KARMA

Part 6+7~DEEP

Díl jsem po sobě nekontrolovala, takže se předem omlouvám za nesmysly:)××

*Kurzýva=Flashback*

Konečně po hodině se dostávám na parkoviště nákupního centra.

Zamknu auto a pospíchám do tepla. Už při vstupu se mi všechno vrátí a já na sucho polknu. Rychlýma krokama procházím kolem různých obchodů kde jsem s ním byla. Tak tohle bude ještě horší než jsem si myslela.. V dalším patře už hledám potetovanou postavu a když ji zahlédnu, na nic nečekám a rozejdu se k ní.

"Promiň, byla zácpa.."-omluvím se a tak si získám jeho pozornost.

"Nevadí, taky jsem právě přijel"-zasměje se a obejme mě. Už jsem vám říkala jaký je v tom dobrý? Nemyslím jako...Ehm...Ale jako v obímání.

"Jdeme?"-nabídl a mě nezbývá nic jiného než souhlasit.

###

Chvilku jsme jen tak obcházeli ty nóbl obchody co má Ryan tak rád a pak přešli k těm normálním. A to už jsem tak trochu nezvládala.

"Dobrý den"-pozdravila nás mladá pokladní. No, spíš Harryho. Mě si zřejmě ani nevšimla. Uhm, mohla by tak přestat zírat?

"Všechno?"-zazubila se opět na něj a povytáhla své perfektně upravené obočí. Oba jsme přikývli a čekali kdy nám ta pička řekne cenu.

"68£"-usmála se a jak jinak, stále se na něj dívala. Podala jsem ji i přes zákazu Harryho 70 liber a čekala, kdy mi vrátí.

"Sorry holka, ale nemám zájem"-zabručel Hazz, když si všiml že se na něho blonďatá pička stále dívá přičemž na něj hází své svůdné pohledy. Dívka ztuhla a vykulila oči. Asi její první odmítnutí?

"A taky by si mi mohla vrátit ty 2£"-řeknu vítězným hlasem přičemž si konečně přivedu její pozornost. Slečna zmateně vybírá mince a s roztržitým úsměvem mi podává peníze. Já a on si navzájem měníme úsměvy. Vztyčil ruku ve výšce jeho obličeje a nastavil dlaň. Na poprvé jsem ho nepochopila, načež se slečna zasmála. Hah, vtipné... Po pár vteřinách mi došlo že si máme plácnout.

Zavrtím hlavou. Nemůžu přece nad ním přemýšlet pořád. Potřebuju rozptýlit a zapomenout na něj. Je jak moje droga. Zabíjí mě.

"Jsi v pohodě?"-Ryan se zastaví a stoupne si naproti mě. Povzdychnu si a zavrtím hlavou.

"Všechno mi ho připomíná."-vyčítám přičemž se tahám za své konečky vlasů. Ze všeho mě totálně bolí hlava a nedokážu se na nic soustředit. Nic nového. Zkuste hádat proč jsem nedokázala udělat zkoušky a málem propadla!

"T-tak..Přestaň na něho vzpomínat.."

"Sorry Ryane, ale v utěšování nejsi dobrý..."-odmávla jsem ho a sedla si na nejblížší lavičku.

Kluci nemaj ani tušení o tom jak dlouho nám zůstane v hlavě to co nám řekli.

My holky si pamatujeme každou maličkost. Nejraději bych se zabila. Byla bych toho schopná?

"Promiň.."-zašeptá Ryan, přičemž získá mou pozornost. Povzdychnu si.

"Promiň, jen, jen vzpomínám a teď nemám už ani náladu na nákupy, jak jsem ti slíbila...J-já, omlouvám se, ale asi už pojedu domu..."-sklopím pohled a zkoumám své černé lodičky.

Jsou zajímavé..

"Já to chápu. Nevadí, pujdem příště. Chceš svést?"

"Mám tu auto, ale díky"-usměju se, když zaznamenávám, že není naštvaný. Teda aspoň to nedává najevo..