KARMA

Part 8~The last day

Omg! 100 votes na 1.dílu! Ježiši asi se sežeru!:O Děkuju všem, co vydrželi až sem!:O
Jinak díl věnuju pro Kaci69kulisek !:)
-Hodně holek psalo, že by mohl být slavný, ale přiznejme si, slavný je skoro v každé druhé FF, ne?:D
Říkám vám, tohle bude origoš a už se objeví v TOMTO dílu!:)
Pěkně čtěte hovna moje<3:D:D:D

*O 3 dny později*
"Konečně."-vydechnu.
Jeho oči jsou plný radosti. Že by? Řeknu si v duchu. Pomalu k němu jdu. Doufám, že se nerozplyne. Doufám, že vydrží. Zastavím se až nás dělí jen pár centimetrů. Polknu.
"Harry?"-špitnu. Bojím se cokoliv udělat. Nic neodpoví, jen dále hledí do dále.
Zamračím se. Tak tohle se mi nezdá.
Opatrně zvednu pravou ruku, která míří k jeho tváři. Mám se ho dotknout? Pomalu, ale velmi pomalu ho chci pohladit.
Bojím se.
V ten moment kdy se dotknu jeho tváře, najednou začne mizet.
"Ne..."-šeptám a ruku opět stáhnu k sobě.
"Ne!"-křičím a kroutím nevěříčně hlavou.

"Ne!!!!"-téměř ječím jak o život, ale přestanu v tu chvíli kdy otevřu oči a prudce se zvednu do sedu.

Byl to jen sen.

Znova.

Kolena si víc k sobě přitlačím a obličej schovám do deky.

Zpocená záda se mi lepí na tílko a já sotva dýchám.

Dobrou chvilku jen tak sedím. Přestává mě to bavit a z nočního stolku seberu svůj mobil. Displej ukazuje 7:38h ráno. Uhm fakt super mít budík na 8 ráno. Krása. Takhle už neusnu. Povzdychnu si a nohy spustím z vyhřáté postele. Chvíli si jen tak prohlížím bílý povlak. Vidím ho naposledy. Těžce se loučím. Achjo.

Peřinu úhledně poskládám. Při protahování mě to napadne. Proč se nejít proběhnout?

Pousměju se.

Takhle dobrý nápad jsem neměla už dlouho..

Po ranní hygieně rychle popadnu pár žlutých Nike a vlasy si dám do gumičky. Přes tílko si protáhnu černou vytahanou mikinu a s mobilem a sluchátky běžím klusem ze schodů. Ještě rychle Ryanovi napíšu sms, že má být v 8:15h na letišti.

V kuchyni narazím na mamku.

"Emily? Vždyť máš vstávat až za půl hodiny ne?"-vychrlí a ruce si otře do svých kalhot.

"Jop, ale chci se ještě proběhnout. Za půl hoďky tu budu."-Pousměju se.

"Uh, dobře."

"Pa!"

Zabouchnu za sebou dveře. Ihned na mé holé nohy zaútočí mráz a já se otřesu.

"Sakra.."-trochu jsem podcenila počasí...Do kapsy si strčím mobil a špunty nacpu do uší. Plátěné mini kraťasy si více stáhnu dolu. Moc mi to nepomůže. Povzdechnu si a radši se hned rozeběhnu abych se přestala klepat. Po chvilce mi je doopravdy dobře. Zahnu za roh a ihned  se mi naskytne pohled na zácpu a plno lidí na ulici. Usměju se.

Tohle mi bude chybět. I když mě ty věčné zácpy sraly, bude mi to chybět.

Rychle kličkuji mezi lidma a zkouším nikoho nezabít, přičemž si zkouším zapamatovat každou věcičku. Také probíhám kolem WHS. Ne. Pomalu se zastavuji až stojím. Stále se na ni dívám a kašlu na lidi, co do mě vráží. Ani nemrkám a stále svůj zrak upírám na béžovou budovu.
Není tu

Moje podvědomí šeptá a já se konečně rozmrazím. Hlavou kroutím. Nene. Není tu. Rychle se rozeběhnu ať se mi vzpomínky ani nevracejí.
(přestávka na pomeranč yum yum
*Po 1 hodině-kurva přestávka se prodloužila, nyní je 21.45h a já jsem tady:DDDDD)