KARMA

Part 11~Dreams come true!

I když to nikoho nezajímá, opět děkuji za neuvěřitelných 70 000 přečtení!
Nechci si nějak fandit, ale jestli dosáhnu 100K tak chcípám a nedožiju se koncertu!

Kdybych měl 3 splnitelné přání, chtěl bych aby se probudila Emily, aby ten imbecil odešel a svou postel. Ale ani jedno z toho nemůžu mít.

Možná.

Postel bych sem mohl nějak přitáhnout, Stylese bych jednoduše zabil a zakopal támhle před nemocnicí a s Emily...Emily bych odpojil od přístrojů a začal ječet a nevím co.

Ježiši.

Potřebuju rychle spánek, nebo to doopravdy všechno udělám..

Koutkem oka vzhlédnu na Stylese.

Taky sedí vedle mě a bez duše se dívá před sebe na tu frustrovanou zeď, která je až moc bílá.

Znám každou její šmouhu.

Nemá žádnou.

Pff.

Opět se shrbím a lokty opřu o kolena.

Pohledem spojuju imaginární geometrické tvary a zanedlouho prstem ve vzduchu čmárám nesmyslné obrázky.

"Kurva přestaň, vypadáš jak blázen"-shodí mou ruku a svůj obličej skryje do dlaní. Ani se mu nedivím. Ale já pomalu, ale jistě doopravdy blázním. Stále jen mlčíme, čumíme na bílou zeď a pijeme černou kávu z automatu. Přestává mi chutnat.

Povzdechnu si.

"Ty víš co mi chce říct?"-vyhrkne najednou a narovná se. Polekaně na něj vzhlédnu a prohlédnu si ho.

"Nekřič, moc hluku najednou."-promnu si spánky a protáhnu se. Přes tichou nemocniční chodbu se ozve křupání a vrzání mých kloubů. Styles se znechuceně zašklebí přičemž se porozhlédne po prázdné bílé místnosti.

Jediné, co nám dělá společnost je recepční v kulatém stolku 10 metrů od nás a bezpeční kamery.

Nikdy jsem přes noc v nemocnici nezůstal, a tak mi přijde divné, když je tu takové ticho.

Ble.

"Asi"-vydechnu a znova se napiju teď už ze studeného kelímku s kofeinem.

"Přestaň mi odpovídat ve slovech"-rozhodí naštvaně ruce a já se ošiju. Měl bych být milejší, co?

"Dobře. Tak si sedni a já ti to celé řeknu."-povzdechnu si, přičemž si už v hlavě srovnávám celý příběh.

"Chceš tu kratší nebo delší verzi?"-Zabořím se víc do plastové židličky přičemž ho sleduji, jak se nechápavě zašklebí.

"Co?"

"Nic."

"Tak dělej"-vyzve mě a já přikývnu. Doufám, že bude ráda, že to říkám za ni..

"Kde začít.."-mumlám si a s prstami u kořene nosu přemýšlím.

"Od začátku"

"Drž hubu"-usměju se a ruce si složím za hlavou.

"Tak. Vůbec nevím jak ti to vysvětlit...Popravdě, dost si mě zaskočil."-zasměju se a podrbu se na zátylku. Chvíli přemýšlím a potom, jako kdyby se mi rozsvítila žárovka nad hlavou.

"Začnu takhle.

Jednou byla na párty a tam usnula na barovým pultu. Celou noc, až do rána spala nevědějíc o reálném světě.