KARMA

Part 2~Seznámení

Pomalu jsem otevřela oči. Dnes jsem se zbudila nějak vyspale..Hmm, kolik je hodin? Celá odpočatá se otočím na bok. 7:30...Uff, dobrý...

Počkej...

7:30 ?! Kurva sakra do hajzlu!...Dnes poprvé mám praxi a já tu ležím!? Proč mi nezvonil budík?

Ah..

Tady Emily Hilstingová potopila svůj mobil do koktejlu. Zavrtěla jsem hlavou nad svou debilitou. Rychle vstanu a sprintuju do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a namalovala se. Vlasy jsem sčesala do culíku a vzala si na sebe úzké béžové kalhoty, červenomodrou kostkovanou košili a na to tmavě modrý svetr. Popadla jsem kabelku a běžela dolu do kuchyně si vzít aspoň jablko. Mám 10 minut na to, abych se tam dostala. Úplně stíhám žejo, když cesta trvá víc než čtvrt hodiny...

####

Zaparkuju co nejblíže ke vchodu a po zamknutí klusem běžím do budovy. Chodby jsou sakra dlouhé, ale mám štěstí, když vím kde je ředitelna.

U dalších dveří jemně zaklepu a čekám.

"Dále!"-Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Za velkým pracovním stolem seděl takový starý, vousatý pán s pleškou na hlavě.

Swag.

"Dobrý den pane Smithe, dnes jdu na tu praxi, té tělocvikářky."-pousmála jsem se.

"Jé, to jste vy paní Histingová?"-ne ty vole tvoje máma.. V duchu protočím očima nad jeho pitomostí, ale ihned si vzpomenu na dnešní ráno a tak ho chápu. Pojďte, hodina za chvíli začíná, tak vás tam doprovodím..."-usmál se, vstal ze židle a nechal mě projít dveřma jako první. Po celou cestou bylo trapné ticho, přičemž jsme se o sebe párkrát nechtěně otřely. Až budu doma tak si pěkně dezinfekuju paži....

Již za dveřma slyším hlasitý smích a řvaní.

Smith otevřel dveře a mě se naskytl pohled na dva žáky, kteří se navzájem škrtili, nebo to tak aspoň vypadalo.

"Co se to tu děje?! Klid!"-zařval vedle mě Smith, až jsem trochu povyskočila. Všichni si okamžitě stoupli včetně načervenalého blonďáka a seřadili se do řady.

Smith pokračoval:

"Slečna Hillstingová u nás bude mít nyní praxi. Celý měsíc. Prosím,  nezabijte ji. Nějaké otázky?"-ruce spojil za zády a prohlídl si s úsměvem všechny studenty.

"Kolik ti je krásko?"-no dovol? Kluk, který se mě zeptal nevypadal zle, ale co si to dovoluje? Myslím, že změním obor...

Hlavně klid Em...Hlavně klid..

Usmála jsem a odpověděla "Mám partnera, někdo jiné otázky?"

Tělocvična se plnila smíchem a tleskáním. No to se mi líbí...

Po odchodu Smitha jsem si je trochu přeskenovala. 

"Tak, co kdybyste mi řekli jak se jmenujete? Tady" ukázala jsem na prvního kluka z leva. "Začneme odtud, jak se jmenuješ?"-usmála jsem se. Vyzařovalo z něho sluníčko. Mmm..Optimista..

"Niall, Niall Horan."-usmál se, a tak ukázal své rovné zoubky. Už jsem vám říkala jak je hezký?

Takhle v představování bychom pokračovali, kdyby nás nepřerušil někdo, kdo přišel pozdě na hodinu.

"Dobrej, zaspal jsem."-zachraptí ten někdo. Někdo. 

Ten hlas...

Pomalu se otočím, a spatřím jeho. Toho kluka..Aha?

Kdybych mu nepomohla se doplazit domu tak by ani nepřišel na tuhle hodinu zmrd jeden.

"Jak se jmenuješ ty?"

"Harry, Harry Styles..A ty, ty seš kdo?"-zeptal se s údivem.

"Tvoje učitelka. Mám tu praxi. Pojď si stoupnout do řady."-odseknu.

Když se mi všichni představili, dala jsem jim rozcvičku a pak je nechala pro dnešek hrát fotbal.

