KARMA

Part 10~Isn't she perfect?

Hii guys!:D
1.-Děkuji za óvsm 64 000 přečtení! :)
2.-Teď lituji toho, že jsem si nepoznamenala kdy jsem Karmu začala psát-,-:D
3.-Teď jsem v přeplněném buse a buhví kdo se mi dívá do mobilu:'Dlel
Když tak děkuju, že to čteš taky!:):D

Good rýdyng hovna!:)

Ještě jednou si poupravím svůj béžový kabát než mi nezabrní mobil, že je čas jít. Jedným pohybem zvonění vypnu a z postele seberu již připravenou kabelku. Naposledy se celá prohlédnu v obřím zrcadle a pak se už doopravdy rozejdu ke dveřím. Po zabouchnutí rychle sjedu schody s podvědomím, že vůbec nestíhám, i když to bylo naopak. Nervozita stoupá a já panikařím, i když se nehorázně těším až ho zas budu moc vidět. Celý dny se usmívám a mám dobrou náladu.

Ale v hlavě si kladu otázky.

Bude tam? Vyslechne mě?

V kuchyni ani v obýváku nikdo není, a tak mi nezbývá nic jiného než se mlčky obout do černých bot s platformou a zamknout.

Po chvilce se ocitnu na chladné ulici a hned se ošiju. Sakra. Z vedlejší garáže vycouvám se svým BMW a celá zmrzlá pokouším dostat své auto na hlavní silnici. Je tady taková zima, že nemůžu ani pořádně hýbat svými prsty, natož nohama. Klimatizace je ještě ledová, ta nepomůže. S křečovitými pohyby se konečně přičlením k ostatním přičemž chvíli zadržuji teplý dech v plicích. Prsty mi sakra mrznou a já teď zalituji, že jsem si neobjednala taxíka, který by mě pohodlněji dovezl ke kavárně.

Odbočuji doleva z kopce a v tu chvíli mi zazvoní mobil. Pohledem skenuju kde mám kabelku a když ji spatřím na sedačce spolujezdce, natáhnu se. Chyba.

Z nepozornosti málem narazím do auta, který popojíždí předemnou, ale to není to hlavní. Volantem prudce zatočím doprava abych se mu vyhla, ale nepomyslím na protisměr. Také na to ihned doplatím. Předemnou se řítí 2 auta, jediné čeho jsem schopna je se dívat na tu hrůzu. Ze zimy a strachu se nemůžu ani pohnout.

Jsou ještě daleko ode mě.

Kurva Emily chytni ruční brzdu!

Křičí mé podvědomí a já se vzpamatuji.

Rychle ji popadnu a zatáhnu za ni. Nic. Jen cítím lehké škubání.

"Co s tim kurva je!?"-ječím a auta dále propaluji pohledem, který se mi pomalu, ale jistě rozmazává přicházejícími slzy. V tu chvíli si vzpomenu, že jsem brzdu nejspíš zničila při té honičce na letiště. Auto dost vysokou rychlostí sjíždí po ledu  a já nemám ani šanci uniknout.

Kousnu se do rtu, když mi dojde, že je příliš pozdě.

*Nobody's PoV*

Řidič v druhém autu naproti poplašené Emily se také snaží zastavit své vozidlo, ale zamrzlá silnice mu to nedovoluje. Oba jsou od sebe jen pár metrů. Uběhnou pouhé 2 sekundy než se jejich lesklé kapoty srazí přičemž nehodu doprovází  hlasité pískání pneumatik a křik nebo rozbití skla. Jsou to jako hračky, najednou máte obě auta na ruby.

Její uplakané oči se na chvíli otevřou, naposledy zkontrolujíc co se s ní stalo. Bohužel velkou bolestí upadá do bezvědomí kdy ji víčka opět klesnou.

On sedí a čeká. Jako kdyby to tušil, najednou mu píchne u srdce. Zadáví se kávou a pravou rukou stlačí místo, kde ho před chvílí zabolelo. Obličej zkřiví z náhlé bolesti a poté zavrtí hlavou. Přece nemá problémy se srdcem..

Spolkne poslední doušek černé kávy a pak popadne svůj mobil. Prstem přejíždí po displeji čekajíc kdy mu dívka odpoví. Má zpoždění.