KARMA

Part 27~Bonbón

*Ráda bych vám poděkovala za komentáře a btw. já nejsem LS ani ES, takže...Nic vám nechci psát, to byste toho věděli až až..:D

*Jinak Karma bude mít ASI druhou řadu.:D:) Nevím jestli jste štasťní nebo ne, ale já se jen tak od Karmy nemůžu odlepit:D Pochopíte proč:D

*Díl věnuji holkám ze školy které Karmu momentálně čtou <3:)

*Příště pro holky co komentují!^^

"Ten číšník vypadá jak Ryan.."-zamumlala jsem a dál pozorovala kluka za pultem, který se podobal mému klukovi, když jsme si ve francouzském Starbucksu objednávali kafe.

Štestí že Hazz umí francouzky. Jinak bychom se asi domlouvali ještě dlouho..

"Jo no..."-zamumlal tiše a zaplatil nám oboum vanilkové latté.

"Asi bych se posrala kdyby tady byl"-zasmála jsem se a nechápala proč šeptá..

"Em, nezapomeň že umí i anglicky..."-uchechtnul se a spolu jsme odpochodovali ke konci baru. Kurva?

Celou dobu čekání jsme radši mlčeli a já doufala že nám ho přinesou brzy, jelikož za půl hodiny máme být u dalšího letadla, a my furt nevíme kudy a kam.

"Vanilkové latté pro...Emily!"-vykřikla drobná brunetka za pultem a s úsměvem mi ho podávala. Poděkovala jsem a podívala se na kelímek. Rituál...

Doufám že ten Ryan je aspoň hezký ;-)

Takže mě ten číšník slyšel. S kamenou tváří jsem se na něj otočila a on mi zamával a zasmál se. Roztržitě jsem se usmála a zamávala mu zpátky. Ehhh, trapas?

"Emily? Jdem?"-přišel zamnou Hazz a já se vrátila zpět. Přikývla jsem a s usrknutím mé kávy jsme odešly z kavárny. Harry vyndal ihned mobil a začal hledat. No, jsme docela v řiťi...

"Omlouvám se, ale...Mohl bych se zeptat na..tohle?"-ukázal jedné ženě, která vypadala jako kdyby to tady znala, svůj mobil, a čekal kdy nám ukáže cestu. Paní chvilku přemýšlela a potom anglicky ukazovala cestu. Harry přikyvoval a odměnil ji zářivým úsměvem.

Poté se na mě otočil a chvíli mlčel.

"Co říkala?"-zasmál se Harry a plácl se do čela. Já vykulila oči a chytla se za vlasy.

"Děláš si srandu Stylesi!? Proč si teda přikyvoval jako kdyby si ji rozuměl každý slovo!?"-okřikla jsem ho, ale na tváři mi furt pohrával pobavený úsměv.

"Ja nevím..."-zabručel a podrbal se na zátylku. Protočila jsem očima a podívala se kolik je hodin.

"Super, máme 15 minut a furt nevíme kde je to zkurvený letadlo...Co jsem komu udělala že francouzské letiště je tak velké?"-zaúpěla jsem a zmateně vyhodila ruce do vzduchu. (Ne doslova!:D:D)

"Mám to!"-vykřikl Hazz až se na nás otáčeli lidi.

"Uka, a jestli vystoupíme někde v Africe tak mi děláš slona..."

####

"Ahhh no konečně!"-vyjekla jsem, když jsme našli svoje známé tváře ze školy. Okamžitě jsme se nacpali do řady, a jak jinak, patříme k těm posledním. Aspoň že tak...Oba jsme si vyndali své pasy a letenky, když nás letuška uvítala. Všeho se zaujal Harry, když mi tvrdil, že bude asi lepší, pokud bude mluvit francouzsky.

Po chvilce potvrzování jsme se spokojeným úsměvem znova nastupovali na palubu o hodně většího letadla. Bylo vidět, že zvenku je celý tmavě modrý, se zlatým lotusem nad nápisem Vietnam Airlines. Sedačky byli po třech, a v jedné řadě jich bylo celkem devět. S Harrym jsme v pohodě prošli uličkou a tak se dostali k našim sedačkám. Vše tu bylo sladěné do modro bílé.