Fake boyfriend [JB]

7.Kapitola

Hned při probuzení mi přišlo na mysl, že už je neděle.
Zítra je zase škola. Víkendy jsou čím dál tím kratší.
Už aby tu byly ty úžasné prázdniny plné tepla, opalování a lenošení.

Ještě jsem na sebe hodila tílko a kraťasy a šla jsem si dolů pro snídani.  O to víc mě překvapilo, že jsem v kuchyni nikoho nenašla. Podívala jsem se z okna na zahradu, ale i tam jsem viděla jen trávník a bazén.
Taky jsem si všimla slunce, které jasně svítilo na nebi.

Nejspíš jeli do obchodu.
Nachystala jsem si tousty s Nutellou a vzala jsem si je do obýváku před televizi.
Vyvalila jsem se na gauč, nohy jsem hodila na stůl a zapla jsem si svůj oblíbený seriál.

Sledovala jsem už třetí díl, když jsem uslyšela zvonek ode dveří.

,,Už jdu!" zakřičela jsem ke dveřím zvedajíc se.

Prudce jsem otevřela dveře a zjistila jsem, který vetřelec mě ruší.

Hannah.

,,Nazdar, co se tak kaboníš?" culila se.

,,Co tady děláš?" odstoupila jsem ode dveří, aby mohla projít dovnitř.

Zvedla svou tašku, které jsem si do teď nevšimla.

,,Přespávačka." odpověděla jedním slovem.

Nechápavě jsem na ni hleděla.

,,Já vím, že beze mě nemůžeš žít. A taky vím, že bys mě nenechala samotnou doma na pospas zlodějům."

,,Rodiče jsou zas pryč?" udivila jsem se.

,,Vždyť je neděle. Nemůžeš u nás být. Zítra je škola." snažila jsem se jí přivést k rozumu.

,,No a? Půjdeme do školy spolu." namítla.

,,Chris tu bude mít kámoše. Nemáš kde spát."

,,To mi chceš jako říct, že Justin s tebou bude spát v pokoji a vaše mamka to dovolí?" sedla se na gauč a skenovala mě pohledem.

,,Jo. Ne. Teda ne. Nebude se mnou spát. V pokoji, ani jinde." zaskočila mě.

,,Takže jdeme do tvého pokoje? Mám nové laky na nehty." zazubila se.

Nakonec mi možná přijde vhod, že nebudu muset být blízko Justina. Akorát musíme dávat bacha na Hannah, nesmí se dozvědět, že to je jen jako.

Zářivě jsem se usmála.

,,Fajn. Ale vyberu si sama jaký chci, ne jak posledně. Ta žlutá mi vůbec neslušela."

Obě jsme se usadily v mém pokoji na postel do tureckého sedu. Hannah rozsypala deset laků mezi nás. Byly tam snad všechny barvy. Vybrala jsem si krvavě rudý a Hannah zase brčálově zelený.

,,Můžeme jít vyvolávat ďábla." chichotala se Hannah

,,Z toho si nedělej srandu. Jednou v noci, když jsem nemohla spát jsem ucítila letmý dotek na mé noze. Z kuchyně se ozývaly kroky a za oknem šustilo listí. Uslyšela jsem dětský smích. Rozsvítila jsem, ale nikdo tu nebyl. Když jsem vyhlédla z okna, ulice byla prázdná." jen s těží jsem zadržovala smích.
Měla vykulené oči a tvářila se vyděšeně. Vydržela jsem tak minutu než jsem se začala ohýbat v pase smíchem.

,,Ty jsi kráva. Vůbec to nebylo vtipné." nadávala Hannah, ale taky se smála.

,,Byla si úplně posraná strachy." rozesmála jsem se znovu, při pomyšlení na její zděšený výraz.

,,Chloe, máma s tebou chce mluvit. Zlato, ty tady máš návštěvu? Měl bych se obávat?" křenil se ode dveří Justin.

,,Co tady děláš?" vypadlo ze mně dřív, než jsem stihla zapojit mozek.

,,Dneska se přece griluje." připomněl mi.

,,Vím, ale co tady děláš tak brzo?" zajímalo mě.

,,Jsme tu už všichni." jeho pohled se přemístil na Hannah ,,S tebou jsem se viděl před školou, ne?"

Na Hannah jsem úplně zapomněla. Otočila jsem se zpět na ní a ona jen kývla směrem k Justinovi.

,,Bude tady spát." oznámila jsem mu a začala jsem uklízet laky do kosmetické taštičky.

,,Já myslel, že budeme spát spolu." 

,,Nebudeme a ani to nebylo v plánu. Mamka by to neschválila." ohlédla jsem se přes rameno.
,,Vydrž chvilku." řekla jsem směrem k Hannah a Justina jsem odtáhla na chodbu. Zavřela jsem potichu dveře mého pokoje.
Rozhlédla jsem se na chodbě, jestli tady nikdo není.

,,Musíš říct klukům o mé návštěvě a taky se mi musíš vyhýbat, nevím, jestli by rodiče rozdýchali, kdyby zjistili, že s tebou chodím." při slově 'chodím' jsem rukama naznačila uvozovky.

,,Jasně. Jen bacha na pusu, ať ti neujede něco, co by nemělo." mrkl na mně.

Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a odešel. Bez dechu jsem se za ním dívala, pak jsem se vrátila do pokoje. Hannah stála před zrcadlem a česala si vlasy.

,,A teď už můžeme zahájit polštářovou bitvu." v půlce věty jsem po Hannah mrskla polštář.

,,Ty sis začala." zašklebila se a začala naše bitva.