Neměla jsem s sebou sportovní oblečení, nemám na vybranou. Když jsem odcházela z tělocvičny, někdo mě chytil za zápěstí načež zakašlal. Instinktivně jsem se otočila.

"Ehh, no..Omlouvám se, že jsem na tebe včera tak vyjel, z té noci si nic nepamatuji. Co by si dělala kdyby ses ráno probudila a viděla si cizího člověka jak mu leží na křeslu?"-zasmál se a pustil.

Dobře, tak trochu jsem to přehnala. Teda. Já nevěděla! Mám právo se zlobit!

"Dobře, odpouštím ti. A jsem Emily."

"Emily, no, ehh, mohl bych tě po škole teda pozvat někam jako omluvu?"-podrbal se na hlavě. Tak proč ne? Stejně dnes už nebudu mít další třídu a Ryan bude mít trénink. Myslím že jsem si našla nového kamaráda...

"Půjdu ráda, v kolik?"-zářivě se usměju.
####

Je 15:30, to znamená, že mám ještě půl hodiny. Už jsem si stihla dát pořádnou koupel a oholit se.(:D) Teď tu sedím před svou šatnou a nemám co na sebe. Proč tak dlouho vybírám? Vždyť tohle není rande...Nakonec jsem si oblékla vínové šaty s mašlí v pase, černé silonky a černé podpatky. Do psaníčka jsem si dala nově koupený telefon, klíče, a peněženku.

Zbývalo mi ještě 10 minut, to je tak akorát do centra města, kde jsme se měli sejít. Nazuju si ty vražedné jehly, zhasnu a zamknu.

Když jsem byla asi v polovině cesty pričemž jsem se klepala, litovala jsem toho, že jsem si nevzala aspoň sáčko.

Zrychlím svou chůzi a tak se za malou chvilku dostávám k menší fontánce, kde bychom se měli sejít. Doufám, že si ze mě nedělá srandu, jinak bych mu to nechala pěkně sežrat na těláku...

"Ahoj"-pozdravil mě z dálky. Slušelo mu to. Měl na sobě černé upnuté džíny, bledě modrou košili, kožené boty a beanie. Divný styl, ale dobře skombinovaný.

"Sluší ti to."-udělal mi kompliment, což mi způsobilo, že jsem se začala červenat. Jako vždy.

"Děkuju, tobě taky."-usměju se, ale hlavu sklopím.

"Nikdy se mi nestalo, že by mi řekla holka, že mi to sluší"-zasměje se. Super, hlavu sklopím ještě víc. Ještě trochu a budu mít hlavu ve svém výstřihu.

"Aha"-nevín co na to říct. Že to má blbý?

"Ehh,kam to jdem?"-zeptala jsem se, když mě vlekl už dobrých 5 minut.

"Překvápko"-usmál se. Až teď si všimnu ďolíčků, který mu zdobí jeho perfektní tvář. Vždycky jsem je také chtěla mít, ale...Prostě nemám.

Po dlouhých 10ti minutách jsme byli v docela tmavé uličce. Už jsem se bála, že mě chce znásilnit, ale hned mě tato myšlenka opustila, když se před námi rozzářili různá světýlka a hlasitá hudba.

Pouť !

"Noo, půjdem, nebo tu pouť sežereš pohledem?"-zasmál se.

"Joo! Jdeme!".-zajásala jsem. Vím, že bych se takhle neměla chovat, ale nemohla jsem odolat..

####

S Harrym jsme byli na všech atrakcí. Svezli jsme se horskou dráhou, ale navštívili i strašidelný dům. Koupil nám  velkou vatu a teď tu sedíme na lavičce a mlčky jí pojídáme.

"Tak...Jak se ti líbil dnešní den?"-usmál se  a strčil si kus narůžovělé vaty do pusy. Má ji celou od cukru, ale nechce se mi to říkat. Moc líná...

"Se ještě ptáš? Už dlouho jsem se takhle nezabavila!"-zaječela jsem přes tu hlasitou hudbu.

Podívám se na hodinky, načež se zděsím. Deset hodin večer!?

"Harry? Asi už budem muset jít, potřebuju domu a připravit se na zítřejší den."-povzdychnu a utrhnu si kousek.

"Odvezu tě"-chtěla bych protestovat, ale jeho měkký prsty mě zastavily.

"Ne, žádný protesty!"

Annie x