Fake boyfriend [JB]

23.Kapitola

Vyšla jsem ze školy a ihned jsem spatřila Justina vedle motorky.
Rozhlédla jsem se, jestli někde nestojí Summer, ale ještě tady nebyla. Všimla jsem si jen Tima stojícího na kraji cesty. Pozoroval nás. Svou pozornost jsem obrátila zpět na Justina.

Došla jsem k němu a políbila ho tak prudce, že mu málem vypadl mobil z ruky. Myslím, že jsem ho nejspíš trochu vylekala.
Usmála jsem se do polibku.
Mobil si naslepo schoval a ruce přemístil na můj zadek, který následně zmáčkl. Projela mnou vlna chtíče.
Místo odpovědi jsem zamručela. Na tohle bych si zvykla.

,,To je on?" šeptl, když jsme se od sebe odtáhli o pár milimetrů.

Zakývala jsem hlavou na souhlas.

,,Mám mu rozbít hubu?" zadíval se mi do očí.

,,Ne." zasmála jsem se a odstoupila jsem o krok dozadu.

Skoro jsem zapomněla, co jsem mu chtěla říct.

,,Jedeme?" podával mi helmu.

,,Já jedu s kamarádkou."

,,S jakou?" zamračil se a ruku nechal klesnout.

Vypustila jsem jeden hlasitý povzdech.

,,Summer. Tu neznáš, nedávno jsme se spřátelily. Uvidíme se později." lehce jsem se usmála.

,,Tak to teda ne." pohled měl upřený někam za mně. ,,V žádném případě." zavrtěl hlavou.

Otočila jsem se. Tváří v tvář jsem stála obří černé dodávce značky Mercedes.
Byl hodně starý. Vypadal, že se každou chvílí rozpadne. A Summer seděla na místě řidiče, potetovanou ruku měla opřenou o okýnko a z dálky pár metrů si měřila Justina pohledem.

,,Už je tady." zazubila jsem se. ,,Pa."

Zamířila jsem k tomu gigantovi, naposledy se otočila a zamávala Justinovi, který se mračil.

,,To je boží." úžasle jsem se rozhlédla kolem sebe, když jsem nasedla.

,,Co to bylo za šampónka?" vyjela Summer neznámým směrem.

,,Justin. Můj fake boyfriend." zavrtěla jsem se na sedačce.

,,Aha, to mi pak vysvětlíš. Neva když nejdřív pojedeme ke mně? Musím ségře zavést úkoly, slíbila jsem jí to." protočila oči.

,,V pohodě." uvolnila jsem se.

,,Takže, co máme v plánu?" nadhodila do ticha.

,,Co chceš. Máš volnou ruku." podívala jsem se na ni a usmála se.

,,Fakt, jo?!" zasvítili jí oči.

,,Ale tetování a takové věci jsou passé, jasný?"

,,Ano madam, ale cestou zpět se tím pádem musím stavit do obchodu."

To by mě zajímalo, co ta holka zamýšlí.

,,Jak je libo." zapnula jsem rádio a cestu si užívala.

*

Fakt nekecala, když říkala, že je doma hlučno.
Sotva vypnula motor, už jsem slyšela řev vycházející z domu. Dům byl dvoupatrový s balkonem, který od pohledu vypadal, že jakmile foukne silnější vítr, tak odletí. Jinak vypadal celkem normálně.
Bydleli v chudší čtvrti, ale ne úplně té rozpadající se. Měli pěkný baráček a útulnou zahrádku. Šli jsme po chodníčku ke dveřím. Summer vtrhla dovnitř, ani si nesundala boty a šla někam dozadu. Rychle jsem ji následovala, aby se mi neztratila. Poslední, co teď chci je zabloudit v cizím domě. Vešly jsme do tmavého pokoje. Rozhlédla jsem se kolem. Všude byl bordel a rozházené věci. Uprostřed toho chaosu seděla na posteli holka, přibližně stejně stará jako my a datlovala do notebooku. Měla tmavě hnědé vlasy stažené do copu a vypadala štíhle. Žádné tetování ani piercingy. Aspoň od pohledu.

,,Autumn, tady máš ty úkoly." hodila vedle ní sešity Summer. Holčina jen zamávala na náznak, že vnímá a mohly jsme jít.

,,Autumn?" udivila jsem se cestou zpět.

,,Jo, to je ta, co furt randí. Je jí patnáct, což z ní dělá nejstarší dítě, hned po mně. Rodiče mají rádi přírodu a dávají to znát. Desetiletá sestra se jmenuje Winter, to je ta, co miluje 1D. A upřímně doufám, že jí to přejde." povídá mi cestou než zastaví u nějaké levné drogerie. Vystoupíme z auta a pokračuje dál. ,,Potom je tu Spring a Rain, jsou to dvojčata. Ti se věčně hádají o auta a blbosti. Jsou z nás nejmladší, je jim šest a další rok by měli nastoupit do školy." zaplatila za nákup a vydaly jsme se zpět k autu. Netuším, co to nakoupila, protože vzala dvě tašky s nějakým překvapením. Teda to tam bylo napsané.

,,A zbývající dva?"

,,Co?" nechápavě se na mně otočí.

,,Řekla si jen čtyři sourozence."

,,Jo. No, ti se odstěhovali." nastartovala motor a vyjela. Na nic jsem se už neptala a navigovala jsem ji k nám.

,,Vždyť si říkala, že jsi nejstarší." 

,,Já to vlastně beru podle toho, kdo je u nás doma, promiň. Nedošlo mi to, ale opravdu nejstarší sestře je dvacet jedna. Šla na práva a odstěhovala se na kolej. Vždycky jsem jí záviděla jméno. Stormy. Víc by sedělo, kdyby jsme si je prohodily. Ona je věčně vysmátá a přátelská a všechno." zarazila se.

,,Pokračuj." popohnala jsem ji. ,,Tady doleva."

,,A poslední dílek skládačky je devatenáctiletý Twister. Chudák dostal nejdebilnější jméno. Nakonec se nechal přejmenovat a odstěhoval se už v patnácti. Všechny nás to mrzelo, ale tehdy nás bylo pět i s mámou a tátou. Prostě utekl a když mám pocit, že ho vidím, myslím si, že mi jen hrabe. Máma nějakou dobu říkala, že se sám vrátí, ale nevrátil a nemělo smysl ho hledat."

,,To mě mrzí. Tady zastav." nestihnu projevit moc soucitu, jelikož jsme na místě.

,,Možná budou doma bráchovi kámoši, předem se omlouvám." připravuju ji na šok.

Otevřu dveře a slyším hluk z obýváku.

,,Tady si můžeš dát boty." ukážu na kousek volného místa na zemi.

Odhodlaně vejdu do obýváku a táhnu Summer za sebou."

,,Kluci." začnu, abych upoutala jejich pozornost.

,,Tohle je Summer." rozhostí se ticho. Všichni se otočí naším směrem a prohlíží si ji.

,,Summer?" hekne Oscar zaraženě.