Fake boyfriend [JB]

13.Kapitola

Probudily mě rány do okna. Nebyly bůh ví jak silné, ale kdo by to mohl být. Nějaký úchyl. Nebo zloděj. Má fantazie se otevřela.
Vyskočila jsem z postele a po špičkách se vydala k oknu.
Chvíli jsem se dívala do tmy než si oči přivykly.

Pod mým oknem stála postava v mikině a házela mi kamínky do okna.
Otevřela jsem okna a kamínek mě bochl do čela. Ještě štěstí, že to nebyl velký šutr.
Vykoukla jsem.
Justin.

,,Co tady děláš?" sykla jsem dolů.

,,Pojď dolů." zašeptal ,,Jdeme se projet."

Sice jsem ho nepochopila, ale i tak jsem si oblékla staré volné tepláky a mikinu.
Do kapsy jsem si dala mobil a klíče.
Otevřeným oknem jsem vykoukla ven. Byla to celkem výška. Vydechla jsem a zapřela jsem se o tašky na stříšce pod mým oknem.
Zavřela jsem za sebou okno, sjela jsem co nejníže. Kousek ode mně byla větev a na levo ode mně byl okap.

Přemýšlela jsem. Justin se na mě díval, ale pomáhat mi zjevně neměl v plánu.

Chytila jsem se větve, sešplhala jsem, co nejblíž kmenu a pustila jsem se.
Na zem jsem dopadla celkem dobře, necítila jsem žádnou bolest a ani jsem se moc nezašpinila.

S Justinem jsme si sedli na motorku a jeli jsme mě neznámo kam.
Po chvíli Justin zastavil.
,,Chci ti něco ukázat." zaparkoval u lesa a vydal se po úzké stezce.

,,Kam to jdeme?" nedala mi moje zvědavost.

,,Uvidíš." usmál se na mně dozadu.

Potom jsme šli trávou a nakonec jsme se dostali na nějaký kopec. Pod námi se rozléhala část města. Všude byla tma, jen hvězdy zářily a měsíc jasně svítil. Na kraji byly dva velké ploché kameny, přímo určené pro dvě osoby.

Sedl si na jeden kámen a já na druhý.
Dlouho bylo ticho, než jsem ho prolomila.

,,Tím kamínkem si mě trefil do čela." postěžovala jsem si.

Začal se smát. Po chvíli zvážněl.

,,Kam tě přesně trefil?" zeptal se.

Ukázala jsem mu kde a on mi na to místo přiložil rty. Nevěděla jsem, že umí být i tak něžný. No každopádně si nic nalhávat nebudu, dost se mi to zamlouvalo.

,,Kdy se chceš začít učit?" zeptal se hledíc do tmy.

,,Nevím, brzo." taky jsem se dívala na pohaslé město.

Občas se někde rozsvítilo okna a hned na to zhaslo.

,,Ty nemáš podprsenku?" zeptal se Justin.

,,Cože?" tato otázka mě vážně zaskočila.

,,Myslíš si, že to nepoznám? Nedá se to nevnímat, když si na mně přitisknutá."

,,To tys mě vytáhl brzo ráno z postele." obvinila jsem ho.

,,Já neříkám, že mi to vadí. Jen mě to šokovalo."

,,Samozřejmě, že ti to nevadilo." neodpustila jsem si kousavou odpověď.

,,Nevím, co se k tobě dostalo za drby, ale určitě to není pravda."

,,Však nic neříkám." protřela jsem si oči.

,,Chloe." řekl mé jméno s takovou něhou, až mě to překvapilo.

Vzhlédla jsem k němu.

,,Neměl jsem tolik holek. Jen pár a nikoho nevyužívám jen na sex. Netvrdím, že na nějakou holku nemám chuť, ale rozhodně ji nechci jen ojet. Jsem chlap, ale taky mám city a dokážu se ovládat. Většinou."

,,Nemusíš mi to říkat." zašeptám a začnu si sloupávat lak na nehtech.

,,Já chci. Nechci aby sis myslela, že jsem nějaké zvíře. Teda z části jo." zasmál se a já se zakousla do rtu.
,,Ale ne v tom smyslu, že když příjdu do baru, tak tam ohnu každou. Nemusíš se stydět a vymýšlet si, že jsme spolu spali, i když celý náš vztah je vlastně vymyšlený."

Nejspíš si všiml, že jsem celou dobu zticha a otočil se ke mně.
Furt jsem měla skloněnou hlavu. Zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

,,Nech toho." zašeptala jsem a ucukla jsem.

,,Proč? Vadí ti to snad?" znejistěl.

,,To ne." nechtěla jsem to dál rozebírat.

,,Tak co se děje?" tlačil na mně dál.

Byl tak opatrný, což mě přimělo k tomu, abych mu víc a víc propadala. Mohl být i zlý a stejně mě přitahoval. Nechápu, co to se mnou je, ale musela bych být daleko od něj, aby mé city na chvíli mlčely.

,,Nic, jen..." nemohla jsem to doříct.

,,Jen?" nakousl to Justin.

Podívala jsem se na něj a zahleděla jsem se mu do očí.

,,Polib mě. "