!? No mami ty ses asi fakt....."

"Moje milá zlatá... 300.000 Đong u nás je 300 liber, tak si moc nemysli...Až zas tak blbá nejsem, jo? Je to úplně stejný, jen u každé částky připíšeš 3 nuly."-zasmála se mamka a znova srovnala peníze. Má úplně stejný úsměv jako já..Kde jsou ty časy, kdy jsem na ni byla závislá? No, teď jako furt jsem, ale víte jak to myslím.. Prostě musíme se zeptat mámy, máma nedovolí, kde je máma? Kdy přijde máma? Byla jsem prostě malá. Nu, když už jsme u těch rodičů...Kde je táta? Dlouho jsem ho neviděla...Jako kdyby se vypařil z mého života. Pokroutila jsem hlavou. Všechny věci jsem pobrala do jedné ruky a strčila je do kabelky.

"Jedem?"-zeptala se mamka. Přikývla jsem. Naposledy jsem se porozhlédla po našem domě, a když jsem si byla jistá, že jsem na nic nezapoměla, otočila jsem se a běžela za mamkou. Vždycky když někam jedu na dlouho, loučím se s nábytkem a tak. Nikdy nevím jestli se něco nestane, a já se už nevrátím..

Na chodbě jsem si nazula svítivě zelené airmax a naposledy se upravila v zrcadle.

"Krásná seš zlatíčko"-políbila mě mamka na tvář a obě s úsměvem jsme vyšli na zahradu.