Fake boyfriend [JB]

17.Kapitola

,,Ale mami, mě je vážně dobře." dohadovala jsem se s mámou v kuchyni už přes půl hodiny.

,,Zlato, fakt ne. Bylo ti špatně týden, a najednou je ti dobře? Co když se ti udělá zase zle? Měla by ses pořádně vyležet."

,,Takže mi jako bráníš v tom, abych se učila? Budu mít hodně zameškaných hodin a to nemluvím o testech a učivu. Už teď jsem pozadu." 

,,Fajn, zítra můžeš jít." protočila očima.

,,Až zítra? Stíhám to i teď." 

,,Nebo až ve čtvrtek."

,,Tak zítra." oddusala jsem do pokoje. Lepší něco než nic.

Už jsem přeležená. Do postele si nelehnu ani za nic. 
Pochodovala jsem po pokoji. Tam a zpět, tam a zpět. Co bych tak mohla dělat? Třeba uklízet. Rozhlédla jsem se po svém pokoje. Bordel jako po výbuchu. Možná najdu i věci, které nepotřebuju a můžu je darovat.
Udělala jsem si culík a začala jsem s úklidem.

Našla jsem spoustu kravin. Nějaké panenky, staré sešity, dětské malovátka, omalovánky a dokonce i Little Pet Shop. Naposledy jsem tu pořádně uklízela asi ve dvanácti. Nebo to tak aspoň vypadá.
Ještě jsem si uklidila ve skříni a oblečení, které mi bylo malé nebo jsem ho nenosila jsem dala do pytle. Zanesu všechno do dětského domova. To, co mně už nepřináší radost se bude hodit jiným.
Už jen vyluxuju a utřu prach a mám hotovo. Nasadila jsem si sluchátka a při utírání prachu jsem se pohybovala do rytmu. Bylo třeba utřít i horní police a skříň. Posunula jsem si židli k poličkám a opatrně se na ni vyšvihla. Natáhla jsem se, abych tam dosáhla. Kousek ode mně jsem zpozorovala pohyb. Podívala jsem se tím směrem. 

Dívala jsem se na nějakého chlapa se špinavým obličejem a lopatou v ruce. Vyjekla jsem a nadskočila jsem tak špatně, že jsem přepadla i se židlí dozadu. Ucítila jsem prudkou bolest v zádech.
Ten chlap se ke mně vrhl. Až když jsem se na něj pořádně zadívala, skrz všechnu tu špínu jsem viděla bratrovu tvář. Vyndal mi jedno sluchátko.

,,Jsi v pohodě?" 

,,Jasně, jen jsem se lekla." pokusila jsem se vstát a sykla jsem bolestí, když mnou projela další vlna bolesti ,,Co tady děláš tak brzo?"

,,Odpadly nám poslední dvě hodiny. Bolí tě něco?" staral se.

,,Trochu záda, to je dobrý. Rozhýbu to. Proč jsi tak špinavý?" lehla jsem si do postele.

,,Překopávám mamce záhon. Nechtěl jsem tě vylekat."

,,STŮJ!" uvědomila jsem si jednu věc ,,Nechodíš mi v tom uklizeném pokoji celý od hlíny a neroznášíš mi to po koberce, že ne?" vraždila jsem ho pohledem.

,,Ne?" byla to spíš otázka.

Začal pomalu couvat. Vzal ze země lopatu a utekl pryč. Podívala jsem se na zem. Jasně, že tam byla všude hlína.

,,ZABIJU TĚ!" zařvala jsem přes celý byt. Doufám, že to slyšel.

No, nemůžu zbytek dne ležet a litovat se. Opatrně jsem se zvedla. Bolest v zádech trochu ustoupila. Mobil se sluchátky jsem radši odložila a pustila jsem se do luxování.

*

Když jsem vše dodělala a dala jsem si sprchu, zašla jsem udělat Chrisovi něco na pití.
V lednici jsem našla nějakou limonádu, tak jsem ji jen přelila do sklenic a hodila jsem do nich pár kostek ledu.
Chrise jsem našla vzadu mezi keři. S poděkováním limonádu vypil a dál pokračoval v rozdělané práci. Začala jsem uklízet kuchyni, ale jelikož tam nebyl velký nepořádek, za chvíli jsem neměla co dělat.
Znuděně jsem projížděla televizní programy. Vysvobozením byl až zvonek u dveří. Vyběhla jsem tam rychlostí blesku a před dveřmi stál John s plnou náručí papírů a sešitů.

,,To se jdeme s Chrisem učit?" povytáhla jsem obočí a pustila jsem ho dovnitř.

,,Ne, tohle je vše, co jsi zameškala." položil to na gauč.

,,A kdes to sakra vzal?"

,,Od Hannah. Justin říkal, že příjdeš do školy až ve čtvrtek. Trochu mě šokovalo, že on se o tohle stará. Trochu víc, no."

,,Aha. Tak dík." řekla jsem poněkud zaraženě.

,,No jo, Hannah furt neví o vašem fake vztahu." ušklíbl se a odešel francouzským oknem do zahrady za Chrisem.

Vše jsem si odnesla do pokoje a začala jsem to opisovat.

*

Kolem půlnoci mi přišla SMS.

Justin: Nemáš zač ;)

Chloe: Co to meleš?

Najednou se mi rozezvonil mobil. Rychle jsem ho zvedla, abych neprobudila mamku.

,,Za to učivo přece." ozval se Justinův hlas.

,,Jo, vážně ti děkuji za to, že to budu muset ještě do dvou přepisovat." ušklíbla jsem se, i když to nemohl vidět.

,,Díky Justine, jsi hodný a nejlepší a nejkrásnější." poděkoval si sám.

Rozesmála jsem se.

,,Musím to přepsat, nemám čas, Justine." otočila jsem list.

,,Ne, musíš si se mnou povídat a dát mi dobrou noc."

,,Fajn, ale jen chvíli." povzdechla jsem si.

A to byl druhý den, kdy jsem si s Justinem volala dlouho. Skoro do svítání.