KARMA

Part 12~Karma

Celý zlámaný sedím u bílé postele a dívku ležící předemnou dělám svým ukazováčkem nesmyslné kroužky na její dlaň.

Jako téměř každý den tu sedím a dívám se na tu osobu, která pro mě tak znamená.

Díky pípající krabici vedle ní mě ujišťuje, že stále žije. Zblázním se. Ze stolečku seberu propisku, která tam byla z neznámého důvodu položena.

Otevřu víčko, přičemž si přitáhnu její drobnou ruku více k sobě. Pomalými tahy ji kreslím na levé zápěstí, přesněji pod kloubem. Blbě se usmívám, když vidím, že z mého díla vzniká drobný klíček.

"Probuď se."-šeptám roztřepeným hlasem plný naděje.

Uchechtnu se.

Proč tohle říkám každý den i když vím že se už možná neprobudí?

2 týdny čekáme..Nemůžu si stěžovat, když si vzpomenu na Ryanovo vyprávění, kdy mi říkal, že mě hledala téměř 2 roky. A teď, když se už konečně objevím, čekám já na ni. Jak vtipné..

Udělal jsem snad něco špatně?

Celý život jsem snad nelhal, nekradl, nebyl nevěrný...Tak se Karma snad zbláznila!?

Tužku opět položím. Jako kdyby naschvál se mi začnou hrnout slzy do očí.

Prudce si stoupnu přičemž židle za mnou dopadne na chladný kachličky.

"Dopiče už se vším"-nadávám. Naposledy se na ni podívám než opustím tohle pro mě moc známé místo. Jestli nechci skončit někde v chládku, měl bych se ihned jít opít se. Než stihnu vzít za kliku, předběhne mě drobná sestřička se starostlivým pohledem.

"Nečum tak"

"Odejděte"

"Co asi dělám?"-ironicky se zasměju a s rukama v kapsách jdu po čistě bílé chodbě. To ticho je velmi nepříjemné. Hluboce se nadechnu přičemž se zašklebím.

I mé oblečení nasáklo ten nechutný smrad...

Ihned jak se ocitnu před vchodem do nemocnice, nečekám na nic a rychle odcházím ke svému autu. Ne jen protože mi je zima, ale i kvůli tomu abych zmírnil svojí naštvanost, která prudce proudí mým tělem. Hluboce dýchám. Nepomáhá to. Nevím co si to ti lidé vymýšlí.

Jedným pohybem nastoupím a trochu se ošiju, když se studená kůže sedačky dotkne mého těla. Na pažích se mi objeví husina. Ble.

Vypadám jak slepice kurva..
###

Hlasitá hudba, která se line po celé hale mě bouchne do uší, co vejdu do místnosti plného kouře, zpocených lidí a bordelu. Chvíli jen tak stojím zkiušejc si zvyknout opět na tento život. Můžou to být 4 roky? 5? Nepamatuji si svou poslední návštěvu. Pousměju se nad vzpomínkou, jak jsme tu s kamarády pařili noc předtím, než jsem musel opět nastoupit do své práce. Potom mě to už nelákalo. A teď tu jsem znova. Opět ve svém živlu.

Dlouhými kroky se přemísťuji k baru, který je až na druhý straně, takže se musím proděravit zkrz ty zpocený prasata. Asi přerazím hlavu tomu chlápkovi, který tuhle halu navrhoval..

Při mé cestě mě pár holek sice pozve na drink nebo navrhuje hezký večer, ale já jim nedávám svou pozornost a dále se tlačil vpřed. Oddechnu si, když spatřím vysoké židličky a ihned si na jednu sednu, když se uvolní.

"Dej mi něco tvrdšího!"-řvu přes rámus na mladýho číšníka za pultem. Podle kývnutí usoudím že porozuměl a ihned lije něco hnědého.

Kývnutím mu naznačují díky, přičemž nakloním hlavu abych do sebe nalil tu sračku. Po dlouhé době kdy opět cítím tu hořkou chuť mi dodá adrenalin a já chci další.

Ani nečekám, když se podemnou objeví další panák. Opět ho vypiju.

Nemusím ani opakovat, že to takhle šlo dál...

Nobody's PoV(Tohle všichni milujeme:D)

Zatímco on se opíjel v nedalekém baru, ona bojovala s životem. Proč ji teď nebyl oporou? Stroje začaly hlasitě pípat a do pokoje vtrhl doktor. Ihned ho polil studený pot, když mu došlo, že teď zřejmě umře.

"Rodina Hillstingový!!"-řve na chodbu. Stephan a Danielle, rodiče Emily ihned zpozorní a s Ryanem rychle běží. Neví vůbec co se děje. Všichni se shromadí u dívky přičemž ji Ryan vezme za ruku.

"Emily!"-šeptá ji matka. Slzy se ji drali na povrch a její manžel na tom nebyl o dost lépe.

Teď už ví, že zcela umírá.

"Emily! Emily notak přežij prosím!"-šeptá zdrceným hlasem její matka, přičemž ji hladí po dlani.

Ryan stojící opodál přemýšlí kde je ten hajzl, který tu není když ho je potřeba.

Představuje si, jak ho zabije. Jeho ruce se přemístí na vlasy, za které lehce tahá nevědíc si rady.

"No tak.."-Stephan chytne drobnou dívku za ramena a jemně s ni třese.

Najednou se Ryanovi rozsvítí.

Rychle se proděravý mezi zdrcenými rodiči a položí svou dlaň na její tvář.

"Emily..."-začne, ale hned se zastaví. Je to dobrý nápad? Pohled se mu zmlží přicházejícími slzy.

"Čeká na tebe Harry.."-šeptá. Doufá, že ho uslyší, doufá, že ji to probere.

V tu chvíli se vše zastaví.

Myslím jako fakt vše.

Najednou se její hrudník přestane zvedat, jako kdyby ji na něj někdo tlačil.

Přístroje začnou hlasitě a rychle pípat, což nevěští nic dobrého.

Všem se zůží oči.

Zabil ji?

Šťastné a veselé Vánoce!:)
Tohle je jako dárek k Vánocům, takže jsem to rychle napsala abych to stihla..:D Vůbec jsem to po sobě nekontrolovala a
...Doufám že mě nezabijete....:))):dd

btw. Místo Dangerously Sweet jsem začala psát Random Pregnancy:/:) Brzy přidám další díl, samozřejmě vás budu informovat!:)

Annie ××