KARMA

Part 2~Who is it?

Holky!
Kolik vám je a na jakou střední se chystáte? :)

Baby you don't have to worry I'll be coming back for you, back for you, back for you you!

Jojo, jestli se můj drahý Harry pro mě vrátí, tak jsem jednorožec. Surově si stoupnu přičemž trochu odsunu stolek a odcházím. Zkurvená písnička. Je jasný že mi ho všechno připomíná, ale já už nechci vzpomínat. Chci žít realitou. Proč jsem se do něj zamilovala? Proč je moje fantazie tak úžasná? Proč jsem se musela vzbudit? Proč jsem mu vůbec pomáhala když ho bili nějací týpci? Proč jsem vůbec chodila do toho baru? Proč jsem vůbec zaspala? Proč vůbec žiju!?

Myšlenky opět výří a já si už nevím rady. Rychlými kroky jdu kolem mé staré střední školy. Proč mě stále překvapuje že tam nečeká se svým černým autem? Rang Rover. Od té doby moje oblíbené auto. Jdu dále.

"Em? Emily?"-slyším hlas. Zastavím se. Ten hlas. Pane bože.

"Jasone?"-úsměv mu opětuji, ale o trochu víc roztržitější. Tak moc září...

"Jak se máš?"-začne a připojí se semnou do cesty, přičemž mě obejme jednou rukou kolem ramen a přitáhne si mě víc k sobě. Jeho studená kožená bunda mi nahání husí kůži a nepohodlně s sebou trhnu. Neviděli jsme se od konce střední. Oba jsme se rozhodli pro jinou vysokou a tak jsem ráda, když ho po roce a půl znovu vidím. Tak moc dospěl. Jeho tvář je víc zarostlejší a vlasy má jako správný profesionální podnikatel skvěle nalakovaný nahoru. Stydím se. Určitě vypadám jak nějaká zrůda o proti něj.

"Uhm, furt stejně."-zachraptím a dále skenuji své černé tenisky.

"Furt?"-skoro zašeptá.

"Ano"-bolest na hrudi opět zvyšuje a začíná se mi dělat knedlík v krku tak jako první rok. Snažím se slzy potlačit a zatím se daří.

"Najdu ho"-řeknu a pousměju se přičemž párkrát zamrkám.

"Emily, vždyť neexis..."

"Najdu ho."-přeruším ho.

"Ale..."-pokračoval by, kdybych ho nezastavila svým náhlým vybuchnutím.

"Najdu ho!"-téměř zakřičím až se na nás někteří otáčejí. Dech zrychluje a já mám sto chutí něco rozbít. Srdce slyším až v krku a kdyby nebylo v odpoledním Londýně tak rušno, určitě by ho slyšel i on. Jason mě opět stáhne k sobě a rychlýma krokama pokračujem.

"Promiň"-omlouvá se mi.

"Ne, to spíš já bych se měla omlouvat.   Nevím co to do mě vje.."

"Dobrý."
####

Sedím doma na posteli a nevím co dělat. Všechno se mi zdá nudné a příliš těžké.  Prstem projíždím hlavní stránku facebooku a znuděně obímám svůj fialový polštářek. V pokoji je hrobové ticho a tak není divu že se leknu, když mi někdo zaklepe na dveře.

"Dále.."-vydechnu a můj pohled nepřetržitě skenuje obrazovku.

Ve dveřích se objeví mamka. Lehce zaklapne dveře a sedne si na mou postel. Mobil zamknu a rukou se podepřu abych si také sedla do tureckého sedu.

"Emily, vím že se furt trápíš, ale ty chceš být ta šedá myš na furt? Podnikni něco ne? Celý den je to jen učení, hledání a spaní. Nemám pravdu?"-chytne mě za ruku a dívá se mi do očí. Jasně že jo... Jen si to nechci připustit. Lehce přikývnu.

"Tak zvedni tu svou línou prdel, namaluj se, oblíkni se a jdi trsat do baru a to rychle!"-zaječí až polekaně trhnu. Na tváři má úšklebek což ji dělá malé vrásky u očí a na tváři.