KARMA

Part 31~Memories Never Die

Tak nezvyklé mít tak málo votes u posledního dílu:D Nevermind, ale tady budu chtít dvojnásobek! :'D lol

A ještě jednou opakuji- Nejsem LS ani ES

Kurzýva=Flashback*

"Volaný účastník hovor nepřijímá, zkuste to prosím později."

To si mi mohla ty krávo říct hned, že mě má u prd*le.

Hodím popraskaný mobil vedle sebe a únavou vydechnu. Ani nevíte jak je to namáhavé držet mobil u ucha celý 2 hodiny denně! Jedným pohybem shodím nohy dolu z postele a prudce zvednu svou horní část těla, až se mi zamotá hlava. Popadnu se za ní a chvíli sedím.

Už. Na. To. Nemám. Nervy!

To já jsem ta, která se má omlouvat!? To já jsem ta, která vše musí domlouvat a řídit!? To já jsem ta, která za všechno může? Co jsem komu udělala, že jsem se musela zamilovat do takového hovada, ale zároveň milého a nejlepšího kluka na světě?

Tohle už není sakra v pohodě a já začínám šílet.

Rychlým krokem odcupitám do koupelny ze sebe udělat člověka. Je vidět, že jsem posledních 5 dní strávila jen v posteli. Dnes je 18.6. Dne 13.6. jsem se vrátila z Vietnamu. Jak divné.

Ze šatny vytáhnu černé legíny, bílé tílko a džínovou vestu. Seberu kabelku a další potřebné věci a scházím schody. Cestou si vezmu jablko z kuchyňské linky a celá naštvaná si obuju boty. S hlasitým prásknutím dveře zavřu a rozejdu se do rušné ulice zatraceného Londýna. Proč se dnes všichni rozhodli někam jet!? Kurva proč musí být ta zácpa!? Takhle se tam taxíkem dostanu za měsíc!

Promiňte za můj vulgarsmus, ale kdo by nebyl naštvaný? Jsou to tak 3 bloky k tomu idiotovi, to dám pěšky. Cestou si v hlavě hromadím spousta urážlivek, které na něho pěkně vybalím. Hlupáček, konečně mu dnes řeknu věci, které si o něm myslím a věřte mi, nebudou to krásné věci. Všechno je tak sesrané dohromady, že už ani nerozeznávám čemu víc věřit a v čem doufat. Nechápu jeho debilitu, že nevidí a necítí ten pach lásky, kterou do něho tak seru. ( :D )

Chce se mi brečet, zabíjet, líbat, drtit...Přeju si, abych ho nikdy nepotkala. Tolik problémů jsem snad neměla ani když jsem omylem zasedla Jasonovi křečka. Doteď si pamatuji jeho výraz. No myslela jsem, že mi jednu vrazí a vyhodí mě volně z okna. Zkrátka bych už byla zakopaná někde hluboko.

To zas odbočuji.

Pohled stočím ke svým prstům na právé ruce, kde prostředníček neustále zdobí od Harryho prstýnek.

-Čtvrtý jsem si prohlídla. Takový jsem ještě nikdy neviděla. Ale byl úžasný. Když jsem se nadechovala, abych se zeptala Harryho kde ho vzal, přeskočil mě.

"Je ode mě. Děkuju že si mě zachránila. Jestli si to teda ještě pamatuješ.

Vyrobili mi ho až teď, a proto jsem ti ho nemohl dát dřív."-usmál se a tváře mu zrudli. Cože?

"H-harry! Děkuju ti moc! Je dokonalej!"-zaječela jsem a skočila mu kolem krku. Pustila jsem ho a pohled mi zas sklouzl na prstýnek. Vevnitř bylo krasopisně vyryto "H.S.". Originalita vždy vykouzlí úsměv.-

Prstýnek jsem od té doby nesundala, a ani v nejbližší době se to ani nechystám udělat. Chtěla bych vrátit čas, kdy mezi námi bylo jen čisté přátelství. Je to lepší, než se takhle trápit. Zakroutila jsem hlavou a dále pozorovala poprášenou zem pod mými podrážky. Ruce jsem si překřížila na hrudi a tak mi pohled skončil na mém levém zápěstí. Klíček.